LENISLAVEK (34/175/99)

Upřela jsem svůj pohled na známou paletu barev.
Roztěkaný pohled můj bál se, ale pravdy
Srdce se zamklo samo od sebe na zámky
A já ji chtěla znovu vidět.
Děvče s krásnými modrými copánky
...Jak jen to bolí…. hřebík v bosé noze
Jak jen to bolí,…. jak moc
Lásko udeř mě radši holí,než tohle všechno zažít znovu.
Písmena mi v jednu souvislou větu splývají.
A já mam strach, pláči tu potají.


Létáš sama na kousku stromové kůry.
Ďáblové si vyměnili s anděly stráž a teď na tebe koukají z hůry.
Myslíš, že unikneš?...dovol mi vysmát se Ti….
Nebe je velké ďáblové zrádní jednou zaváhej a na zem spadni.
Andělé tančí na písničku pekla nedělej má milá, že ses snad lekla.
Toč se dokola, hlasitě zpívej, kolem sebe dobře se dívej.
Tvůj osud dávno je jasný, slunce nad sebou radši rychle zhasni.
Tvé tělo si dnes do pekla odnese pekelný pán.
A ty nebudeš nic víc než jen jeho kmán.




Vezmi dýku a s klidem bodni skrz srdce mé
Možná,překvapí tě, že neuvidíš žadnou malou jizvičku.
Dokonce na rtech neucítíš ani krve kapičku.
Vzal si život člověku, který zprvu miloval svět.
Vzal si život člověku,jehož život nebyl jen na pár vět.
Svět ho, ale naučil nenávisti, vůči sobě, vůči druhým...
A on se tak stal jen lidskou loutkou,jen tělem pouhým....


Na cár bílého papíru se pokouším napsat to poslední co zbylo
Na cár bílého papíru se pokouším napsat něco o nás, něco co hezké bylo
Je smutné dívat se dopředu a nevidět vůbec nic
Je však krásné dívat se nazpět… tak proč bych měla chtít víc….
Vzpomínky veselé nám všem zůstanou
Srdce naše,ale už znovu nevzplanou
Nesmutni můj kamaráde..byl to čas plný našich úsměvů
Čas kdy pro nás znamenalo pozdrav i rozloučení jedno velké objetí
Ted, ale jako bychom si, každý z nás našli svou ulitu a v ní byli zajatí
Možná se z ní snažíme i dostat ven…
A já si ráno co ráno přeji…..ať je tohle všechno jen zlý sen



Černá obloho, padáš do vlasů krásným dívkám
Padáš den za dnem, noc za nocí…..
Zpíváš a tančíš okouzluješ nás svou mocí
Z mraků tvých máme mokro na římsách
Nesměj se obloho copak je to vtipné?
... Posíláš na zem blesky a leknutím si lidstvo škytne
Spíš vůbec někdy obloho černá?
No tak přestaň se už smát a buď navždy mou a věrná




Jsi ďáblova milenka nosící černý šat
Jsi jen loutková panenka otočená tváří vzad
Rozervané srdce se snažíš poskládat zpět
Na papír před sebou píšeš pár smutných vět
Do ticha noci šeptáš svá poslední přání
Ozvěna zpívá studeného větru vání
Ruce máš svraštělé, bolestí zkřivené
Nohy neudělají ani krok jsou jako dřevěné
Poslední sbohem panenko dávám tobě
Čekat budu na tu chvíli kdy vezmeš mě opět k sobě.



U jednoho z otevřených oken stála

V náruči svým tělem malé dítě hřala

Jejich slzy na zemi splývaly v jednu malou kapičku

Pokrývkou malému zakryla odkrytou nožičku

Rozhledla se naposledy kolem sebe

Naposledy chtěla vidět krásu všeho..krásu nebe

Ohlédla se za sebe...poslední zbytky černoty ji viděsily

Je čas nébala se nahlas říci

A jejich společnému osudu vyšli oba vstříci

Padali dlouho, ale nebylo to nekonečno

Padali jen až tam kde bylo bezpečno

Pod rozkvetlou jabloní se ukryli

Na její kmen své inicialy vyryli

Matka i syn navždy spolu zůstali

A to jen proto, že se nikdy nevzdali




Zkousela jsem uz spat se zavrenyma ocima

Pry, ze to dela kazdy, ale nechtelo se mi tomu vubec verit

Tak jsem se rozhodla jit mezi lidi a se svym problemem se jim sverit

Nejdriv na me jen koukali...skoro jako na blazna

Jako kdybych byla jen tělo s velkýým množstvím prazdna

Proc ? Proc se na me tak divate občané tůze rozmilý

Tváříte se jako byste pětikábli ztratili

Přitom tady řešíme jen otázku hloupého spaní

Tak neřešte pořád co se skrývá za ní...

Raději dobrou radu dejte člověku neznalému trochu

A pak ho pošlete nazpět do onoho divnospíciho lochu



Krásné byly ty dávné louky vonící

Krásný byl měsíc každou noc svítící

Zdálo se, že tu se mnou navždy budeš

Netušila jsem, že jednou opustíš mě...a půjdeš

Od první chvíle jsem věřila v to, že na místě kde jsi nejsi sama

Věřila jsem také v to, že tohle není konečná....

A nás dvě čeká ještě nejméně jedna cesta společná

Cesta společná, kterou bych nazvala naši další premiérou

Cesta, která nebude derniérou....