JorgeCS    (35/187/84)

Vlastně ani nevím, co tu ještě dělám. Počátačení hledání romantické lásky jsem po několika hořkých zkušenostech vzdal a samotu přijal jako svého každodenního společníka a hledání kamarádů se taky jaksi minulo účinkem. Z většiny, co napsala, po několika zprávách vypadlo, že budou rádi kámoši, ale že kdybych chtěl, mohli bysme si někdy třeba zamrdat. Ne, nemohli. S kamarády žádné necudné tělesné skutky neprovádím. A to bude možná klíčem k neúspěchu onoho hledání, protože jak jsem si všiml, v naší buzerantské stoce nabývá význam slova kamarád úplně jiných rozměrů než které si pod tímto pojmem představuji já...
No nicméně aspoň to hledání kamarádů bych nerad úplně vzdal. Je ale potřeba upřesnit, koho hledám. A nejlepší bude, když to přiblížím na příkladu, který se mi stal.
Prostřednictvím této seznamky se mi (kupodivu) povedlo seznámit s jedním klukem. Říkejme mu Pan L. S Panem L jsme si chvíli psali, v den mých narozenin se sešli, pokecali a bylo to fajn. Moc společného jsme sice neměli, ale přesto bylo pořád o čem mluvit. Musím říct, že se mi i celkem líbil a ze začátku jsem přemýšlel, zda by z toho mohlo být i něco víc než jen kamarádství. Pak jsem ale zjistil, že je zadaný nebo spíš s někým randí, takže jsem o tom přemýšlet přestal. Čas plynul, já a Pan L jsme se sem tam vídali, chodili a jezdili všude možně a já ho bral jako fajn kamaráda. Pak se mi ale stal úraz a zůstal jsem zavřený doma. A nebýt Pana L, skoro celou neschopenku bych tam strávil zavřený sám. Místo toho za mnou chodil Pan L, objednávali jsme pizzu, zhlédli spoustu hororů a já tak to skoro dvouměsíční domácí vězení přežil relativně v pohodě a se zdarvou hlavou. A tehdy jsem si uvědomil, že mám Pana L celkem hodně rád. Ale ne tak, že bych čekal, až se rozejde se svým tehdejším a vlastně i současným přítelem a chtěl ho pak nějak klofnout - ulovit, to vůbec. Zaprvé jsem ho za tu dobu poznal už dost na to, abych věděl, že by to nefungovalo, ale hlavně jsem si uvědomil, že naše přátelství je pro mě mnohem důležitější než pokusy o nějaký přiblblý vztah, který by stejně dřív nebo později skončil. A tak je pro mě Pan L skutečně dobrým kamarádem, kterého mám rád a jsem rád, když můžeme zajít na jídlo, do kina, projet se po cyklostezce atd. Poslední obou se sice vídáme nějak míň, což mě mrzí, ale věřím, že se to zlepší. A ano, pořdád se mi Pan L do určité míry líbí a mnohdy bych ho rád objal, ale na tohle já tak nějak nemám koule (ve smyslu odvahy). O to víc mě šokovalo a zároveň mile překvapilo, když mě kdsyi sám objal. Škoda, že k tomu potřeboval pár panáků... :-D
A nyní tedy jádro pudla. Hledám zde druhého Pana L. Člověka, se kterým by se dalo popovídat, který by neměl žádné chlípné myšlenky (nebo je aspoň neuváděl do reality) a kterého bych mohl třeba i čas od času obejmout. Bohužel to v sobě mám nastavené tak, že objímat se s pětatřicátníky mě nějak neláká. On Pan L je mimochodem o sedm let mladší než já. Proto bych byl rád, kdyby kandidát na pozici Pana L druhého byl také mladší...

Jinak si vyhrazuji právo neodpoídat profilům bez fotky. Já tu mám fotek několik a už mě nebaví komunikovat s lidmi, o jejichž vzezření nemám ani tucha.