Raději budu celý život žít s ptáky, než abych život promrhal sněním o křídlech.
.... už miliony let si tvoří květiny trny a beránci je už po miliony let okusují.... a to není vážná věc, snažíme-li se pochopit proč se květiny snaží aby měli trny, když ty trny na nic nejsou? Copak boj beránku a květin není důležitý? Copak to není důležitější než to počítání toho velkého, tlustého pána? A co když jáááá znám květinu, jedinou na světě, protože neroste nikde jinde než na mojí planetě a co když mi tu květinu nějaký beránek ráno rázem zničí? Jen tak jednou z rána. A ani si neuvědomí co dělá. To že není důležité? Zardil se a po chvíli pokračoval. Má-li někdo rád květinu jedinou toho druhu na milionech a milionech hvězd stačí mu když se na ty hvězdy dívá. Řekne si:"Tam někde je má květina". Ale sežere-li beránek květinu, bude to jako by všechny hvězdy pohasli. A to že není důležité? Nemohl už dál mluvit. Propukl náhle v pláč. Nastala noc. Odhodil jsem nářadí. Nezáleželo mi už na kladivu, svorníku, žízni ani smrti. Na jedené hvězdě, na planetě, na té mé, na zemi bylo nutné utěšit malého prince. Vzal jsem ho do náruče. Kolébal jsem ho. Přitiskl jsem se k němu. Říkal jsem mu: "Květině kterou máš rád nehrozí nebezpečí". Nakreslím tvému beránkovi náhubek. Nakreslím ti pro tvou květinu ohrádku. Udělám ..... ..... ... ehmmm ....... nevěděl jsem pořádně už co říci. Připadal jsem si strašně nešikovný a tak malý proti němu. Nevěděl jsem jak se mu přiblížit, jak se k němu dostat. Náhle byl svět tak záhadný.
Jednou mi přítel řekl: "Čas je dravec, který se za námi plíží jako za kořistí." Ale já spíš věřím, že čas je společník, který nás provází a připomíná, abychom se radovali s každé chvíle. Protože se nevrátí. Co po nás zůstane není tak důležité jako to jak jsme žili. Konec, konců někteří z nás jsou smrtelní. Já, ale hodlám žít věčně. :)
A Vaše jméno? Nejmenuji se, jsem nikdo, jsem hůř než nikdo, jsem ..... (kdo doplní vyhrává můj čas).
Nedávno jsem přemýšlel, že mozek je úžasná věc. Přál bych si, aby jej měli všichni a nebo já aspoň trošku.
Bůh musí být malíř. Proč by nám dál jinak tolik barev? Když jsem byl v půlce své pouti, procházel jsem tak temným lesem, že na cestu neviděl jsem.
Nedávno se mě bývalý partner zeptal: "Může mi někde ublížit když nechám přes noc rosvíceno?" A já mu na to řekl: "Ne, Lane. Světla jsou oči maminek, které místo nich hlídají ty jenž se v noci bojí." Jsi odvážný kluk, ale budeš potřebovat polibek, aby si se v noci nebal! "Já, a odvážný? To je přece nesmysl." Řekl Lan. Je mnoho druhů odvahy. Odvaha myslet na ostatní je více než myslet na sebe. Ty ses nikdy neoháněl mečem ani nestřílel z pistole, ale mnohokrát ses obětoval pro nás a upustil si od svých snů! Upustil si je do zásuvky, do normální zásuvky. A někdy pozdě v noci je spolu vyndáme, obdivujeme a je stále těžší a těžší tu zásuvku zavřít, ale pak to dokážeš a proto jsi odvážný!!
Starší lidé říkají, že člověk byl muž a žena v jednom. Byl to jeden tvor, 4 ruce, 4 nohy, 2 hlavy, 2 páteře. Jednoho dne se na něj matka slunce a otec měsíc nazlobil a vzal do rukou skleněný meč plný hvězd a toho člověk rozpůlil. Od toho dne se muži a ženy chodící po této zemi snaží spojovat. Někdy se spojují i žena s ženou jako muž s mužem.
Lid mého otce vypráví, že při zrodu slunce a jeho bratra měsíce, jejich matka zemřela. Potom dalo slunce její tělo zemi, aby z něj povstal veškerý život. A z jejich prsou pak vznikají krůpjeje hvězd, které nám teď na nočním nebi připomínají její duši.
Už nechci mluvit o knihách ani o té válce, ale půjdu podél suchého trní a najdu žebráka chránícího se před větrem a pak s ním začnu mluvit až řekne jeho jméno. Až budu mít dost těch šatů budu znát to jméno a budu mít radost že si ho pamatuji. Protože za starých času ho bohatší mladí muži obdivovali a staří obviňovali. A ti nejchudší ho obviňovali jak mladí, tak i staří.
Našel jsem včera hvězdu. Ano, čtete správně „hvězdu“. 5 rudých cípu měla. Byla tak malá a nesmělá. Dívala se na mě a já klekl přední a vzal ji do ruky tak hravě. Někomu musela spadnout z ramene nebo z čela. Někomu musela slítnout a ten člověk si toho ani nevšil. Tak je to ale s každou láskou tak je to prostě se vším.
„Vzhlídl jsem do vesmíru a na obloze viděl díru. Boží trest pro tebe kdo pyšnou rukou saháš na nebe“.
Oblouhou táhnou se mračna a já vzpomněl jsem si na chvíle s dědou, zda všechny cesty správně vedou? Do kapsy dal jsem tu hvězdu. A pak mi smutno bylo. Že se ve mně všechno pokazilo. A lidé prohání se po ulicí a já v kapse mám hvězdu dřímající.
Proč jste mi lhali? Kosmičtí loupežníci? Nebe je potrhané a hvězdy plácají se v blátě … Našel jsem včera hvězdu ….
Jsme asi hodně nafoukaní. Bojíme se stárnutí a děláme proti tomu co se dá. Nedochází nám jaké je to štěstí s někým zestánout, s někým kdo tě pořád nedohání k vraždě a něbo tě zase nenapravitelně ponižuje. Láska nám všem ubližuje, ničí a trápí. A proto tak hodně chceme milovat!
- První francouzský polibek je na stupnici 1 až 10 štěstí na osmičce.
- Záchrana dítěte na 9. A vděk rodíčů? Ten je na 10.
Zachraňujme děti, ať poznáme štěstí!
Všechny ideály nepotřebují jen křídla, ale i místo, odkud by mohly vzlétnout
Tak jako hořčičné semínko jenž vypěstoval člověk na zahradě, rostlo až z něj byl strom a v jeho větvích přebývali ptáci. Co je vlastně to hořčičné semínko ? Možná je to víra. Zaset v srdci jako semínko na zahradě. A když o ní pečujete vyroste z ní strom. Ale je možné, že to může být i poznání. I to začíná jako hořčičné semínko, malá a v temnotách, ale díky nám a lidem kolem stále rostla.
A co ptáci, kteří hnízdí ve větvích ? To je touha, kteří nachází sílu po poznání a spásu. Semínko však může symbolizovat i našeho pána ze semínka jenž pohřbívali se po jeho odchodu na nebesa stal zdraví strom.
Znám jeden příběh o řeckých bozích. Nudili se a tak stvořili lidské bytosti. Jenomže se nudili dál a taky vymysleli lásku. A pak se nudili zase dál a vymysleli lásku mezi mužem a mužem a ženou a ženou. A protože se už dál nudit nechtěli, tak se rozhodli, že si tu lásku vyzkouší. A to je naučilo přinutit se smát, aby se to vůbec dalo vydržet.
Duše všech lidí jsou nesmrtelné, ale duše všech dobrých lidí jsou nesmrtelné a božské.