njn2 (124/177/70)

Opravdovou přítekyni/přítele nezajímá,jestli máš peníze,jestli máš náladu,kolik vážíš,že tvůj dům je rozbitý,jaké řídíš auto,jakou máš minulost nebo jestli tvá rodina je plná bláznivých lidí...Rozhovory s ní/ním pokračují tam,kde předtím skončily,i když minuly měsíce mezi nimi...Má tě ráda/rád takovou/vého,jaká jsi...Vlož si tohle na profil,jestli máš alespoň jednoho opravdového přítele...

Převzaté,ale pravdivé:
O kočičce
Běží kočička přes koleje, zrovna jede lokomotiva a ujede ji kousek ocásku. Kočička se otočí a říká si: "Škoda ocásku." A tak se vrátí, bere ujetý ocásek do tlamičky a v tom jede lokomotiva zpět a přejede ji celou hlavu. A to je konec bajky.
Ponaučení:
pro jeden ocas neztrácej hlavu... ;-)
OPRAVDOVÝ PŘÍTEL JE JEN TEN,KTERÝ TĚ VEZME ZA RUKU A DOTKNE SE TVÉHO SRDCE.
NAPIŠ KDYŽ TI BUDE NEJHŮŘ.
JÁ PŘÍjDU A POMÚŽU TI.
NAPIŠ KDYŽ TI BUDE NEJHÚŘ A BUDEŠ PLAKAT :-(
JÁ PŘÍJDU A DONESU TI RADOST, UTŘU SLZY A PÚJČÍM TI ÚSMĚV:-)
NAPIŠ KDYŽ BUDEŠ CHTÍT UMŘÍT A JÁ SE BUDU SNAŽIT TI V TOM ZABRÁNIT I ZA CENU VLASTNÍHO ŽIVOTA :-)
JÁ PŘÍjDU A DONUTÍM TĚ JÍT DÁL A ŽÍT :-)
PATŘÍ TO TOBĚ.... MTM
.................................................
Důvěra je dobrá, ale věřit každému se nevyplácí.Vím to,ale přesto se tím neřídím. Mám rád vyvážený vztah a mám rád lidi,kteří jsou upřímní,jednají férově a vědí co je v životě důležité. Důležité je být šťastný.To je to nejcenější co Vám život může poskytnout... A TAKY TO KRÁSNÉ CO MŮŽETE JINÉMU DÁT ...
.............................................
Nemám rád lež,přetvářku a promiskuitní kluky. Lepší je krutá pravda,než cokoli jiného.
......................................................
Podívej se na sebe jako na někoho jiného. Podívej se na svoje konečky prstů,jako by Ti nepatřily a na věci, které prožíváš, jako na příběh někoho jiného.Jaký je to pohled?Vidíš se tam taky v tom zrcadle života? Vnímej i svoje chyby. Pokus si je představit na někom jiném a chápat je. Odpouštěj je. Třeba ti to někdo,někdy oplatí. Příběhy druhých i ty, co se Ti nelíbí, prožij jejich očima a v jejich kůži. Dříve jsem to nechápal… teď ano. Mám radost když vidím,že je někdo šťastný, zamilovaný, ale zrovna tak mě vadí,když potkám neupřímnost... Miluju lidi, kteří žijí. Snažím se v lidech vidět to nejhezčí a chci věřit, že pravda a láska pospolu mohou opravdu být to nejlepší,co člověka může v životě potkat, ale když to takhle píši, mám pocit, že odkládám brnění a že jsem bezbranný. A bez něj si kladu i otázky: ..Dávám dost lásky? Odpouštím lidem jejich chyby? Mám je opravdu rád? Mám dostatečně rád sám sebe?? Má někdo rád mě(??)....nevím... asi bych si měl vzít brnění zpět. .. je těžký ... ale přestal bych si ubližovat...
Myslím si, že jsem uplně normální, ale najednou si tím moc jistý nejsem,protože přesto co prožívám věřím na zázrak... To brnění si jen připravím,na krunýř je vždy dost času.....
...............................................................