ANTM (42/182/72)

Tuším, co dohání lidi k sebevraždě, je to pocit izolace od společnosti. Pocit studu za to, jaký jste. A i když jste nic neprovedli, máte pocit, že vás všude sledují nenávistné pohledy a lidé si o vás říkají, že jste divní. To co vás baví, co vás těší, je nepochopeno a vy se uzavíráte hlouběji a hlouběji do své ulity. Proč? Protože máte nereálné cíle a sny, protože toužíte po lásce, která existuje jen ve vašich představách. Ztrácíte spojení s reálným světem. Každý nezdar vašeho života připisujete na vrub nešťastné existence. Den za dnem se stáváte větší obětí pro okolní svět, až jednou tou obětí opravdu budete. Ne že by jste chtěli, prostě se to stalo a vy neměli tu sílu s tím bojovat. Chápu Vás.