GMilord (31/178/73)

To co nikdy nepochopím je to, proč k sobě lidé nejsou upřímní!

Dlouho jsem váhal, zda sem mám něco napsat, protože si myslím, že to stejně nikdo nečte, ale kdyby se třeba někdo náhodou nudil.... :-)

Jsem člověk, jako každý jiný, i když jsme každý osobnost, která je naprosto jedinečná. Nejsem žádným symbolem krásy, ale tvrdím, že každý je uvnitř krásný a záleží jenom na něm, jak moc se otevře světu. Samozřejmě jsou i tací, kteří nemají pouze krásu v sobě - většinou nás na to upozorní již první pohled -. Ale co je to vlastně krása? Pro každého znamená něco jiného a pro každého je něčím jiným. Z toho usuzuji, že člověk by zbytečně neměl shazovat své sebevědomí jenom na základě toho, že mu někdo řekl, že je ošklivý, vždyť se nelíbí jemu, ale neznamená to, že se nelíbí celému světu!

Nehledám zde sex ve vztahu na jednu noc ani vztah na jednu či dvě noci! Chci žít "normálním" život, jako každý jiný člověk. Jenom jej nechci prožívat sám - ve dvou se to lépe táhne ;-). Láska je zrádná a vrtkavá, ale je tím nejhezčím, co můžeme v životě poznat, i když její konce bývají často ve znamení slz a bolesti.

Již jsem si uvědomil, - alespoň v to doufám - že hledat ideálního kluka je hloupost - nikdo takový neexistuje, stejně jako ideální vztah -. Vždy ve vztahu bude něco scházet, ale pokud má vydržet, tak se musí hledět na pozitiva, i když jsou dosti často detailní. A v žádném případě nehledat nedostatky, či negativa a nedokazovat, to že jsem já ten lepší, vždyť o tom vztah není!

Na světě není složitější věci, než-li lidské duše a lásky, ale i tak se jí musí člověk snažit pochopit do posledního výdechu.

Pro mne samotného je v lásce nejdůležitější tolerance, pochopení, důvěra a schopnost přiznat porážku, či nepravdu, protože i poražený může býti vítězem. Někdo bere lásku jako hru, kde se hraje na chyby a nedostatky, takto lásku nikdy neberu. Pro mne znamená láska oporu, pochopení, pomoz v nesnázích, samozřejmě něhu a neustálé dokazování důležitosti toho, koho miluji.

Jaký pohled je hezčí, než-li pohled do očí člověka, kterého miluji a který miluje mne? Mnohdy jsou takovéto detaily opomíjeny, ale i takovýto malý detail může zachránit velkou lásku, nebo ji ještě více povznést.

Nemám tucty zkušeností, ale naprostá většina mých názorů se opírá o dvě, nebo tři zkušenosti, které mi život přichystal. Lituji jich, ať už byla chyba na mé straně, nebo na straně toho druhého. Ale jsem jim zároveň vděčen za to, že mi odstranily brýle, které jsem měl. A dnes - alespoň v to doufám - již nejsem ten naivka, který věří v bezchybný vztah.

Ač je láska tak krásná, tak asi nic nedokáže ublížit více, než-li právě ona. Věřím v to, že pro mne láska již nebude ve znamení slz - maximálně slz štěstí!

Hezké, nejprve se zde obhajuji, jak nejsem naivní a poté napíši něco takového ... :-)

S lidmi se snažím vycházet vždy dobře, pokud se ke mně chovají alespoň trochu slušně. Kdo chce ať mi napíše jistě odpovím a pokud ne, tak ať se připomene, nikdo není dokonalý.. :-). Nejsem - snad - člověk, který odsuzuje ostatní podle vzhledu, nebo podle toho, jak píší, či vystupují.

Jistě by stálo zato napsat sem několik básnických přirovnání, které by lichotily lásce, ale láska jde přece vyjádřit mnohem lépe, než-li slovy. Protože slova jsou sice krásná ale jen zřídka kdo do nich dokáže vložit srdce a city. Mnoho lidí přece používá hojně slovo miluji tě - sám jsem jej používal dosti často - ale jen málo z nich si uvědomuje pravý význam a sílu tohoto slova, se kterým by se rozhodně nemělo plýtvat! A navíc slova mohou klamat, ale to může ostatně i člověk :-(
Každý jsme nějaký, každý jsme krásný, každý má v sobě lásku a každý k někomu patří, jediným problémem je najít toho, ke ke komu patříme.

Tak to by byly stručně :-) mé názory a představy o lásce a o vztahu.

Pokud to někdo přečte, tak napište, protože i to může o člověku mnoho prozradit ;-)

- Láska umí říci každý, ale kdo ji dokáže opravdu konat?

-------------------------------------------------
Za posledních pár měsíců, jsem prodělal hodně změn sám v sobě, které mne snad trochu otevřely oči v určitých ohledech. Hlavně ve smýšlení o sobě samém, ztotožnění se skutečností bylo dosti těžké, ale to je skoro vždy. Snad nyní mohu říci, že jsem udělal krok v před a nikoliv vzad, či že bych zůstal na stejném místě. Omlouvám se všem, kterým ublížila má ohromná arogance a chladnost mých mrtvých citů, které však pohřbil již někdo před Vámi. Bohužel mé ztracené tužby mi již nikdo nevrátí a nikdo mne - zřejmě - nepřesvědčí o tom, že existuje absolutní láska a že někdo může milovat tak, jak je tomu v našich představách. Život je neobyčejně těžký, ale je těžký zejména kvůli tomu krásnému citu, jenž nás tak masochisticky trestá a ničí. Stejně, jako život končí smrtí, tak i ten nejkrásnější okamžik na světě končí něčím smutným, a i tak láska, když překlene několika týdenní zábal totální spokojenosti přeřadí se na kolej bolesti a zveličovaných chyb, jež začnou naplňovat naše oči. Věřím v objetí, věřím v polibek, v něhu, ale nevěřím v lásku v naplnění krásných slov, kterými zaléhají naše uši.

Pár posledních dnů mi ukázalo, jak jsem se stal tím, čím jsem se nechtěl stát, paranoidním snílkem věřící v to, že láska existuje a vysnil si tak svůj krásný svět, ve kterém se cítil do určité doby krásně a bezpečně. Poté však přišlo pár prach obyčejných slov, která vše zničila a zpřetrhala, která vše obrátila vzhůru nohama a dala mi přes hubu, avšak oprávněně, neboť jsem si ničeho jiného, za svoji naivitu nezasloužil.

Vzhledem k absenci absolutní lásky je možné "milovat" do nekonečna.