daniel69 (41/170/70)

Všechno je uvnitř ve mě a neukáže se to na povrch, prostě to zůstane uvnitř, v mým nereálným světě. A díky bohu, že je tomu tak... Představte si, kdyby duše uměla mluvit... Kdyby duše uměla mluvit, dávno bych tu nebyl. Vyšla by na povrch veškerá moje tajemství, moje lásky, přání, cíle, prostě moje nitro... A to by pro mě znamenalo konec, něco, jako konec světa!! Svoje nitro si schovávám pro kluka, kterej mě bude mít opravdu rád a ani jemu neřeknu o sobě úplně všechno, protože každej má svou 13tou komnatu, kam nepustí vůbec nikoho a která je zamčená na dva západy. Každej by věděl, že moje srdíčko právě stůně, připadal bych si víc zranitelný, než sem teď!! Duše je v podstatě strašně křehká věc, ale kdyby uměla mluvit klučičí duše, možná by bylo klukům líp, protože kluci by se nestyděli za svoje city a holky by věděly, co kluci opravdu cítí. Je docela drsný, soudit lidi podle zevnějšku, i když to tak většina z nás dělá, i já. Poznat lidskou duši je asi těžký, mou teda určitě, protože já nedávám najevo ani svůj názor, já si vždycky myslím svý, ale třeba nesouhlasím, leč nechám si to pro sebe, bojím se, že by lidi odsoudili můj názor a tak raděj mlčím. Nějak to neumím, vyjadřovat ten nesouhlas s okolním světem... Ale věřte, že nesouhlasím s mnoha věcma... Pustit si někoho k tělu, tak to je problém. Když mu věříte a ten člověk vás zklame, na duši se udělaj šrámy a ty se pak špatně léčí. Nikdy neodhalte ten kus sebe, tedy svoji duši, výsměch, to je taky dost hrozný. Prostě jestli máte potřebu, pište si deník a dávejte si ho na místo, kde ho nikdo nenajde a nepouštějte cenné, intimní, osobní... prostě vaše krásné, tajné informace do světa. Buďte opředeni tajemstvím... však víte, jak to myslím... Nikdy nikomu nedovolte, aby zabil vaši duši, vaše naděje, přání, sny a lásky... bez toho by byl svět černobílý...