L'unique arme qui finisse par vaincre la vulgarité, la bassesse et la stupidité: la Beauté.
Povaha:Introvert Extrovert
Pořádek:Nepořádný Pořádný
Dochvilnost:Nedochvilný Dochvilný
Zženštilý:Vůbec Hodně
Technický typ:Vůbec Hodně
Pohled na svět:Pesimista Optimista
Požitky:Idealista Materialista
Jsem dost seriózní a konzervativní. Strohý.
Nejsem "gay sexy" :) A ani být nechci.
Jak se projevuje můj konzervativismus: úcta k tradici a historii, smysl pro kontinuitu, konzervativní vkus (klasická hudba, starší literatura, starší architektura).
Kterých umělců si vážím (chronologicky, * značí zvláštní oblibu): Dante, *Petrarca, Ronsard, du Bellay, Corneille (Pierre), *Racine, Molière, Stendhal, Balzac, *Flaubert, Manzoni, *Leopardi, Gozzano, Mácha, Erben, Borovský, Chopin, Čajkovskij, Dvořák (Antonín), Tozzi, *Svevo, *Kafka, Fuks (Ladislav), Camus, Pavese, Bassani
Určitě jsem na mnohé zapomněl, těm se omlouvám. Omlouvám se taky shora uvedeným literátům za to, že jsem zatím nestihl přečíst všechna jejich díla. Zvláštní omluva pak patří těm, s jejichž dílem jsem se nestihl seznámit vůbec, ač jejich tvorba nepochybně patří k tomu nejlepšímu, co bylo kdy napsáno (seznam by byl příliš dlouhý).
Sexuální orientace člověka nedefinuje. Není to dostatečný základ pro vybudování existence člověka, jeho osobnosti, povahy, charakteru, vkusu, nazorů, atd. I z tohoto důvodu je zajisté čistě náhodné, že nemálo z mých oblíbených umělců, výše citovaných, "neměli rádi ženy" (k této formulaci viz Balzakova Otce Goriota: "Apprenez un secret : il n’aime pas les femmes.").
Mám rád cappuccino a špagety :) (Asi jedny z mála požitků, které mi něco říkají.)
Nepovažuju sice za správné se charakterizovat poukazem na to, co nemám rád, ale malá výjimka: není mi sympatická *kyčovitá* (a proto často směšná a trapná) snaha se odlišit, vypadat "sexy", "in", "atraktivně". Kýč se mi protiví. A gay kýč zvlášť.
A pozitivní vymezení: mám rád krásu a eleganci, které vycházejí z prostoty a uměřenosti. Je mi tudíž blízký klasicitní ideál krásy. Vznešená prostota a tichá velikost (edle Einfalt und stille Größe), jak to formuloval Winckelmann.
François duc de La Rochefoucauld: Réflexions ou Sentences et Maximes morales (maxime 139):
"Une des choses qui fait que l'on trouve si peu de gens qui paraissent raisonnables et agréables dans la conversation, c'est qu'il n'y a presque personne qui ne pense plutôt à ce qu'il veut dire qu'à répondre précisément à ce qu'on lui dit. Les plus habiles et les plus complaisants se contentent de montrer seulement une mine attentive, au même temps que l'on voit dans leurs yeux et dans leur esprit un égarement pour ce qu'on leur dit, et une précipitation pour retourner à ce qu'ils veulent dire; au lieu de considérer que c'est un mauvais moyen de plaire aux autres ou de les persuader, que de chercher si fort à se plaire à soi-même, et que bien écouter et bien répondre est une des plus grandes perfections qu'on puisse avoir dans la conversation."
[Jedním z důvodů, proč nacházíme tak málo lidí, kteří v konverzaci působí rozumně a příjemně, je to, že téměř každý myslí spíše na to, co sám chce říct, místo toho, aby přemýšlel o tom, jak přesně odpovědět na to, co se mu říká. Ti nejobratnější a nejlaskavější se nanejvýš vnímavě zatváří, přitom ale v jejich očích a v jejich myslí můžeme pozorovat nedostatek zájmu o to, co se jim říká, a nutkání vrátit se k tomu, co chtějí říct oni sami; namísto toho je třeba vzít v úvahu, že se člověk sotva může ostatním zalíbit nebo je přesvědčit tím, že se bude tak usilovně snažit zalíbit se sám sobě a že schopnost dobře naslouchat a dobře odpovědět je jednou z největších předností, které člověk může v konverzaci uplatnit.] (přeložil Antiochus)