buh
TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍK ENIOLOGIE, ENIOANATOMIE, ENIOPSYCHOLOGIE A ENIOMEDICÍNY
Vysvětluje některé pojmy z oblasti enioanatomie, eniopsychologie, eniomedicíny, léčitelství, psychotroniky a bioenergoterapie, se kterými se lze setkat v různých publikacích, odborné literatuře apod. Slouží především ke snadnější orientaci v těchto a jim blízkých oborech. Slovník je také určen k orientaci v některých textech této internetové stránky, kde jsou určité pasáže psány odborným jazykem. Zároveň se snaží ukázat, že mnohé pojmy enioanatomie, parapsychologie, psychotroniky, eniopsychologie, informační medicíny, duchovní medicíny, bioenergoterapie a dalších jsou již dnes vědecky definovány v některých odborných publikacích. Některé výklady pojmů jsou převzaty z odborných slovníků a publikací, jsou popsány z obecného nebo eniopsychologického hlediska a ve veřejných nebo odborných kruzích jsou takto přijímány (tyto termíny nejsou nijak označeny). Jiné pojmy jsou popsány z hlediska eniologie, enioanatomie a eniopsychologie a byly vytvořeny nebo přesněji formulovány docentem Vasiľčukem na základě jeho výzkumů (jsou označeny jako autorský výklad – AV). V některých případech je uveden konkrétní autor pojmu.
A
abiogeneze – (z A – záporná částice, BIOLOG…, GENEZE); vytváření organických spojení rozšířených v živé přírodě, vně organismu bez účastí fermentů; v širším smyslu vznik živého z neživého, tj. výchozí hypotéza v moderní teorii vzniku života; v polovině 20. století byla experimentálně provedena abiogenezická syntéza bílkovině podobných a jiných organických látek v podmínkách napodobujících prvotní podmínky na Zemi
abrakadabra – termín nejistého původu, magická formule, která má často podobu trojúhelníku
absolutno – to, co existuje samo o sobě a zapříčiňuje vše ostatní; bezpodmínečné, nekonečné, neomezené, dokonalé a bezvztažné bytí
absorbovat – přijímat, pohlcovat, vstřebávat (např. absorbovat záření, světlo, plyny, zvuk); přijímat poznatky, názory apod.
absorpce – objemové pohlcování, vstřebávání, zeslabení jedné látky v druhé; zeslabení elektromagnetického záření, zvuku nebo počtu částic při průchodu látkou
abstrakce – z latinského abstractio – oproštění se; forma poznání založená na myšlenkovém vydělení existujících vlastností a spojení předmětu a oproštění se od jeho jiných zvláštních vlastností a spojení; celkové pojetí – jako výsledek pojetí abstrahování; synonymum „myšlenkového“, „chápajícího“; základní typy abstrakce:
1. izolující – vyčleňující zkoumaný jev z celku
2. zahrnující – dává celkový obraz jevu
idealizace – zaměňuje se reálný empirický jev s idealizovaným schématem; pojem abstrakce je v protikladu s pojmem konkrétno; myšlenkové odtrhnutí jedné vlastnosti věci od jiných její vlastností, jednoho předmětu od jiných, se kterými je ve skutečnosti spojen; způsob vytváření obrazů a pojmů, charakterizující zejména obecné vlastnosti objektů a jejich vzájemných vztahů
adaptace – komplex fyziologických reakcí zabezpečujících přizpůsobení se ke měnícím se podmínkám vnějšího prostředí, nasměrovaných na podporu odpovídající stálosti vnitřního prostředí organismu – homeostáze; stabilita homeostáze se vyznačuje spolehlivostí systémů organismu schopných adaptace; rozlišuje se adaptace krátkodobá a dlouhodobá; krátkodobá adaptace je založena na reflektorních reakcích; pro formování dlouhodobé adaptace jsou nutné dlouhodobé nebo často se opakující vlivy, které vedou ke strukturálně-funkčním změnám v systémech organismu; adaptace nastává v tom případě, když zátěž dosahuje odpovídajícího objemu a intenzity pro dané individuum v souvislosti s jeho zdravím, funkčním stavem a odpovídající připraveností a vytrénovaností; v procesu adaptace prochází organismus třemi fázemi: napětí, stabilizace, stržení
adaptace informačně-energetická AV – komplex informačně-energetických reakcí zabezpečujících přizpůsobení se ke měnícím se charakteristikám informačně-energetických polí vnějšího prostředí nasměrovaných na podporu odpovídající individuálnímu poměru informací, mikročástic, energií, světla, informačně-energetických substancí, bioplazem individuálně-lidského, pozemského, kosmického, duševního, duchovního a božského původu
agresivita – útočnost, tendence napadat jiné, dominovat jim
ajurvéda (ájurvéda) – klasické indické lékařství
akupresura – léčebná metoda využívající tlak ne určité body povrchu lidského těla
akupunktura – stará čínská léčebná metoda spočívající ve vpichování jehel do určitých bodů lidského těla
alchymie – termín arabského původu, označující vědu, ze které se zrodila chemie; metodické bádání prováděné s cílem nalézt způsob přeměny kovů (transmutace); alchymie se soustředila na hledání prostředku – kamene mudrců – umožňujícího vyrobit zlato z obyčejných kovů; z hlediska parapsychologie a psychotroniky zkoumá alchymie duchovní přeměnu bytostí, je to snaha o zdokonalení osobnosti až k nabytí dokonalé moudrosti, kde je cílový stav vývoje osobnosti kamenem mudrců a získané zlato není materiální, nýbrž psychické
amulet – z latinského amuletum, předpokládá se, že je to odvozenina slova amiliri, což znamená oddálit – předmět obvykle vyrobený kouzelníkem, který má sloužit k odvrácení neštěstí, je účinný pouze tehdy, nosí-li ho osoba neustále při sobě (viz talisman); amulet je předmět používaný v přírodní podobě
analýza – proces myšlenkového rozložení jakéhokoliv složitého předmětu nebo jevu na části, ze kterých se skládá
anatomie člověka – věda, která popisuje stavbu a formu látek, orgánů, systémů orgánů, studuje je při vzájemné činnosti, vývoji, formování, vykonávaných funkcích a vlivu vnějšího, stále se měnícího prostředí; obor studující stavbu lidského těla, a to makroskopickou i mikroskopickou; rozlišuje se normální anatomie (studuje normální stavbu organismu) a anatomie patologická (zabývá se tvarovými změnami za chorobných stavů); anatomie patří mezi morfologické obory
anatomie jemnohmotných těl AV – věda, která popisuje stavbu, tvar a funkce jemnohmotných těl člověka jako koncentrovaný informačně-energetický výraz objektivní vesmírné reality ve formě strukturovaných jemnohmotných těl; viz též enioanatomie
anomálie – nepravidelnost, výjimečnost, odchylka, úchylka od normálu
anomální zóna – místo na zemském povrchu, pod povrchem nebo v prostoru kolem Země a ve vesmíru s výrazně odlišnými některými měřitelnými informačně-energetickými charakteristikami
antičástice – objekt existující ke každé elementární částici mající stejnou hmotnost a opačný náboj
aparát – funkční sdružení orgánů, které mají různý původ, různou stavbu a různá místa lokace (umístění) v organismu (pohybový, endokrinní aj.)
architektonika jemnohmotných těl AV – harmonické spojení sub-, ultra-, mikro- a makro-anatomicko-morfofunkčních částí a struktur do holografického celku
asport – nenadálé zmizení různých přítomných neživých či živých předmětů
astrál – klíčový pojem okultismu a magie; biopole, kterým je podle západní esoteriky obdařen každý objekt; všejsoucí - vyznačuje stránku tělesnou (spojení s materií), astrální (osobitá duše objektu) a duchovní (spojení s duší světa); magický i léčitelský vliv na jevy, věci a lidi se uplatňuje zejména působením na astrál objektu
astrální
1. hvězdný, nadpozemský
2. netělesný, nadsmyslový, magický, související s biogenním polem (viz. též astrál, magie)
astrologie – umění předpovídat události z postavení hvězd; zakládá se na znalosti hvězdného vlivu na individuální či kolektivní lidské počínání; obor zabývající se hledáním vztahů a souvislostí mezi postavením kosmických těles a právě probíhajícími i budoucími ději na určitém místě Země; hvězdopravectví
astromantie – věštění z hvězd, ale ne na základě horoskopu, tj. nemá přímou souvislost s astrologií
astromedicína – disciplína užité astrologie, která využívá astrologické poznatky v praktické medicíně
aura – latinsky „světlo"; soubor světla jemnohmotných těl člověka, které obklopuje fyzické tělo; viditelnost aury je ne vždy dána fyziologickými možnostmi lidského oka, proto ji většina lidí za normálních okolností nevidí; každý člověk má individuální neopakovatelnou auru; když se více lidí dívá na auru jednoho jedince, každý ji vidí jinak; hypotetické pole, které je tvořeno živým organismem; část informačně-energetického bioplazmatického pole člověka
aura AV – integrální soubor všech jemnohmotných těl, jejich informací, mikročástic, energií, světla, barev, informačně-energetických substancí, bioplazem, fluidů a formostruktur, plynů a ve vzduchu přítomných biochemických látek lidského těla
autoimunita – porucha, při níž je činnost imunitního systému zaměřena proti vlastním orgánům a tkáním, které jsou poškozovány; autoimunitní mechanismy se podílejí na vzniku řady chorob: střevních zánětů, některých forem zánětů jater, některých nemocí žláz s vnitřní sekrecí (záněty štítné žlázy, nedostatečnost kůry nadledvin – Addisonova nemoc), revmatických a systémových nemocí (revmatoidní artritida) aj.; vlastní příčina tohoto stavu není známa; předpokládá se porucha v řízení imunitního systému, vliv některých virů apod.
automatická hudba – paranormální fenomén, při kterém člověk v hypnotickém stavu nebo transu nevědomě vytváří hudební díla, nebo hraje na nějaký hudební nástroj, aniž by se kdy učil na jakýkoliv hudební nástroj hrát
automatická kresba – paranormální fenomén, při kterém člověk nevědomky maluje díla jiných mistrů a autorů, aniž by toho byl v normální kondici schopen; kresby, malby, skici, vytvořené v transu nebo i ve zdánlivě bdělém stavu
automatické psaní – paranormální fenomén, při kterém člověk v transu, ve zdánlivě bdělém stavu nebo v jakémkoliv stavu, víceméně podvědomě zapisuje komunikace různého druhu
automatický hlas – paranormální fenomén, při kterém člověk v hypnotickém stavu nebo transu nevědomě hovoří; po vrácení se do bdělého stavu si většinu z toho, co řekl, nepamatuje
autonomní biologicko-informačně-energetický holografický systém člověka AV – systém, který je tvořen integrálním souborem fyzického těla a některých jemnohmotných těl; integrálním souborem některých jemnohmotných těl s fyzickým tělem se mohou tvořit dočasné funkčně aktivní autonomní biologicko-informačně-energetické integrální holografické systémy; těchto může být vytvořeno nekonečné množství s různými jemnohmotnými těly, různého strukturálně-funkčního charakteru s cílenými funkčními možnostmi
autonomní biologický informačně-energetický hologram člověka AV – je tvořen integrálním souborem fyzického těla a jednoho nebo několika jemnohmotných těl
autonomní čakerní systém AV – soubor čakerních kónusů všech čaker tvořených informačně-energetickou hmotou stejného pásma elektromagnetického spektra a jejich spojení; rozlišují se tyto autonomní čakerní systémy: červené, světle zářivě červené, oranžové, světle zářivě oranžové, žluté, zelené, světle zářivě zelené, blankytné, tyrkysové, modré, šeříkové, fialové, růžové, bílé a zlaté; jeden autonomní čakerní systém patří pouze do jednoho jemnohmotného těla
autonomní informačně-energetický holografický systém člověka AV – je tvořen integrálním souborem informací, mikročástic, energie, světla, informačně-energetických substancí, bioplazem, fluidů a formostruktur odpovídajícího frekvenčně-amplitudně-vlnovému pásmu v rámci jednoho pásma elektromagnetického spektra jednoho nebo několika jemnohmotných těl
autoskopie – vidění sebe sama; vystoupení z vlastního těla; schopnost vidět orgány vlastního organismu; viz též přínos
B
barva – vlastnost světla, vyvolává specifické zrakové pocity odpovídající spektrálnímu složení odraženého nebo vycházejícího vyzařování; světlo různých vlnových délek vyvolává různé barevné pocity; světlo složeného vyzařování se nevyznačuje jednoznačně jeho spektrálním složením
Bible – Písmo svaté; soubor posvátných spisů judaismu (Starý zákon) a křesťanství (Nový zákon); Bible byla psána 1 600 let během 60 generací přibližně 40 autory ze všech společenských vrstev; Mojžíš byl žrec – politik; Petr byl rybářem, Lukáš léčitelem, Matouš výběrčím daní; Bible byla psána ve třech jazycích – hebrejsky, aramejsky a řecky; Bible byla formována jediným křesťanským egregorem; jakoukoliv část Bible je možné pochopit a vysvětlit pouze v kontextu celé Bible
bilokace – paranormální fenomén zkušeností mimo tělo; základ jiných fenoménů; jev, kdy se jedinec ve stejném okamžiku nachází na dvou různých místech, resp. jeho duch nebo část ducha se oddělí od fyzického těla; fyzické tělo zůstane neporušeno na místě; bilokace je někdy též nazývána fluidickým zdvojením, bikorporcitou, exteriorizací astrálního těla, projekcí astrálního těla, opuštěním těla, mimotělovým experimentem atd.
bioenergetické tělo – komplex fyzikálních polí živých buněk organismu
bioenergoterapie a bioenergodiagnostika – využití bioenergetických programů pro diagnostiku a léčení na buněčné úrovni (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
biofeedback (biologická zpětná vazba) – forma ovládání biofyziologických procesů ve vlastním organismu pomocí úmyslného psychického vlivu, tj. vědomím a úmyslným působením lze ovlivnit čistě biologické procesy živého organismu; pomocí vědeckých přístrojů je prokázána psychosomatická jednota člověka, čili jednota ve vztahu mezi duševními a tělesnými procesy
biogeneze – jedna z hypotéz vzniku života na Zemi, vysvětluje vznik života zákonitým vývojem neživé hmoty
biologicko-informačně-energetický hologram člověka AV – je tvořen integrálním souborem fyzického těla a všech jemnohmotných těl
biologicky aktivní bod – mikroskopický bod umístěný na meridiánech (bioplazmatických drahách); zabezpečuje vzájemnou informačně-energetickou výměnu mezi meridiánem a informačně-energetickými poli okolí, mezi meridiánem, buňkami, látkami a vnitřními orgány fyzického těla; moderní reflexologie zná více než 1000 biologicky aktivních bodů, lidstvo o nich mluví již přes 5 000 let, ale dodnes nevíme, co znamená biologicky aktivní bod z anatomického hlediska; není známa jeho forma, struktura a přesné frekvenčně-amplitudně-vlnové charakteristiky
bionika – věda, která komplexně zkoumá problematiku života a přírodních výtvorů, zabývá se a využívá znalosti stavby a funkce živých organismů k řešení technických problémů; bionika se nazývá kybernetikou v případě, kdy má za cíl reprodukovat do oblasti elektroniky systém vjemu, zpracování a řízení informace, včetně systému autoregulace
bioplazmatická aktivace – aktivuje biologické procesy organismu; v kontextu psychotroniky se provádí informacemi, mikročásticemi, energiemi, informačně-energetickými substancemi a bioplazmami; substance a bioplazmy mohou být fluidními nebo holograficky strukturovanými; holograficky strukturované bioplazmy může vytvářet jen vysoce vzdělaný, duševně, duchovně a božsky vyvinutý člověk; holograficky strukturované bioplazmy jsou schopny biologicky aktivovat jakoukoliv živou hmotu rostlinného, živočišného a lidského původu; holograficky strukturované bioplazmy jsou také schopny informačně-energetickými procesy aktivovat neživou hmotu v prostoru a čase
bioplazmatické informačně-energetické pole člověka AV – soubor informací, mikročástic, energií, světla, informačně-energetických substancí, bioplazem, fluidů a formostruktur lidského, pozemského, kosmického, duchovního, duševního a božského původu z minulého a přítomného času, které určují charakter budoucího bioplazmatického informačně-energetického pole člověka; bioplazmatické informačně-energetické pole člověka se dělí na strukturované a nestrukturované části; ve strukturované části se rozlišují jednotlivá jemnohmotná těla:
1
červené – fyzicko-energo-informační tělo
2
světle ZÁŘIVĚ červené – doplňkové fyzicko-energo-informační tělo CIS
3
oranžové – éterické tělo
4
světle ZÁŘIVĚ oranžové – doplňkové éterické tělo DIS
5
žluté – astrální tělo
6
zelené – mentální tělo
7
světle ZÁŘIVĚ zelené – doplňkové mentální tělo FIS
8
blankytnÉ – karmické tělo
9
tyrkysové – doplňkové karmické tělo HIS
10
modré – intuitivní tělo
11
šeříkové – doplňkové intuitivní tělo AIS
12
fialové – tělo duše (Panny Marie)
13
růžové – tělo duchovnosti (Ježíše Krista)
14
bílé – tělo Ducha Svatého
15
zlaté – tělo Boha (Mahátmá)
nestrukturovaná část – jsou to stejnorodá informačně-energetická bioplazma a substance, které mají v závislosti na vzdálenosti od člověka menší hustotu a konzistenci; při tom bioplazma postupně mizí a substance přechází do kosmického informačně-energetického pole
bioplazmatické pole energií – soubor kladných a záporných iontů, elektronů, pozitronů, částic, energií, luminiscentního světla, plynu a biochemických mikročástic, které vyzařuje lidské tělo; bioplazmatické pole energií je 5. skupenství hmoty
bioplazmatické programování AV – je založeno na informačně-energetických procesech, které se realizují postupně v čase; bioplazmatické programy se mohou fixovat na objekt působení nebo se implantují dovnitř něho nebo se způsob jejich aplikace těmito metodami kombinuje - záleží na cíli programování
biotronika – studium a působení na biopole bez zprostředkování dosud známými fyzikálními interakcemi
Boží síla AV – biblická slova; v moderním významu označují PSI-fenomenální schopnosti člověka a možnost jejich jednotlivého, variantního a integrálního projevu a praktického využití
božskost – vlastnosti nejvyšších duchovních bytostí Boha Otce, Boha Ducha Svatého, Boha Syna, Panny Marie, Budhy, Mohameda a Kršny, které mohou být implantovány do člověka v procesu jeho vývoje a mohou se projevovat v jeho vlastnostech
božskost trojjediná – jednota Boha Otce, Boha Ducha Svatého a Boha Syna
Bůh – fyzická příroda Boha a božského (podle Akademika Kandyby, DrSc.) – poprvé na světě odpovídáme jazykem moderní vědy na tuto hlavní otázku přírodovědy za celou její historii; Bůh – je to termín jazyka našich předků a vyjadřuje nejzákladnější materialistickou kategorii informace; Bůh je informace; informace, jak jí rozumíme, není abstraktní kategorie, ale reálné fyzické spojení a podmíněnost všech hmotných jevů, procesů a objektů viditelného vesmíru; fenomén informací nebo Boha vede k objasnění reálných změn vnitřních struktur, jejich charakteristik ve všech objektech neživé a tím více živé přírody; vnější a vnitřní informační procesy – i to je Bůh vně nás a Bůh uvnitř nás; tak bylo dříve vnímáno to, co jsme nazvali „informací“; vše je „informace“ – absolutně vše, ve vesmíru není nic kromě informací; informace sama sebe zrozuje a mění, tvoří čas a prostor; informace – to je mžik a věčnost, to je konkrétno a absolutno, to je forma bez formy, to je začátek a konec všeho skutečného, to je cíl, smysl a prostředek současně… ; hmota je způsob existence informace; všechny hmotné objekty jsou informační systémy (interpretace Akademika Prof. MUDr. D. V. Kandyby, DrSc. – Rusko – z roku 1994)
Bůh – v religiózních vírách nejvrchnější jistota; víra v Boha – základ všech religií; český název pro toho, který se podle svědectví Starého zákona zjevuje jako neomezený žádnou hranicí, zcela neporovnatelný, radikálně živý, absolutně jsoucí, budoucí a spolehlivý; jeho všemohoucnost se však neprojevuje abstraktně, ale v jeho dějinném jednání vůči izraelskému lidu i vůči národům a v milujícím vyvolení lidu úmluvy a jednotlivce se nepochybně projevuje jako osobní; toho také vyznává Ježíš jako svého Otce, který v Ježíši milosrdenstvím a odpuštěním přijal člověka a umožnil mu přístup ke své basileia; ve své podstatě je neviditelný a známý pouze Synu a od něj i bratřím; byl poznán jako láska a nakonec se stal viditelným v Ježíši jako svém věrném obrazu; analogickým poznáním bytí ho křesťanská filozofie a teologie vidí jako bytost absolutní, svatou, nejvyšší, nadřazenou světu, osobní, absolutně nutnou, bez příčiny, existující samu od sebe, a proto věčnou a nekonečně dokonalou bytost, jež všechno ostatní stvořila z ničeho; jako ten, kdo je absolutně jsoucí sám od sebe, nemůže být Bůh nazýván „jsoucím“ tak jako stvořené jsoucno; pokud má Bůh „důvod“ své existence v sobě samém, tj. ve své vlastní podstatě, náleží mu bytí naprosto a v absolutní míře, stvořené jsoucno má však bytí pouze jako zapříčiněné Bohem a nazývá se proto jsoucím pouze analogicky; jelikož Bůh je absolutní bytí ve věčném náležení sobě, je v něm nemožné jakékoli omezení nebo přídavek; neexistuje žádná pozitivní možnost, jež by v něm nebyla naplněna, je čistým aktem; v tomto absolutním, původním, neomezeném soběnáležení bytí je založena absolutní duchovnost Boha; jakkoli může být Bůh rozumem poznán ve světě jako ve svém obrazu, lze sice z rozmanité zkušenosti trvalé kontingence jsoucna, jakož i z kontingence této zkušenosti samé „usuzovat“ na důvod (příčinu) této kontingentní skutečnosti, přesto je Bůh zároveň ve své nekonečnosti, absolutnosti a absolutní jinakosti právě pro toto lidsky konečnému myšlení nepochopitelný; a to proto, že nekonečnost Boha nemůže být pojata a pochopena ničím jiným, nýbrž základem všeho porozumění, zůstává to nevyzpytatelné, jež se nikdy nemůže stát opravdu „předmětem“ lidského poznání; zůstává tak absolutním a nerozluštitelným tajemstvím, jež právě jako takové musí být chápáno, má-li Bůh být chápán jako ON; jako takový je pohnutkou a cílem pohybu transcendence konečného lidského ducha otevřeného k nekonečnu a při výkonu tohoto ducha (v poznání a chtění) je již vždy netématicky přisvědčeno jeho existencí; je-li Bůh dán člověku jako takovéto tajemství a je-li přesto chápán jako dosažitelný přirozeným poznáním člověka, musí být povaha poznávajícího rozumu podle církevního věroučeného rozhodnutí chápána jako schopnost otevřenosti vůči tajemství: pak se ale musí všechny pozitivní analogické výpovědi o Bohu jako nekonečném tajemství předem brát s vědomím, že jsou správně pochopeny jen v absolutní jednotě s tím, co bylo pozitivně vysloveno jako poukaz na nevyslovitelné tajemství a zároveň jako obrana proti nerespektování tohoto tajemství; Bůh je skutečnost absolutně podstatně odlišná od světa, i když je trvalým, vše pronikajícím a vše v sobě uchovávajícím základem světa; nemůže tedy být pojímán jako „zosobnělá“ souhrnná formule veškeré skutečnosti; taková skutečnost, jež není kvalitou tohoto světa, ale trvá absolutně v sobě a pro sebe, je pouze jediná: je absolutně „jednoduchá“ právě ve své nekonečné plnosti bytí, jež žádnou dimenzi svého bytí nemá společnou s jiným jsoucnem a není proto na toto jiné odkázána
buněčná anatomie – aplikovaná systematická, topografická a plastická anatomie, která vybírá a vykládá morfologická fakta podle jejich fyziologického významu, funkčních vazeb a souvislostí
buněčná organela – organizované struktury tvořené živou diferencovanou cytoplazmou se specifickou funkcí v buňce
buňka – základní morfologická a funkční jednotka organismu, která je složitým biochemickým samoobsluhujícím se, samoregulujícím se a samořídícím se strukturálním systémem; základními strukturálními komponenty buňky jsou: buněčná membrána, cytoplazma a jádro; živá hmota buňky, protoplazma, je složena ze základní cytoplazmy, v níž jsou obsaženy buněčné organely: buněčná membrána, jádro, jadérko, agranulární endoplazmatické retikulum, granulární endoplazmatické retikulum, mitochondrie, ribosom, lyzosom, Goldiho aparát, centriola, mikrofilament, mikrotubulus, peroxisom, pinocitární váček, vakuola, vylučovací váček, mikrovilus, desmosom s tonofilamenty, konocilie, sekreční granule, cytoplazmatické inkcuse
bytí – nejširší filozofické označení pro všechno, co jest; všechna jednotlivá jsoucna, tj. věci, lidé, ideje apod., mají při své odlišnosti jedno společné: to, že jsou; filozofie podle Platóna začíná údivem nad tím, že něco jest, nad zázrakem bytí; nejstarší filozofové se pokoušeli vyzkoumat původ bytí a pokládali za něj některý ze živlů, popřípadě boj anebo zásah démiurga; křesťanská filozofie ztotožnila bytí se stvořením a pokládala je za dílo Boží; v novověku otázku bytí zastínila otázka jistého poznání (R. Descartes), později historického dění a vznikání (G. W. F. Hegel); ve dvacátém století otázku bytí, včetně rozdílu mezi „být“ a „být nějaký“ nebo „být něčím“, obnovil M. Heidegger, který si všiml zejména různých způsobů bytí; na rozdíl od předmětů, které jsou nám po ruce a slouží k něčemu, a na rozdíl od těch, které se v našem světě pouze vyskytují a které nezaujatě pozorujeme, je člověk bytím ve světě, o toto bytí mu jde a záleží mu na něm; problematiku bytí zkoumá filozofický obor ontologie; v teologii je bytí pojem, jež má základní význam pro pochopení toho, co se míní Bohem; jsoucnem je nazýván každý myslitelný předmět poznání, cokoli, co není ničím; takovouto nejradikálnější abstrakcí od všech specifických rysů je tvořen nejširší pojem, který zahrnuje všechny možné předměty včetně jejich specifických rysů; potud lze bytí chápat jako to, co zmíněné „něco“, jež není ničím, právě činí „jsoucím“; objektivní realita, která existuje nezávisle na našem vědomí; hmota, příroda; soubor podmínek materiálního života společnosti; život, existence, pobyt, nacházení se
bytí o sobě – pojem J. P. Sartra, jímž označuje způsob, jakým jest vědomí (bytí pro sebe); bytí o sobě je nestvořené, bezdůvodné, uzavřené samo v sobě, dané pouze tím, čím jest
bytí pro sebe – pojem J. P. Sartra, jímž označuje způsob jakým existuje vědomí, zatímco čisté bytí (bytí o sobě) je vědomí v neustálé distanci k sobě samému; každý získaný obsah vědomí je vůči tomu, čím jest toto vědomí zpočátku, až něčím odvozeným
bytí ve světě – ve filozofii M. Heideggera výchozí pozice lidské existence; lidská existence, konstituovaná podstatně skrze bytí ve světě, je časová, má starost o své bytí, rozvrhuje se a volí své možnosti
C
cítění – vlastnost člověka a organismů přijímat podněty z vnějšího a vnitřního prostředí; organismy, které ovládají nervovou soustavu, mají vysokou výběrovou citlivost na určité podněty; cítění je odrazem zvláštních vlastností okolních předmětů a také vnitřního stavu organismu vznikajících ve vědomí člověka výsledkem přímého vlivu na něho působících vnějších podnětů; jednoduchý psychický proces, který je odrazem zvláštních vlastností předmětů a vnitřních stavů organismu vznikajících při přímém vlivu hmotných předmětů na smyslové orgány člověka
cytologie – věda studující buňku, buněčná biopole; zabývá se výzkumem struktury a funkcí buňky a jejím významem pro organismus
Č
čakerní autonomní systém mikrokanálů AV – soubor zvláštních čakerních mikrokanálů většiny čaker a jejich spojení; čakerní autonomní systém mikrokanálů tvoří ty čakerní mikrokanály, které se nepodílí na stavbě sušumny, merudandy, idy, pinhaly, hvězdných kanálů a meridiánů; čakerní autonomní systém mikrokanálů je nedílnou součástí informačně-energetického systému kanálů, strukturálně a funkčně doplňuje systém kanálů, může informačně-energeticky zabezpečovat funkčnost organismu, fyzického těla a jemnohmotných těl; jeho informačně-energetický objem je nedostatečný pro všestranný a harmonický vývoj člověka, jeho těl, vlastností, schopností, funkčních možností a jejich projevů
čakerní systém AV – soubor všech čaker a jejich spojení; v čakerním systému rozlišujeme 15 barevných autonomních čakerních systémů; čakerní systém je funkční jako strukturálně-funkční celek v červených, světle zářivě červených, oranžových, světle zářivě oranžových, žlutých, zelených, světle zářivě zelených, blankytných, tyrkysových, modrých, šeříkových, fialových, růžových, bílých a zlatých pásmech elektromagnetického spektra
čakra AV – struktura jemnohmotného těla, v sankrstu "kolo"; soubor dutých kuželů, teleskopicky tvarovaných, umístěných a spojených; podílí se na tvorbě čakerního systému a systému čakerních informačně-energetických kanálů; zabezpečuje informačně-energetickou výměnu mezi jemnohmotným tělem a informačně-energetickými poli Země, vesmíru, duchovního bytí, Panny Marie, Ježíše Krista, Ducha Svatého a Boha; lidstvo zná čakry již od starověku, ale dodnes není známa jejich anatomie
čarodějnictví – v historii byl čarodějem nazýván nevzdělaný člověk pocházející z venkova, který využíval tradice vycházející odkazu starověkých náboženství; mágem byl nazýván člověk z města – zkušený vzdělanec, ezoterista (viz magie)
čas – jedna ze základních objektivních forem existence hmoty, která se projevuje v trvalosti bytí; trvalost existence jevů a předmětů, která se měří staletími, roky, měsíci, dny, hodinami, minutami atd.; postupná probíhající plynulá změna hodin, dnů, měsíců, roků atd.; míra trvanlivosti všeho, co se uskutečňuje a realizuje; úsek, postupné změny hodin, dnů, roků atd., v průběhu kterých se cokoliv uskutečňuje a realizuje; univerzální vlastností času je trvání, neopakovatelnost, nezvratnost
činnost – soubor činů člověka směrovaných na uspokojení jeho potřeb a zájmů; podmínkou úspěšné činnosti je úsilí vůle, činnost vnitřní spočívá zejména v myšlení, činnost vnější v činech a navenek se projevuje v motorickém chování
činnost – motivy činnosti – myšlenky a pocity ponoukají člověka k realizaci různých činností
činnost – typy činnosti
1. hra
2. učení
3. práce
činnost automatická – vykonává se mimovolně, mechanicky, nezrcadlí se ve vědomí vykonávající osoby jako představy samé činnosti v celku nebo části celku
člověk – „Člověk je Duch, který se stal tělem“; Ježíš Kristus, Evangelium epochy Vodnáře (kapitola 22, č. 13)
člověk – jakákoliv osoba, lidská bytost – osoba jako projev vysokých intelektuálních a morálních vlastností; živý tvor, živočišný druh, savec, v zoologickém systému řazený do rodu Homo, čeledi Hominidae, řádu Primates, na který vývojově navazuje; odráží a přetváří okolní realitu; žije ve společnostech, užívá pro přetváření a zlepšování svých životních podmínek nástroje, které od stupně Homo erectus cíleně vyrábí; předchozí vývojová stadia (Homo habilis a Australopithecus) využívala jako nástroje náhodné předměty; člověk je nadán vědomím, rozumovou schopností a artikulovanou řečí; vztahy mezi jedinci a lidskými skupinami jsou základem dějin a vývoje kultury; ontogenetický vývoj člověka probíhá stejně jako u ostatních savců; nitroděložní (prenatální, embryonální) vývoj donošeného plodu trvá asi 280 dní (variabilita 224 – 365 dní) a je dělen do deseti lunárních měsíců po 28 dnech; koncem 2. lunárie lze rozlišit zárodek člověka od jiných savců, koncem 3. lunárie lze odlišit pohlaví podle zevního genitálu; průměrná porodní délka českých dětí je nad 50 cm, hmotnost asi 3 450 g; chlapci jsou v průměru o 1 cm větší a o 300 g těžší než dívky; postnatální (poporodní) vývoj člověka se dělí do stadií: dětství, dospívání, dospělost, stáří; fylogenetický vývoj člověka (antropogeneze) probíhá již od konce třetihor; v miocénu navázal na vývoj některých fosilních lidoopů a pokračoval přes rody Ramapithecus a Australopithecus k rodu Homo (Homo habilis, Homo erectus, Homo sapiens); člověk prošel stadiem hominizace a sapientace a bude se vyvíjet i v budoucnu; uchovává si řadu společných znaků s nejvyššími primáty, zejména lidoopy, jinými evolučně progresivními znaky se však od nich liší: např. vzpřímenou postavou, dvojesovitě (předozadně) prohnutou páteří (výsledek bipední chůze), předozadně oploštěným hrudníkem, vysoce pohyblivou horní končetinou, změnou stavby zápěstí, ruky a dolní končetiny; na lebce nejsou kostěné hřebeny typické pro lidoopy, čelo je více kolmé, lebeční klenba vyšší a čelisti jsou kratší; mozek člověka se značně zvětšil, u dospělého muže má průměrnou hmotnost 1 427 g, u ženy 1297 g (údaje platné pro českou populaci)
člověk – z hlediska vědy kosmoeniopsychologie složitý, otevřený, nelineární (sám se organizuje), fyziko-energo-informační mnohaúrovňový systém – Mikrokosmos, v němž se zobrazuje Makrokosmos – Vesmír; kromě nulové buněčné úrovně vědomí (orgánů a systémů člověka) a 01. bioenergetické úrovně, zkoumaných biologií, anatomií a fyziologií, existuje deset základních a pět mezilehlých úrovní vědomí (EIUS); tyto úrovně jsou řízeny aparátem myšlení (naším „Já“), který odpovídá sedmé základní úrovni vědomí; EIUS – to jsou naše jemná těla (TT), složená ze dvou základních bloků – aurálního a duševně duchovního (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
člověk AV – mnohaúrovňový biologicko-fyzicko-energoinformačně-kosmicko-zemní hologram, který je tvořen souborem organických, anorganických, informačních, energetických, bioplazmatických, duševních, duchovních a božských hmot formovaných a strukturovaných do fyzického těla, červeného, světle zářivě červeného, oranžového, světle zářivě oranžového, žlutého, zeleného, světle zářivě zeleného, blankytného, tyrkysového, modrého, šeříkového, fialového, růžového, bílého a zlatého jemnohmotného těla, které v člověku podmiňují sociálně-biologické, psychické, intelektuální, mentální, emociální, morální, etické, estetické, duševní, duchovní, božské, PSI-fenomenální a informačně-energetické vlastností lidského, pozemského, kosmického, duchovního a božského původu z minulosti, přítomnosti a budoucnosti; tímto výkladem může být rozšířeno poznání, co znamená člověk
D
dematerializace – paranormální fenomén, při kterém dojde ke zmizení části těla média v transu při mediálních sezeních s následnou zpětnou materializací
démonologie – studium negativních sil
dermo – optická vize – paranormální schopnost číst, vidět a rozpoznat barvy špičkami prstů nebo jinými částmi těla
desorpce – opak absorpce
diagnostika – proces rozpoznávání, např. nemoci; testovací technika
diagnóza – určení, vymezení, stanovení; rozpoznání choroby
didaktika – část pedagogiky, teorie osvěty a výuky, která zdůvodňuje a objasňuje obsah osvěty, metody a organizační formy výuky; součást pedagogiky, zabývající se teorií vyučování a vzdělávání
diferenciace – podíl rozdělení čehokoliv na zvláštní různorodé elementy
diferencování – rozdělování, rozčleňování čehokoliv na zvláštní elementy
dovednost – činnost, základem které je praktické využití obdržených znalostí, jež vedou k úspěchu v daném oboru činnosti; učením získaná dispozice vykonávat správně a účelně komplexní, přitom však konkrétní, jasně vymezené činnosti v oblasti pohybové, sociální, jazykové a intelektuální
duch – v původním slova smyslu se jedná o věštecké vnuknutí; v obecnějším myšlenkovém sledu je duch lidské bytosti intelektuálním protikladem k její tělesné stránce, která je hmotou; duch je tedy netělesnou substancí bytosti na rozdíl od její substance tělesné; duch může označovat i netělesnou – nehmotnou bytost, může existovat, aniž by byl uzavřen ve fyzickém těle; duchem se rovněž nazývá bytost, o které se člověk domnívá, že žije na onom světě; tělo je materiální částí jedince, duch je složkou abstraktní, neviditelnou, o jejíž existenci se však ví; přestane-li fyzické tělo žít, duch přetrvává a vymaní se; detaily uvedeného oddělení jsou vykládány různě náboženských a filozofických směrech; říká Bůh, – Já vyliji něco ze svého Ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat a vaši mladí muži uvidí vidění a vaši starci budou mít sny
duchovní – spojený s vnitřním psychickým životem člověka, jeho morálním světem; spojený stejnými nápady, pohledy, snahami apod.; nemateriální, nehmotný, netělesný
duchovní relaxace AV – je totožná s významově stejným, všeobecně přijímaným pojmem relaxace; duchovní relaxace je prováděna přes duchovní jemnohmotná těla člověka; umožňuje mu dosáhnout absolutního klidu, vyváženosti, rovnováhy a harmonie všech fyziologických, biochemických a informačně-energetických procesů ve všech jeho tělech; přitom se značně zlepší smyslové vnímání a rozšíří se mimosmyslové vnímání, což umožňuje člověku přijímat, cítit, zrcadlit a uvědomovat si informace, energie, informačně-energetické substance a bioplazmy duchovního bytí, bytí Panny Marie, božského bytí Ježíše Krista, Ducha Svatého a Boha; duchovní relaxace působí na fylogenetický, ontogenetický, genetický, sociálně-biologický, psychický, intelektuální, mentální, emocionální, morální, etický, duševní, duchovní, božský, informačně-energetický, profesionální aj. vývoj člověka a také na procesy regenerace, rehabilitace a rekondice; v některých případech nastane okamžité uzdravení člověka nebo začne proces uzdravování; tento proces začíná okamžitě u těch lidí, kteří jsou na duchovní relaxaci připraveni; zpožděný proces uzdravování může nastat u lidí, kteří se očistí od negativní příčinně-následkové (karmické) informace a v pozitivním smyslu přehodnotí sebe a svůj postoj k životu
duchovno AV – integrální vlastnosti lidského, pozemského, kosmického a božského původu, které se na úrovni člověka projevují jako život bez hříchu, čistota, schopnost odpouštět, milosrdenství, láska, srdečnost, humanita, tolerance, jasnovidění, intuitivnost, vnímavost, harmonie, mírumilovnost atd.
duchovnost – odvěká evolučně kosmická matrice Vesmírného Stvořitele (etalon-informacion), která obsahuje mravní Zákony a maximálně napomáhá plné seberealizaci osobnosti (Já); matrice (etalon-informacion) se vyskytuje ve všech úrovních vědomí Člověka (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
duše – princip oživující tělo, hybná síla života; pojem vyjadřující duševní stránku člověka oproti tělesné, resp. jednotící princip, jádro psychického života, jeho kontinuitu, subjektivitu a jedinečnost, popřípadě tu jeho složku, která je spjata s osobním přesahem (transcendencí, věčností) a míří nad rámec času vyměřeného životu; někdy je duše spojována s vědomím, jindy vyjadřuje emoční složku duševního života
1. původem nehmotná substance, nezávislá na těle, schopná vlastní existence, převtělování
2. podle T. Akvinského individuální spirituální substance, která se může tělu vzdálit a existovat odděleně, jak se to děje po smrti
3. podle Descarta duchovní substance stvořená Bohem a spolu s tělem představující jednotu neslučitelných protikladů
4. později synonymum pro neopakovatelné, jedinečné vědomí člověka přesahující osobní zkušenost
v křesťanském učení je duše princip bytí, nikoli samotné, pro sebe existující jsoucno, jež by vstoupilo s materiálním do pouze dodatečné a pro ně nahodilé jednoty; neboť duše vytváří společně s jiným principem člověka, totiž s fyzikální časoprostorovostí, jedno jsoucno, člověka v podstatné jednotě; proto každá specifičnost, kterou na člověku pozorujeme, je specifičností celého člověka: tělo je specificky lidské tělo, výraz duchovně osobního; duchovní stránka člověka se uskutečňuje v dějinné prostoročasovosti (obraz, představa, slovo, gesto, společnost) a snaží se o završení celého člověka (vzkříšení); svou zkušeností můžeme postihnout a prožívat vždy jen celého jednoho člověka, a ten by nebyl poznán dostatečně obsáhle, kdybychom na něho nepohlíželi jako na duchovní osobu; tato duchovní osoba je vybavena opravdovou, nezaměnitelnou individualitou, která je víc než zvláštní případ obecného zákona, duchovním poznáváním, které je více než postihováním biologicky užitečného, a transcendencí k absolutnímu bytí, a tím k tajemství Boha; je schopna účasti na absolutní pravdě, při svobodě a vlastní odpovědnosti, jež z této osoby vytvářejí něco víc než pouhou součást biologické a ztechnizované společnosti; princip takového lidského bytí, který dovoluje hmotné, prostoročasové existenci dospět k sobě samé, sebe samu určovat, překročit pouhou určenost hmotného, se nazývá duší; duše je rozdílná od vnitřního principu prostoročasovosti, biologické, případkové a společenské stránky, což vše nazýváme materií (nelze zaměňovat s tělem, jež již vyjadřuje to, co je vytvořeno z duše a materie jako principů bytí); jelikož se tato osobní duchovnost nedá odvodit z materie, je proto nutno na tento princip bytí (duši) pohlížet jako na podstatný, je to princip samostatný a jednoduchý; duše jako opravdová skutečnost však prostě nikdy nezahyne, ale nanejvýše přijímá nové způsoby působení a vlastního projevu; vystupuje samostatně oproti materiálnímu; má svůj opravdový význam a hodnotu; proto nikdy nemůže být pouhou součástí materiálního a nemůže být jen určitou fází projevu tohoto materiálního a s ním přestat existovat; rozum a křesťanská víra proto tvrdí, že duše smrtí nezaniká, i když je smrtí dotčeno fyzicko-biologické vědomí člověka; duši přísluší nesmrtelnost, i když tuto nesmrtelnost nelze chápat jako jednoduché „další trvání“ stejným způsobem jako dříve, ale jako nadčasové završení duchovní osoby, která v čase svobodně „uzrává“; toto završení bude nakonec – v souladu se zjevením – završením celého člověka; soubor duchovních těl; duši tvoří integrita těchto těl: karmické, doplňkové karmické CIS, intuitivní, doplňkové intuitivní AIS, tělo duše, tělo duchovnosti, tělo Ducha Svatého a tělo Stvořitele; duše informačně-energeticky zabezpečuje integrální vývoj duševních, duchovních a božských vlastností člověka, má velký vliv na jeho sociálně-biologický vývoj a po smrti fyzického těla se lidská duchovně-jemnohmotná těla transformují do formy podobné vajíčku; toto vajíčko se odpojuje od fyzického a aurálních jemnohmotných těl a přemísťuje se do světa svého původu; podle vědeckých výzkumů je hmotnost duše 2,5 – 12 g; u lidí s malým objemem negativních příčinně-následkových informací se duše ve vysokofrekvenčním elektromagnetickém poli projevuje jako světelná zářivá bioplazma
duševní – spojený s vnitřním psychickým světem člověka, jeho náladami, prožitky a pocity; srdečný, upřímný, dobrý, lidský apod.
duševní nemoci – nemoci způsobené poruchami psychické činnosti člověka
duševno – zastaralý termín pro vlastnost vysoce organizované hmoty, mozku, aktivně odrážet vnější svět; v současnosti se používá výraz psychika
duševno AV – vlastnosti, které patří duši člověka, mohou být v procesu vývoje člověka do něho z duše implantovány a mohou se projevovat v jeho vlastnostech
důvěra – vztah vznikající k někomu nebo k něčemu na základě víry ve správnost, čestnost, srdečnost atd.
E
E.S.P. – extrasensorial perception – viz mimosmyslové extralogické vnímání
ego – první část slov znamenajících já, má osoba; ego, česky já – filozofické a psychologické těžiště a střed jedinečné lidské osoby, jejího prožívání a sebeprožívání
egocentrismus – orientace na sebe sama; soustřednost; v dětském věku obvyklý jev, neboť dítě na úrovni svého poznání není schopno nahlížet na svět očima druhých; v dospělosti známka sociální a osobnostní nezralosti
ektoplazma – biologie – cytoplazma umístěná těsně pod povrchem buňky; parapsychologie – substance, kterou vylučuje tělo některých médií v transu; tato substance v určité vzdálenosti od těla nabývá hmotnou podobu – vytváří tvary končetin, obličeje nebo osob; ektoplazma může vzniknout spontánně nebo ji lze vytvořit cíleně a lze fotografovat jí vytvořené tvary lidského těla; pokusy s vytvořením ektoplazmy se prováděly ve 20. a 30. letech dvacátého století, v současné době nejsou zveřejněny žádné informace o prováděných pokusech
elixír života – v podání alchymie je to merkuriální neboli rtuťová voda, která vznikne zkapalněním rtuti za působení kamene mudrců; nazývá se rovněž „pátým elixírem“ nebo „pitným zlatem“; připisují se mu účinky omlazení organismu, ochrany zdraví, prodlužování života a v některých případech i kříšení mrtvých
empatie – vcítění; 1. schopnost člověka vcítit se do pocitů a motivů jednání druhého; 2. ve filozofii projekce lidského já (duše) do bytostí, událostí, doby a věcí, jež může vést až ke ztotožnění se s nimi, k oživení, ke zpřítomnění či znovuprožití minulých dob, cizích osudů apod.; intuitivní komunikace mezi subjektem a objektem vedoucí k emociálnímu splynutí
energetický fantóm člověka AV – tvoří se integrálním vyzařováním všemi těly člověka leptonově-kvantových morfofunkčních struktur organismu; existence a chování fantóma nezávisí na vědomí a přání člověka, ze kterého je tvořen; chování, rozhodování a projevy fantóma jsou vědomými a nejsou nebezpečné pro člověka, společnost, přírodu, Zemi, vesmír a duchovní bytí; energetický fantóm člověka mohou tvořit všestranně a harmonicky rozvinutí lidé, kteří mají – v pozemských podmínkách života – minimálně možný objem negativní příčinně-následkové informace (karmy) a ve všech pásmech elektromagnetického spektra vybalancované holografické integrace adekvátně vyvinutých těl
energoinformační – viz informačně-energetický
enio – zkratka, předpona slov, výrazů s významem energoinformační, informačně-energetický
enioanatomie AV – obor studující stavbu jemnohmotných těl člověka jako koncentrovaný informačně-energetický výraz objektivní vesmírné reality při nepřetržité informačně-energetické vzájemné výměně těl s Vesmírem a všemi objekty Vesmíru; enioanatomie také popisuje nejen základní stavební hmoty jemnohmotných těl, ale i topografii, tvary, strukturu, funkce a význam jemnohmotných těl pro výchovu, výuku, léčení, regeneraci, rehabilitaci a rekondici člověka; umožňuje kategorizaci jemnohmotných těl, jejich struktur, funkcí a významu do přesných a jednoznačných terminologických výrazů podle objektivních vlastností jednotlivých celků a součástí
eniologie – univerzální věda o Univerzu; nový vědecký směr o informačně-energetické výměně v přírodě a společnosti; mezioborová oblast znalostí o informačně-energetické výměně, která spojuje přírodu a společnost a zabezpečuje jejích společný harmonický vývoj; je integrální vědou pro jemnou informačně-energetickou podstatu přírody
eniopsychologie AV – směr psychologie studující psychiku jako součást osobnosti, její vznik, projev a jako výsledek informačně-energetické vzájemné výměny člověka s přírodou, společností, Zemí, biosférou, Vesmírem, jejich fyzikálními a informačně-energetickými poli; všechny psychické projevy a procesy, jejich vznik a vývoj, psychické rysy osobnosti a psychické zvláštnosti lidské činnosti jsou důsledkem odpovídajícího charakteru informačně-energetické vzájemné výměny
eniopsychotrénink – expresmetoda samostatného řízení fyziko-bio-energo-informačních procesů organismu prostřednictvím zlepšené kvality spojení mezi myšlením a všemi úrovněmi vědomí; napomáhá harmonickému rozvoji osobnosti; eniopsychotrénink – autoexpresmetoda řízení bio-energo-informačního systému člověka (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
eniosugesce – myšlená slovní kladná metoda působení na bio-psychiku člověka, při níž enioprogramy, slova nebo jiné znaky, které nesou smyslovou informaci, ovlivňují průběh psycho-fyziologických procesů organismu (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
enioterapie – korekce energoinformační struktury člověka (Akademik A. Ignatenko, DrSc., Rusko)
esoterický, esoterní – vnitřní, skrytý, tajný; označení vědění či učení, které je určené a srozumitelné pouze zasvěcencům; vyznačuje se neběžným (nekonvenčním) obsahem, jazykem a mnohovýznamností
esoterismus (esoterika) – vnitřní, skryté (veřejnosti utajené) vědění, k němuž vede cesta přes zasvěcení, změnu mysli a života; jeho jazykem jsou zejména symboly a obrazy; nabízí pohled na skutečnost odlišný od obvyklé vědecké, filozofické a teologické interpretace, mluví o korespondencích mezi různými vrstvami a regiony skutečnosti
esoterní lékařství – léčebné metody založené na esoterním pojetí energií jako spojení makrosvěta a mikrosvěta (vesmíru a člověka) a na jednotě duše a těla; léčebný proces spočívá v obnovení energetické rovnováhy – resp. v postupech – které pomohou nemocnému vyvážit nerovnováhu léčivými silami vlastního těla; jsou dva základní směry esoterního lékařství, jeden používá léky – druhý pracuje bez léků (léčitelství – bioenergetika)
estetika – nauka o estetičnu; souhrnný pojem pro vědu o estetické činnosti člověka, který vnímá, formuje a hodnotí svět z hlediska vzájemného poměru krásy, ošklivosti a dalších estetických kategorií
etika – filozofická nauka o správném jednání; teorie morálky; hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla; na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí; rozlišuje se etika autonomní (etické zásady si stanoví sám člověk, popřípadě sama společnost) a etika heteronomní (mravní zásady a pravidla chápány jako dané z vnějšku, například Bohem); etika deskriptivní pouze popisuje mravní jednání a hodnoty, etika normativní usiluje najít a analyzovat normy lidského chování; individuální etika se zabývá morálními otázkami jednotlivce, sociální etika zkoumá mravní život různých společenství a sociálních skupin; etika profesní aplikuje obecná etická pravidla na poměry konkrétních oborů lidské činnosti (lékařství, žurnalistika apod.)
evoluce – postupný vývoj od nižšího k vyššímu bez náhlých skoků; zákonitosti historického vývoje organismů od nejjednodušších po současné druhy; nastává v generacích následujících za sebou a vycházejících z určitého společného předka, vede ke zdokonalování forem života, které vrcholí vývojem člověka jako živočišného druhu
existence – ve scholastické filozofii skutečné, reálné bytí, v protikladu k bytí pouze myšlenému; díky existenci se s nějakou věcí můžeme setkat ve vnějším světě, kdežto díky esenci či podstatě je ta věc něčím určitým, je tím, čím je; u konečného nahodilého jsoucna je třeba mezi existencí a podstatou reálně rozlišovat, neboť ne každá myslitelná podstata je nutně uskutečněna: k tomu potřebuje právě existenci; ve filozofii M. Heideggera je pojem existence omezen na člověka jako na to výjimečně jsoucí, jež má porozumění bytí, tj. rozumí samo sobě, rozumí svému „zde“ a bytí vůbec; tato existence tedy představuje vlastní přítomnost bytí; z její analýzy musí proto vycházet každé tázání po smyslu bytí
exorcismus – systém způsobů očištění od negativních sil
extáze – přenos (z řeckého ekstasis), vytržení; – estetika – stav opojení při vnímání uměleckého díla, přírodní krásy apod.; filozofie – v mystice mimořádný citový stav, v němž na základě mystického zážitku přestává přirozená činnost smyslů a člověk je „vytržen ze sebe sama“; skutečné či domnělé překročení přirozených poznávacích schopností, které ruší hranici mezi subjektem a objektem a má vést k bezprostřednímu prožívání nadsmyslné reality (absolutna, božství apod.), popřípadě k ztotožnění se s touto realitou; stav extáze lze navodit pomocí mentálních cvičení, askeze, psychofarmak apod.; psychologie – stav mimořádného citového vzrušení, provázený zeslabenou či zcela zrušenou schopností vnímání okolí (vytržení mysli) a často končící úplným vyčerpáním; někdy vrcholné nadšení; parapsychologie – stav člověka, který se zdánlivě nachází v podřízenosti senzibilního světa
extrasenzorická percepce – vnímání objektivní reality prostřednictvím přijímání vnějších informací bez zdánlivého zapojení smyslových orgánů, mimosmyslové vnímání; AV – přijímání a vnímání vnějších informací objektivní reality vnějšího prostředí a vnitřních informací vnitřního prostředí organismu a jemnohmotných těl člověka za mezemi prahové citlivosti smyslových orgánů
F
fakír – termín pochází z arabštiny, kde znamená chudý; původně to byl mohamedánský asketa, který nevlastnil vůbec nic a žil z milodarů; lidé mu připisují zázračné schopnosti
fascinace – neodolatelná přitažlivost, kterou vyzařují určité osoby, což jim umožňuje ovlivňovat ostatní; k fascinaci se váže i pojem uhrančivý pohled a nošení škapulíře
fenomén – vzácný, neobyčejný, mimořádný, výjimečný jev; člověk s neobyčejnými schopnostmi, vlastnostmi a sklony; filozofie – jev, ve svém druhu jedinečný, braný v jeho celistvosti, v jednotě s jeho podstatou, která je nám dána ve zkušenosti přijaté smyslovými orgány
fenomenalismus – filozofie – subjektivně-idealistické učení, podle kterého je možno poznávat jenom jevy, fenomény, které existují ve vědomí a nejsou podstatou věcí objektivní reality; autorská poznámka: z hlediska psychotroniky v některých případech podstata objektivní reality existuje pouze ve vědomí člověka, ze kterého se promítá do objektivní reality a stává se její součástí; takto vzniká vše nové; vědomí člověka je součástí objektivní reality a tvoří, rozšiřuje a naplňuje realitu novým obsahem
filozofie – věda o nejzákladnějších zákonech vývoje přírody, společnosti a myšlení; z řeckého „láska k moudrosti“ – soustava kritického uvažování o problémech bytí, poznání a člověka; filozofie se zabývá nejobecnějšími otázkami a usiluje o vidění světa v celku
fluid – soubor informací, mikročástic, energií, plynů a biologických mikročástic; tento soubor nemá stálou formu a vnitřní strukturu
fluidum – fyzika – částečky mající tvar podle nádoby, ve které jsou obsaženy; parapsychologie – magnetický a energetický proud vyzařující z osob (např. hypnotizér, médium); termín se někdy používá pro všechny záhadné vlivy působící na dálku
forma – obrysy, kontury, vnější meze předmětu – vyznačují vnější vzhled; typ, stavba, způsob organizace něčeho; vnější projev nějakého jevu, spojený s jeho podstatou a obsahem; tvar, vzhled, podoba; stav člověka, který mu umožňuje projevit celou jeho sílu, umění a schopnosti; logika – struktura a způsob stavby myšlenky; filozofie – způsob existence obsahu, jeho vnitřní struktury, organizace a vnějšího výrazu; jednota formy a obsahu
forma, struktura a funkce jemnohmotných těl AV – vyjadřují jedna druhou a tvoří holografickou jednotu
foton – fyzika – kvantum elektromagnetického pole, neutrální elementární částice s nulovou hmotou a spinem; nosič elektromagnetické vzájemné činnosti mezi nabitými částicemi; foton má energii E=ħw a impulz p=ħw/c, kde ħ je konstanta, c – rychlost světla ve vakuu, w – úhlová frekvence určitého elektromagnetického vyzařování; částice světla, jednotlivá dávka elektromagnetického paprsku jakékoliv frekvence; kvant světla; elementární částice náležící k bosonům; kvantum elektromagnetického pole, které může být vyzařováno nebo pohlcováno kvantovými systémy; foton má nulovou klidovou hmotnost, šíří se rychlostí světla
frenologie – věda zakládající se na pozorování tvaru lebky
frustrace – zklamání, nemožnost dosáhnout uspokojení, přání nebo potřeb; dlouhodobý stav frustrace může mít zdravotní následky
funkce – z latinského functio, výkon, uskutečnění
1. činnost, povinnost, práce; vnější projev vlastností libovolného objektu v daném systému vztahů
2. v sociologii role, kterou vykonává určený sociální institut nebo proces ve vztahu k celku
3. specifická činnost organismu člověka, zvířat, rostlin a jejich orgánů, látek a buněk
funkce jemnohmotných těl AV – dělí se na specifické a identické; specifické funkce jsou vlastní ve větší míře jednomu jemnohmotnému tělu, nejvíce se projevují prostřednictvím jednoho těla a jejich projev prostřednictvím jiného těla může být posilujícím, podporujícím, kompenzačním, obnovujícím apod.; identické funkce jsou podobné, společné funkce vlastní každému jemnohmotnému tělu ve stejném frekvenčním pásmu i ve stejném frekvenčním pásmu informačně-energetického bytí; funkce, které jsou charakteristické pro všechna jemnohmotná těla; mohou být vykonávány jemnohmotnými těly zvlášť, současně, synchronně, asynchronně, rytmicky, arytmicky, se stejnou nebo různou silou, intenzitou a objemem; do identických patří funkce: informačně-energetická vzájemná výměna, objednávání, integrace, morfogenetická, kinetická, korekční, informačně-energetické imunity, genetická informačně-energetická, akumulační, metabolická, transformační, modulační, generační, syntetická, diferenční, identifikační, kódování informačně-energetické bioplazmy, dekódování informačně-energetické bioplazmy, informační, transportní, komunikační, shodující, řídící, regulující, kontrolní, stabilizující, ochraňující, přijímací, zabezpečující, absorbující, odrazivá, vyzařovací, zachovávací, udržující, koncentrující, rozdělující, prováděcí, předávající, filtrační, vylučovací, kompenzační, zrcadlící, samoobnovující, samoadaptační, organizující, koordinační, tvorba individuálně-univerzální životní informačně-energetické bioplazmy, individuálně-specifických životních informačně-energetických bioplazem, individuálního informačně-energetického biopole, informačně-energetického biopole rodiny, informačně-energetických polí lidstva, informačně-energetických polí duchovního bytí aj.
funkční anatomie jemnohmotných těl AV – věda, která popisuje stavbu, formu, struktury jemnohmotných těl v souvislostech s jejich informačně-energetickými funkcemi, informačně-energetickým vlivem na vývoj člověka, jeho fyzického těla, vlastností, schopností a sociálně-biologických projevů
funkční asymetrie hlavního mozku – projevuje se v tom, že pravá a levá hemisféra mozku vykonávají různé funkce; levá hemisféra ve větší míře odpovídá za logické a abstraktní myšlení a také slovní přijímání; pravá hemisféra odpovídá za obrazové přijímání a myšlení a také emocionálnost psychických procesů
funkční univerzálnost čakry AV – všestranný, harmonický, vybalancovaný, stejný strukturálně-funkční vývoj všech čakerních kónusů čakry a možnost jejich funkčnosti se stejnou efektivitou v jakémkoliv pásmu elektromagnetického spektra
fylogenetické integrální vědomí člověka AV – eniopsychologie – soubor intelektuálně-mentálních informací a jejich holografická integrace blankytného, tyrkysového, modrého, šeříkového, fialového, růžového, bílého a zlatého informačně-energetického pásma elektromagnetického spektra jako jednotlivých úrovní vědomí věčných jemnohmotných těl; fylogenetické integrální vědomí existuje věčně; v podmínkách Země existuje jen při holografické integraci s ontogenetickým vědomím; v podmínkách Vesmíru existuje ve struktuře Duše člověka do okamžiku inkarnace do nového lidského těla; okamžik jeho vzniku není znám; dělí se na věd