UPOZORŇUJI, ŽE:
- nepotřebuji každý týden nového frajera
- nepotřebuji hadry Versace, Lacoste, BOSS atd
- nenosím zlaté hodinky, zlaté prsteny, řetězy atd
- nehoním přes webku
- nevysedávám v kavárnách a po hospodách
- nepotřebuji k životu gay kluby
- nehledám feťáka ani alkoholika
- netoleruji lež v jakékoliv formě
********************************************************
Dříve, než začneš být nevěrný, dobře zvaž, zda vyměníš celé noci za chvilkový úlet, zda vyměníš polibky od někoho, kdo tě chce jen teď, za polibky od někoho, kdo tě miluje. Zvaž, jestli si vybereš někoho, kdo myslí, že jsi sexy, místo někoho, pro koho jsi ten nejkrásnější člověk na světě. Zvaž, že se vzdáváš někoho, kdo by kvůli tobě obětoval všechno, kvůli někomu, kdo si tě možná ani neváží. A zejména si uvědom, že zradíš důvěru někoho, kdo na tebe myslí každou chvíli, a vybereš si někoho, kdo na tebe stejně brzo zapomene.
********************************************************
Typická inteligence socanského voliče:
ČSSD nám chce dát peníze. Neuvěřitelné. Máte snad pocit, že stát si ty peníze vyrábí? Kde je asi vezme jinde, než že Vám je někde musí vzít? Na daních, na poplatcích atd, ale pravda, Vám asi ne, vy na daních nejspíš moc nezaplatíte.Takže se prostě těšíte na to, že někdo přijde, okrade Vašeho pracovitého souseda, a dá to Vám, abyste se mohli flákat, je to tak? Geniální.
********************************************************
ZÁKLADY SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ
V tramvaji
1. Nikdy nepouštěj nikoho sednout na své místo, odpočívej tak dlouho, jak to jde. Až budeš starý, tak už si nesedneš!
2. Když střílíš po revizorovi, dávej pozor, abys netrefil řidiče. Musel bys na své zastávce vyskakovat za jízdy.
3. Nedávej si nohy na sedadlo, aby sis neušpinil boty. Nikdy nevíš, jaký prase tam sedělo.
V blázinci
1. Při první návštěvě se vždy slušně představ (např. "Dobrý den, já jsem žárovka").
2. Pokud se ti na takovéto představení dostane odpovědi typu "Těší mě, já jsem hromosvod!", zřejmě jsi dosud nenarazil na lékaře.
3. Neskákej z okna, které má mříže.
V zaměstnání
1. Řiď se starým českým příslovím, že co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a celý zítřek budeš mít volno.
2. Neotravuj šéfa domáháním se své výplaty. Má důležitější starosti.
3. Uvědom si, že i když tě nadřízený pošle do prdele, nesmíš opustit pracoviště. Inteligentní jedinci si mohou udělat obrázek o tom, kde že se ta prdel nachází.
Ve škole
1. Střílet po učiteli ze samopalu se pokládá za krajně nevychované.
2. Když se nacvičuje požární poplach, zapal se spolužáky alespoň jednu učebnu. Učiteli tak uděláš radost, že tě zachránil před uhořením (ovšem pouze za předpokladu, že se mu to skutečně podaří).
3. Při hodinách německého jazyka nehajluj!
V televizi
1. Když už tě jednou pozvou do televize, využij toho a zamávej mámě.
2. Nikdy neplivej do kamery, byl bys špatně vidět.
3. Jsi-li v přímém přenosu, nikdy neříkej moderátorce, že má velký kozy.
Mezi bezdomovci
1. Zpívání české hymny by vzhledem k jejímu obsahu mohlo být považováno za provokaci. Pozor na to!
2. V zimě si nepleť bezdomovce se sněhulákem. Pokud bys mu totiž chtěl dávat místo nosu mrkev, mohl by se urazit.
3. I kdyby ses jednou stal bezdomovcem, nikdy nežer zbytky chleba ze země. To tam hodný lidi házej ptákům, a ne tobě.
U počítače
1. Nemlať do klávesnice. Ji to nebolí. Mlať raději mladšího bratra (u staršího si to dobře rozmysli).
2. Léčení počítačových virů penicilinem zhoršuje vztahy mezi počítačem a uživatelem.
3. Příkaz format c: používej často, ale nikdy ne na svém počítači.
Na střeše
1. Pro zdravení nízko letících letadel je slušné použít znakovou řeč.
2. Pokud soutěžíš s holubem, jestli poflušeš víc lidí než on posere, nezapomeň v zápalu boje na to, že nemáš křídla.
3. Rupne-li ti v bedně a budeš chtít prozkoumat komín, nelez hlavou napřed.
********************************************************
+----------------------------------------+
| Když si vystřihneš tento kupón, |
| můžeš si koupit nový monitor !! |
+----------------------------------------+
********************************************************
PŘEDVOLEBNÍ
Milé děti a neznalí, a naivní socialističtí jedinci, dnes si povíme něco o socanském daňovém systému a daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět. Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd platili všichni dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, ze se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval. Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánu platil o 20 korun méně, prvních pět pánù by dokonce dostávalo peníze za to, ze chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100 % úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 %. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 %. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 %. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 %. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16 %. Každý z těch šesti na tom bude lépe než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo. Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. "Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?", křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: "A tenhleten dostane hned 100!" "To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!". Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vùbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!" A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho. Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes. A takhle, milé děti, funguje dnešní český daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací.
********************************************************
Tři muži přišli do hotelu. Recepční uvedl, že pokoj stojí 3000 Kč, a tak každý z mužů zaplatil 1000 Kč. Všichni odešli na pokoj. Po chvíli recepční zjistil, že cena je nižší a činí 2500 Kč. Vzal tedy 500 Kč a poslal poslíčka, aby je vrátil. Ten však nevědel jak rozdělit 500 Kč na tři stejné díly, proto každému z mužů vrátil jen 100 Kč a 200 Kč si ponechal... To znamená, že každý z mužů nakonec zaplatil 900 Kč... Je to tak?? To je dohromady 2700 Kč... Je to tak?? Poslíček má v kapse 200 Kč... Je to tak?? To je dohromady 2900 Kč... Je to tak?? Tak kde je sakra ta stokoruna?!?!?
Teď machruj.... :o)
********************************************************
JAK PŘETAKTOVAT VYSAVAČ
Jelikož člověk je tvor neustále s něčím nespokojený a po vyšším výkonu čehokoliv toužící, je vždy jen otázkou času, kdy se najde fanoušek, který se čemukoliv podívá pod kapotu a laděním získá vyšší výkon.
Této činnosti se říká přetaktování, nebo také ovrklokin. (všimněte si mé skvělé anglické výslovnosti). Komunita ovrklokerů vznikla původně
okolo fanoušků počítačů, kteří se snažili dostat ze svých miláčků co nejvíce, a tak různými nastaveními nutí pracovat procesor či paměti
rychleji, než připouští výrobce. Být počítačový ovrkloker není nic složitého, stačí jen náhodně trefit správné hodnoty v nastavení základní desky vyšší než váš kamarád z druhého vchodu, ale stále ještě pod hranici, při které týrané součástky shoří. Kdo přestřelí, není
ovrkloker, ale tavič, a musí napsat ježíškovi o nový počítač.
Problémem je, když je někdo třeba tak chudý jako já, a nemá peníze na počítač, ale přes to by rád něco ovrkloknul.
Jako vždy, když je člověk génius, nevadí, že je socka. Nebudeme přetaktovávat počítač, který nemáme, ale přetaktujeme něco, co doma máme. Třeba vysavač. Ten má doma každý.
Stát se slavným přetaktovávačem vysavačů ale není úplně jednoduché. Za prvé je tam nastavená laťka dost vysoko. Viděl jsem na přetaktování dokonce reklamu v televizi. Ženská měla tak přeboostrovanej lux, že přes podlahu dokázala vytáhnout chlapa z nižšího patra z gauče až ke stropu a tam s ním smýkat. Fakt, nekecám. Možná si řeknete, že reklama přehání, já souhlasím. Ale znám i jeden případ od nás z ulice. Tím geniálním ovrklokerem vysavače je totiž můj kámoš Lojza. Tomu ovrklokin pomohl vyřešit krizi v maželství.
Lojzova manželka Magda, po několikaletém vztahu náhle začala remcat, odmlouvat, flákat domácí práce, uklízela málokdy a jedinnou její náplní
bylo telefonování si s kamarádkami. A krátce nato, si stejně jako spousta jiných manželek, které se doma nudí a neví co roupama dělat,
(poněvadž jim chybí tvrdá ruka a silný řetěz), pořídila bišonka. To je takovej ten malej pejsek, kterej vypadá, a chová se jako dlouhosrstá, mentálně retardovaná myš po předávkování efedrinem. Jenže bišonek, na rozdíl od hlodavců, kteří se snaží být co nejméně hluční a nápadní, neustále skákal po bytě a na všechno ňafal. Což Lojzu, kdykoliv přišel zmožen po dlouhé pracovní směně z továrny domů, řádně vytáčelo.
Párkrát se snažil nepozorovaně bišonka preventivně odkopnout někam mezi květináče s úmyslem mu ukázat, kdo tady velí, bohužel ne dost rychle, takže vždy skončil s prokousanými ponožkami, ponížením z neúspěchu v boji s něčím tak malým, a navíc se tryskomyší ňafání od té chvíle, kdykoliv se ocitl doma, zmnohonásobilo.
Dalším nápadem byla logicky mikrovlnka. Jenže... Lojzova averze k bišonkovi byla v rodině i mimo více než jen tušená, takže pozadí zamýšlené nešťastné nehody by bylo patrně ihned jasné. Navíc Magda byla schopná si na žal okamžitě pořídit bišonky nejméně dva, což by rozhodně nebylo žádoucí.
Patrně nejvíc ho vytáčelo, když jeho stará s oblibou předváděla kamarádkám, co dělá bišonek ve chvíli, když se pustí vysavač. Vytočené zvíře poskakovalo vztekle jak v záchvatu před ústím hučící hadice a ze všech sil na ní štěkalo.
A tehdy se mu v hlavě zrodil nápad s přetaktováním. Ale to nebylo jen přetaktování, to byl přímo megatuning. A Lojza na to šel vědecky. Nejprve si v Excelu navrhl převodní tabulku, kam dosadil hodnoty: váha a objem psa, sací výkon a průměrná vzdálenost od ústí hadice. Manželka, která měla vysávání v ruce, intuitivně věděla, jak daleko musí vysavač od neupevněných předmětů být, aniž by je proud vzduchu stáhnul. A cílem bylo tuto hranici s velkou rezervou překonat. Výpočtem mu vyšlo, že musí odmotat polovinu závitů z transformátoru a přepnout nastavení vstupního napětí z 230V na 120V, čímž dosáhne krátkodobého, leč kýženého efektu.
Pak si Lojza vzpomněl na článek v Blesku, kde psali, jak nějaký kocour přežil celý prací program v automatické pračce, včetně žídmání.
Dostal strach. Pár vteřin, než roztavená pojistka motor vypne, patrně nebude stačit.
Ale naštestí měli ten den k večeři bramborový salát. Tedy, nápad nespočíval v salátu, ale v tom, že Lojza, anžto si chtěl večer vrznout, a jak poradily Magdě kamarádky, měl by si to zasloužit, musel při vaření pomáhat, a za úkol dostal velmi ponižující práci, totiž protlačovat vařené brambory skrz kovové kolečko s drátěným výpletem. Lojza je bystrý hoch, a jak tak frustrován pozoroval, co se s bramborami děje. Tak ho napadlo... Prostě... Druhý den nebylo kolečko na krájení v šuplíku jako vždycky, ale nějakou záhadou se dostalo dovnitř hadice vysavače, kde se zaseklo napříč mezi spojovacími díly. Takže cokoliv, co se mělo dostat do útrob vysavače, muselo přes kolečko, taženo proudem vzduchu proletět.
Zbytek už jsem pak zažil na vlastní oči, protože jsme ten den byli pozvaní na oslavu bišonkových prvních narozenin. V půlce večera přišla na program scénka z vysavačem. "Heleďte, co dělá!" řekla Magda a vytáhla ze skříně lux. Lojza se omluvil a odešel do kuchyně připravovat utopence. Zvíře, jakmile spatřilo přístroj, sedlo si na zadek a začalo zuřivě štěkat. Magda namířila hadici na psíka a stiskla tlačítko do polohy ON. Ozval se zvuk motoru stíhačky. Pak zvuk meluzíny. Pak lupnutí, jako když chytnete krikeťák do rukavice. A pak něco, asi jako když srknete do úst ze lžíce horkou polívku, ale velmi rychle. Pak vypadl proud v celé ulici.
Na místě, kde ještě před několika pikosekundami stál pes, zela díra po pěti chybějících parketách a bišonkův stín, protože zmizel tak
rychle, že na to světlo ani nestihlo zareagovat.
Magda okamžitě dostala hysterický záchvat. Za táhlého vytí se vrhla dobývat z útrob vysavače nebohé zvíře. Jenže... Lapač prachu byl jen
plný mokrých, hnědočervených pilin, po psovi ani památky.
"To jsou ty tvoje debilní nápady." konstatoval suše zrovna příchozí Lojza. A od chvíle, kdy se Magda vrátila zpět z psychiatrické léčebny, zase poslušně myje nádobí, vyšívá a nepřeje si žádné domácí zvíře.
Inu, jak je vidět, i ovrklokin v rukou odborníka může mít velmi praktické využití.
********************************************************
Jindra Prdlavka z Mikulášovic byl vyslán svým zaměstnavatelem na služební cestu do Tokia. Létání nesnáší, tak se rozhodl, že pojede vlakem.
Prdlavka v Mikulášovicích na nádraží: „Prosím jednou Tokio“.
Pokladní ČD Magdaléna Bolavá: Ježiši marjá, kde to je? Dám Vám lístek do Rumburka, tam je větší nádraží, tam Vám určitě vyhověj.
Prdlavka: OK.
Prdlavka na nádraží v Rumburku: Jednou Tokio.
Pokladní ČD Simona Chytrá: Ježiši Kriste, to nenajdu. Dám Vám lístek do Děčína, tam je větší nádraží, tam Vám určitě vyhověj.
Prdlavka: OK.
Prdlavka na nádraží v Děčíně: Jednou Tokio.
Pokladní ČD Miluše Kulhavá: Si děláte srandu ne? Kde to je? Víte co, dám Vám lístek do Ústí, tam je větší nádraží, tam Vám určitě vyhověj.
Prdlavka: OK.
Prdlavka na nádraží v Ústí: Jednou Tokio.
Pokladní ČD Emanuela Kožená: Ne, tak to jsme tady teda ještě neměli.
Podívejte se pane. Dám Vám to do Prahy na hlavní, to je největší nádraží v zemi, tam Vám určitě vyhověj.
Prdlavka: OK.
Prdlavka na hlavním nádraží v Praze: Jednou Tokio.
Pokladní ČD Květa Mastná: Jo, to znám. To je v Japonsku. Lístek Vám dám do Moskvy, tam Vám určitě lístek do Tokia dají.
Prdlavka: OK.
Prdlavka na hlavním nádraží v Moskvě: Jednou Tokio.
Pokladní ruských státních drah Valentýna Těreškovová-Zajčiková: OK. Přímý vlak nejede, dám Vám to do Novosibirsku a tam odtud už je to kousek.
Prdlavka: OK.
Prdlavka na nádraží v Novosibirsku: Jednou Tokio.
Pokladní transsibiřské dráhy Irina Michajlovna Posmatriová: OK. Tady je lístek.
Prdlavka: Díky, nashle.
Po týdnu v Tokiu přijde Prdlavka na hlavní nádraží v Tokiu a říká pokladní Simio Kawasakiové: Jednou Mikulášovice.
A pokladní se zeptá: Na horní nádraží nebo na střed?