GMilord (31/178/73)

Jenom pár mých myšlenkových pochodů: - Svět je jedinou realitou, kterou často přehlížíme - Člověk pozná pravou lásku až tehdy, když ji ztratí - Láska ti nejvíce ubližuje, pokud je v tvém okolí, ale na rozdíl od tebe tě přehlíží - Láska je krásná, protože hojí rány, které sama vytváří - Láska nedokáže žít v pravdě, nesnese ji, protože pravda odhaluje její nahotu a nedostatky - Láska je tím nejhezčím, co člověk v životě potká, ale je také tím nejbolestnějším co člověk za život pozná - Láska se liší od kata jenom tím, že člověka mučí pomaleji - Vzpomínky nedokáží nic jiného, než roztrhat srdce - Největší bolest si člověk způsobuje sám, protože on sám je strůjcem toho, co jej bude bolet a toho co snese - Láska je tím nejnestálejším co v životě člověk pozná, je jako ztrouchnivělá lávka nad propastí, do které pád neuvěřitelně bolí. - Jediný, kdo tě zná lépe, než-li ty sám, je tvůj pravý přítel, ne tvá láska - Nejkrásnějším přeludem života je láska - Proč lidé nechápou upřímnost a raději ubližují lží? - Proč každý chceme být jako někdo jiný, když to co nás odlišuje je tím krásným?!

Celkem těžká odpověď na tuto otázku, neboť každý je jiný a nechci zde vypsat kritéria, která by měl splňovat ten "vyvolený", neboť člověk, který se jim může v určitých směrech vymykat by mne mohl milovat a já jeho taktéž, takže jenom velmi stručně. Jo a ještě jsem zapomněl dodat dost důležitou věc, nehledám náhražku za holku, chci kluka, který se nestydí za svou orientaci a nesnaží se jí skrývat před světem. Hledám člověka, který je milý a pozorný. Jak jsem již psal důležitá je pro mne tolerance, neboť každý někdy může udělat nějakou chybu, doufám v to, že i já jsem dostatečně tolerantní, a právě proto to očekávám i od své lepší polovičky. Nechci aby mne ta osoba omezovala v mých zájmech a už vůbec ne v mých přátelí, kteří jsou pro mě nad život důležití. Na toho koho miluji, nebo bych jej mohl milovat si vždy udělám dostatek času. Žárlivost být musí, ale co je moc je příliš, každý den poslouchat telefonát s kým jsem, co tam dělám a proč tam sem se mi nechce a ještě poté být hlídán na každém kroku. Myslím, že pro vztah je důležitá důvěra, která tedy vylučuje možnost přílišné žárlivosti. Jasně také žárlím, ale myslím, že je to v mezích normy. Na vzhledu mi snad nikterak nezáleží, neboť já sám nejsem žádný krasavec. Na vzdělání nezáleží, neboť někdy jsou inteligentnější ti se základní školou. Tak myslím, že by to bylo asi tak vše, bohužel jsem asi dosti náročný, ale to lze vyčíst z toho co je napsáno ve výše položených řádcích. ;-) Jo a hledám kluka, takže nechci žádnou náhražku holky! Chci kluka, který se za svou orientaci nestydí a nesnaží se ji skrýt

Do budoucnosti nikdo nevidí, ale myslím, že ten kdo žije pouze přítomností a nezabývá se vůbec budoucností nemůže fungovat dlouho. Má představa o budoucnosti není nikterak složitá, ale je z části dosti utopická, ale to je asi představa všech. Nu tak jak by to asi tak mělo vypadat v mé budoucnosti: Chtěl bych velký byt s velkým počtem psů, neboť psy opravdu miluji a vím, že mi dokážou nahradit mnoho, vždy mi rozumí a vždy mi pomohou, neboť nejsou tak sobecký jako lidé a nemyslí stále jenom na sebe. (Nejraději mám irského vlkodava). Přítele bych chtěl nalézt určitě již stálého a vůbec mi nevadí nemístné narážky na to, že si tím zkazím mládí, protože mládí se má užít a člověk nemá být v mládí fixován pouze na jednu jedinou osobu. Je mi to ukradené, já tu osobu chci, na co je střídání lidí a hraní si s láskou a s city lidí. Nejsem hráč tudíž to nechci ani zkoušet, chci mít jistotu v tom koho miluji a to asi těžko získám po dvou měsících vztahu. Práce? Nu tak sem neskromný, chtěl bych vystudovat práva, poté psychologii a pak ještě přírodní vědy (jak říkám, lehká utopie, neboť mě škola nebaví už nyní). A poté bych chtěl hodně cestovat, miluji hory v nich bych rád trávil hodně času s tím, koho bych miloval, ale i se svými přáteli. Rád objevuji a rád poznávám, takže chci opravdu projet celý svět. Nu tak to by bylo asi tak vše.

Sedím a tiše hledím na měsíc, je tak krásný, dokonalý, tak osamělý. Sedím tiše svědomí zpytujíc, ve ztracené lásce osamělost tkví. Měsíc teď jediným druhem mým, neboť stále jen na jednom lpím. Touha, láska, naděje mne svazují, do úst temné samoty mne vhazují. Vše krásné jednou skončit musí, a život v zármutku nás mučí. Láska vystřídána samotou, duše má stala se temnotou. Již pouze měsíc milovat mohu, ne však pro jeho krásu. Již nedoufám ve spásu, láska dala mi políbit kovu. A proto k němu má tvář hledí, on na nebi vždy smutně sedí. Díky němu nejsem sám, všechnu lásku svou mu dám. Oči mé se v slzách topí, duší mou někdo stopí. Prodám ji někomu, kdo samoty mne zbaví, neboť srdce mé pouze samota teď zlatí.