bluka (48/189/75)

– (SR) Košický kraj

Orientace
Gay

Partnera
Něco se rýsuje

Věk od: 20
Věk do: 99

Profil založen
09.10.2008

Počet návštěv
2295

Naposledy přihlášen
01.05.2009

Základní:
Vzdělání/studuji: Vyučen
Práce: Dělník

Postava: Hubená
Oči: Zelené
Vlasy: Krátké
Barva vlasů: Světle hnědá
Znamení: Vodnář
Etnikum: Běloch

Tetování: Ne
Piercing: Ne

Alkohol: Příležitostně
Kouření: Příležitostně
Drogy: Občas špeka
Osobní:
Zájmy
Cestování, Filmy, Fotografování, Knihy, Modeling, Procházky, Psaní, Rybaření, Umění
Sport
Cyklistika
Muzika
Alternativní, Country, D&B, Dance, Folk, House, Klasická hudba, Pop, Techno, Trance
O sobě:
Teraz rozpovim o tim, jak mi śe narodzil, jak mi rosnul a jak śe u mňe pojaviľi perše priznaki genija. Narodzil mi śe na dva raz. Udzelo śe to tak ni:
Muj ocec śe ožeňil z moju mamku u 1902-im roku, aľe mňe mojo rodičove privedľi na śvet až na koncu 1905-oho roku, zato že ocoj śe zascelo, žebi śe joho dzecatko narodzilo jednoznačňe na Novi Rok. Ocec rozrachoval, že počece muśi nastac 1-oho apriľa a až u ten dzeň podešol gu mamkoj z ponuku, načac dzecatko.
Perši raz ocec podešol gu mojej mamkoj 1-oho apriľa 1903-oho roka. Mamka davno čekala toho momenta a strašňe śe obradovala. Aľe occa, jak vipatra, trimala barz srandovna dzeka a ňe utrimal śe a kazal mamkoj: „Perši Apriľ!“
Mamka śe strašňe uraźila a gu sebe u tot dzeň occa ňe podpuśčila. Prišlo čekac do naśľidujucoho roka.
U 1904-im roku, 1. apriľa, ocec načal zaś podchodzic g mamkoj z totu pitnu ponuku. Aľe mamka, pametaja minuloročnu prihodu, kazala, že sebe teraz sama ňe žela ostac u hlupej situacii a zaś gu sebe occa ňe podpuśčila. Keľo śe jej ocec ňe napaňkal, ňič ňe pomohlo.
A ľem rok na to, udalo śe mojomu ocoj zlomic moju mamku a načac mňe.
A tak mojo načece prebehlo 1-oho apriľa 1905-oho roka.
Jednak aľe, šicke ocovo rachunki rachľi, bo mi śe ukazal buc ňedonośatkom a urodzil śe o štiri meśace skorej termina.
Do occa vošľi taki jidi, že prijmuca me pomocňica śe prestrašila a začala me zapichovac nazad, z kadzi mi akurat ľem viľiz.
Učasni pri tim jeden naš znami, študent Vojensko-medicinskej akademiji, poznamenal, že zapichac me nazad śe ňe uda. Jednako, ňepatrac na študentovo slova, mňe vše ľem zapichaľi, choč, pravda, jak śe vecka vijaśňilo, zapichac zapichaľi, aľe jakośka ňe tam.
Tu načal strašni zmetok.
Rodzička kriči! „Podajce mi mojo dzecatko!“ A jej odpovidaju: „Vašo, reku, dzecatko nachodzi śe u vas nukaľ.“ „Jak! — kriči rodzička. — Jak dzecatko u mňe nukaľ, kedz mi ho teraz ni ľem rodzila! “
„No, — hvarja rodzičkoj, — ňemož buc že śe miľice?“
„Jak — kriči rodzička, — miľu! Ozdaľ še možu miľic! Ja sama vidzela, že dzecatko tu ni ľem teraz ľeželo na plachce!“ „To pravda, — hvarja rodzičkoj, — aľe šak, mož buc, vono dześ zaľezlo.“
Jednim slovom, aňi sami ňe znaju, co rodzičkoj kazac.
A rodzička huči a žada śe svoho dzecatka.
Prišlo pozvac skuśenoho dochtora. Skuśeni dochtor rodzičku opatrel i rukama rozvar, jednak šicko pochopil a dal rodzičkoj fajnu porciju angľijskej soľi. Rodzičku prehnalo a takim obrazom mi druhi raz višol na śvet.
Tu do occa zaś vošľi jidi, — Ancijaša, toto, do pouči, iśče ňe mož nazvac narodzeňom, šak toto, do pouči, iśče ňe śľevek, a skorej naspul zarodok, a šak joho treba abo zaś nazad zapichac, abo posadzic do inkubatora.
A posadziľi me do inkubatora.
Zprávy:
   Před odesláním zprávy je třeba se přihlásit nebo zaregistrovat.
Návštěvní kniha:
   …žádné zprávy v knize návštěv