Signy (49/190/75)

Jsem bisexuál - nehodím se ani do škatulky hetero ani do homo. Myslím, že je to věc definice, jak si ty škatulky kdo pojmenuje - a v mém světě jsou základní tři.
Ve svém životě jsem byl zamilovaný několikrát - do holek i do kluků. V poslední době jsem neměl na kluky štěstí, ale pro změnu mi náhoda přivedla do cesty přítelkyni, která ví, co jsem a po čem v životě toužím a podporuje to (stejně jako se já snažím podporovat ji).

Co hledám? Přítele... To gay, co jsem v životě míval. Pocity které mám, když jsem vedle kluka. Pusu co píchá při líbání. Mužskou vůni. Štíhlé dlouhé prsty. Klukovskou hravost i přemýšlivost agenta Muldera ;;-) . No a fyzicky vzato hledám kluka přiměřeně vysokého ke mně (alespoň 180cm) a štíhlého. Zkrátka - co hledám, to nabízím.

Soužití? Neumím a asi nemohu s nikým trvale žít. Pár nocí v týdnu vedle někoho uléhat, spát v objetí a probouzet se - to ano. Ale každý den - to mi nejde. Po delší době jako bych ztrácel sám sebe, zcvoknul bych se, kdybych nemohl být taky sám, sám usínat a sám se probouzet jen se svými myšlenkami.
Chci žít sám, ale ne osamělý.
Neumím jednorázovky, neplánovaně jsem nějaké zažil a nebylo mi z toho dobře. Pokud s někým nejsem alespoň rok, tak mám dojem, že jsme se ani nestihli poznat.
Znechucují mě inzeráty typu "zahulíme-uvidíme" a dovětky typu "žádné líbání" - tohle není nic pro mě.

Co jsem? V práci se snažím nepodléhat vyhoření, pár let lehkého workholičení holt nese následky, ale snažím se to zvládnout. Ale i tak jsem za svou práci, a lidi v ní, vděčný. Navíc, díky práci můžu zaplatit účet za plyn a mít místo, kde na mě neprší. To není málo.
Jsem taky hrozný lenoch, když na to příjde, umím proválet den v posteli, koukat na filmy, číst si, nebo sexovat (tím nemyslím kuřata).
Nevím, jestli jsem odpověděl správně v kolonce "zženštilosti". Viděl jsem se na videu, buzna jak když vyšije, mohl bych to mít napsané rtěnkou na čele. HT okolí to tak asi nevnímá, tak nevím...
Nerozumím moc společenským konvencím, neslavím svoje narozeniny, svátek, vánoce ani Silvestra.
Často mi unikají náznaky - jsem schopen nevšimnout si, že mě někdo zkouší sbalit (i kdyby bych se nechal). Takže na mě raději polopatě.
Na stará kolena se ze mě stává sentimentální buzna. To nebývalo, že by mě dojal nějaký film k slzám. Vážně nechápu, kde se ve mě ty city berou.
Jsem pesimista - buď mám pravdu, nebo jsem příjemně překvapen. Pesimizmus je vlastně dost optimistický přístup ke světu.

Jsem opatrný s tím, říkat lidem že je miluju. Každý si pod těmi slovy představuje něco jiného, s takovou se nedá komunikovat. Trochu jsem si ta slova pro sebe upřesnil - říkám to, když v danou chvíli cítím k někomu něco silného. Není to závazek do budoucnosti, nevím, co bude za rok, nebo zítra. Vyjadřuji tím to, co právě cítím - protože tím si mohu být jistý a tak mohu mluvit pravdu.
Ale jinak, když mi na někom záleží v širším slova smyslu, snažím vyjádřit konkrétní pocity, které k druhému člověku mám - někdo to chápe.

Co mám rád? Sex po probuzení (a před obědem a po obědě...), koblihy s vanilkovým pudinkem polité bílou čokoládou a posypané kokosem, stupidní sitkomy když přijdu unavený z práce. Rád dělám dobře někomu, na kom mi záleží. Mám rád svou postel a teplo. A saunu, se sladkou únavou, kterou přináší (relaxem v sauně myslím skutečně odpočinek, nikoli sex). Šlofíka po sobotním obědě.

Co nerad? Nerad cestuju, nepiju pivo. Nesnáším kouř z cigaret (už je to mnoho let, co jsem přestal kouřit) a čím jsem starší, tím víc mi ten pach vadí. Nebaví mě cestování (jezdil jsem hlavně ze studijních důvodů). Nejsem sportovec, i když plavání je fajn a v nejhorším i na kole někam dojedu. Doma vesluju a jezdím na rotopedu - to není sport, ale údržba. Nejsem moc společenský - moc lidí mi nedělá dobře, ale taková čajovna ve dvou je fajn.
Jsem ve své podstatě introvert - což prý je takový člověk, který potřebuje samotu, aby si dobil baterky. Být ve větší společnosti je pro tento typ introvertů únavné (na rozdíl od extrovertů, kteří si z tohoto pohledu dobíjejí baterky ve společnosti, atmosférou sdílenou s jinými lidmi, klidně spoustou jiných lidí).

Věrnost u mě není to, že můj protějšek má sex jen se mnou. Věrnost je pro mě to, že mě ten druhý nepodrazí a že se o něj budu moci opřít, když to budu potřebovat.

Momentálě si myslím, že polyamory je přesně typ vztahu pro mě - monogamie mi připadá dlouhodobě nenaplňující a svazující (a podle statistik nevěry nejen mně).
Přístupy používaní v polyamory jsou ale inspirující pro jakýkoli vztah. Myslím, že i v monogamních vztazích by se lidé měli o vztah starat tak, jak to musí dělat polyamoričtí lidé (jinak by jim vztahy o více lidech prostě nemohly fungovat). Mnohé věci fungují ve vztazích obecně, ať už je to mezi dvěma lidmi, nebo více...