... Na popel spálil mě a potom zmizel jak dým ...
Povaha:Introvert Extrovert
Pořádek:Nepořádný Pořádný
Dochvilnost:Nedochvilný Dochvilný
Zženštilý:Vůbec Hodně
Technický typ:Vůbec Hodně
Pohled na svět:Pesimista Optimista
Požitky:Idealista Materialista
V životě nás učí, že existuje sedm smrtelných hříchů. Všichni známe ty veliké- obžerství, pýcha, smilstvo… Ale hřích, o kterém tolik neslyšíte je hněv. Možná proto, že si myslíme, že hněv není tak nebezpečný… Že ho můžeme ovládnout… Jde o to, že možná nedáváme hněvu moc důvěry. Možná může být mnohem nebezpečnější, než si myslíme. Vždyť, když už dojde na destruktivní chování… Stává se hlavou celé sedmičky. Takže co vlastně odlišuje hněv od ostatních šesti hříchů? Vlastně je to jednoduché. Poddáte-li se hříchu jako je závist nebo pýcha, zraníte jen sami sebe. Zkuste smilsvo nebo chtíč, a zraníte leda sebe a možná jednoho nebo dva další. Ale hněv… hněv je ze všech nejhorší.. Matka všech hříchů. Nejenže vás hněv stáhne až na dno, ale když to udělá, můžete sebou vzít strašné množství dalších lidí.
Podle Elizabeth Kubler-Rossové si v okamžiku blízké smrti nebo při utržení katastrofické ztráty všichni procházíme pěti různými stádii zármutku. Nejdříve přijde Popírání, protože je naše ztráta natolik nemyslitelná až nám přijde, že to vůbec není pravda. Následuje Vztek na všechny kolem nás, všechny, co přežili, Vztek na nás samotné. Poté započne Smlouvání. Prosíme a žadoníme…nabízíme vše, co máme…nabízíme vlastní duše výměnou za jediný další den. Jestliže se Smlouvání nevydařilo a Vztek už se také nedá vydržet, upadáme do Deprese…zoufalství, až nakonec musíme přijmout fakt, že jsme udělali, co bylo v našich silách a posunout se dál. Uděláme krok dál a přejdeme ke Smíření.
................
V životě přijde okamžik, kdy jste oficiálně dospělí. Najednou jste dost staří na to, abyste pili a věnovali se dalším dospělým aktivitám. Lidi najednou čekají, že budete zodpovědní. Seriózní. Dospělí. Jsme větší a jsme starší. Ale doopravdy dospějeme? Určitým způsobem dospějeme. Máme rodiny, máme svatbu, rozvedeme se. Ale máme pořád problémy, které jsme měli, když nám bylo patnáct. Bez ohledu na to, jak narosteme do výšky a zestárneme, i tak věčně klopýtáme. Věčně žasnoucí a věčně mladí.
...............
Dnes to přijde, dnes si vyslechnete tu novinu, dozvíte se výsledek svého testu. Odhalí biopsie zhoubný nádor nebo ne? Budete dál žít nebo zemřete? Člověk jen chce vědět, na čem je, byť by to zjištění bylo děsivé. Teprve pak můžeme udělat krok dál, ať už ta fráze znamená cokoliv.
Říká se, že nevědomost je slast. Jakmile se totiž dozvíte o svém nádoru a vyslechnete si prognózu, už není cesty zpět. Zůstanete silní nebo se rozsypete? Předvídá se to těžko, tak proč se tím trápit? Užívejte si, dokud ta hrůzná novina ještě nedorazila. Ano, nevědomost je opravdu slast.
...........
Člověk nikdy neví, kdy nastane ten nevýznamnější den jeho života. Dny, o nichž si myslíš, že budou důležité, nakonec nikdy nepřekonají očekávání, kterým je ve své mysli vystavíš. Jde totiž právě o ty obyčejné dny, ty, které začínají docela normálně. Právě ty se stanou těmi nejvýznamnějšími. Dnes se odehrála ona svatba. Byla nádherná…dokonalá.
Nikdy nevíš, kdy nastane ten nejvýznamnější den tvého života. Alespoň ne do chvíle, než se skutečně děje. Nejvýznamnější den svého života nepoznáš až do té chvíle, než se ocitneš přímo uprostřed něj. Den, kdy se něčemu odevzdáš, nebo někomu. Den, kdy ti někdo zlomí srdce. Den, kdy nalezneš svou spřízněnou duši. Den, kdy si uvědomíš, že nemáš dost času, protože se ti chce žít navěky….Právě to jsou ty nejvýznamnější dny, ty dokonalé dny….
..........
Ve vědě se stávají zmizení. Nemoci se vytratí, nádory zmizí. Někoho otevřou a zjistí, že rakovina je pryč. Je to nevysvětlitelné, je to vzácné, ale stává se to. Říká se tomu chybná diagnóza.. Říkájí, že to v životě neviděli… Jakékoliv vysvětlení, jen ne pravdu. Život je plný takových zmizení. Pokud nám zmizí něco, o čem jsme ani nevěděli, bude nám to scházet?
Jak jsem řekl… zmizení se stávají. Bolest se vytratí, krvácení se zastaví a lidé… lidé zvolna zmizí. Je toho víc, co bych chtěl říct… Je toho tak moc. Ale… Zmizel jsem.
.......
Mozek je nejtajuplnějším orgánem lidského těla. Učí se, mění se a přizpůsobuje. Dává nám vědět co vidíme, co slyšíme. Umožňuje nám pociťovat lásku. Podle mě se v něm skrývá lidská duše. Můžeme ho zkoumat sebevíc, nikdo ale neodhalí, jak nám uvnitř lebek všechna ta choulostivá a jemná šedá hmota mozková funguje. A když dojde k jeho poranění, když lidský mozek přijde k úhoně, inu, právě tehdy se stává o to tajuplnějším.
.....
To prozatím stačí =)