Základní:
Uživatel si změnil přezdívku. Původní přezdívka: ladik_19.
Vzdělání/studuji: VŠ
Práce: Jiné
Postava: Štíhlá
Oči: Zelené
Brýle: Ano
Vlasy: Delší
Barva vlasů: Tmavě hnědá
Vousy: Nechci uvést
Znamení: Střelec
Etnikum: Běloch
Tetování: Ne
Piercing: Ne
Alkohol: Vůbec
Kouření: Ne
Drogy: Už ne
Sex:
Anální sex:Nesnáším Miluji
Role:Aktivní Pasivní
Oral aktivně:Nesnáším Miluji
Oral pasivně:Nesnáším Miluji
Onanie:Nesnáším Miluji
Mazlení:Nesnáším Miluji
Líbání:Nesnáším Miluji
Chuť na sex:Asexuál Stále nadržený
Další: SM - soft, Rimming a Deepthroat
Ochlupení na těle: Středně
Bezpečný sex: Vždy
Osobní:
Povaha:Introvert Extrovert
Pořádek:Nepořádný Pořádný
Dochvilnost:Nedochvilný Dochvilný
Zženštilý:Vůbec Hodně
Technický typ:Vůbec Hodně
Pohled na svět:Pesimista Optimista
Požitky:Idealista Materialista
Noční život:Domácí typ Párty typ
O sobě:
Proč odešel's tak znenadání?
sama sebe ptám se tisíckrát.
Slovo jako kámen spánku brání.
Promiň mi stále zní, promiň řek' jsi místo mám tě rád.
(Lukáš Hrabal)
Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,
když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,
když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“,
když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: „Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“,
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi —
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!
(Joseph Rudyard Kipling: Když, 1895, překlad Otokar Fsicher, Písně mužů, 1946)
Jsem stepní vlk a stepí pobíhám,
zasypán sněhem leží svět,
z břízy odlétá havran a jsem sám,
zajíčka, srnky nikde nevidět.
I zajíček by pro mě dost už bylo,
tak sladce chutná to teplé maso v nočním lese –
ach, copak už mě všecko opustilo,
co do života trochu radosti nese?
Pořádně vidím už stěží
i ohon šediví mi,
dávno má žena v hrobě leží.
A tak se toulám se sny svými,
o srnkách, zajících si nechám zdát,
zimní nocí slyším vítr vát,
ani sníh mou palčivou žízeň neukojí,
ďáblu vstříc nesu ubohou duši svoji.
(Hermann Hesse, Stepní vlk, 1927, překlad Vratislav Slezák, 1972)
Zprávy:
Před odesláním zprávy je třeba se přihlásit nebo zaregistrovat.
Návštěvní kniha:
…uživatel má vypnuté zobrazování guestbooku