8.6.2016
Z písně báseň
Až někdo zeptá se v co věřím,
až ze svého dá mi pár vteřin,
pak já mu povím, co bych chtěl
a proč jsem svůj čas zabíjel.
Já pravdu svou mu celou dám.
Snad někdo by to chtěl…
Byť blázen by to byl,
ne prvně uvěřil,
já spoustu času mám,
a všechen mu ho dám,
byť blázen bych já byl,
i tak to udělám…
Ať najde víc než pár svých vteřin,
bez slzných map na krajích peřin,
to nejvíc, čím se život měří,
svou pravdu, touhu, život … svěří,
ať svého času kousek dá mi,
a smíchem srdce polechtá mi…
---------------------------------------------
7.6.2016
Martine, upřímně, kdybychom chlapa chtěli, tak ho máme :)
---------------------------------------------
15.2.2016
Neplecha ukončena. Líbili se mi kluci. Nějak mě to přešlo.
IQ 143. Divergent ExTJ. Pouze nekonfliktní výměna názorů s IQ 130+
---------------------------------------------
15.2.2016
Zhulit, svázat, seřezat, vymrdat, pochat ksicht, nachcat do díry a znovu vymrdat.
---------------------------------------------
28.11.2015
Andělé
- Ahoj fešáku. Jak se vede?
- Ahoj :) To se do takového pěkného slunečného dne nehodí řešit :) Takže … skvěle :)
- A copak děláš?
- Teď jsem vstal a půjdu se projít na náplavku.
- A co tam? Procházka?
- No jen tak mezi lidi. Dám si kafe se smetanou a marcipánový croissant s mandlemi ve francouzské kavárně nedaleko a pak se asi jen tak budu proplétat mezi lidmi a nasávat … energii :) Ale určitě omrknu bleší trh na lodi. Tam jsou samé poklady :)
- A nebude ti zima?
- Možná ano, možná ne :)
- A to máš rád, chodit takhle všude sám?
- Na to se mě ptal někdo zrovna včera… A jediné co mě prolétlo hlavou, bylo: „Chodím sám, protože andělé vždy chodí po světě sami.“ :)
- Ale no … tak si někoho najdi.
- Rád bych. Ale andělé opravdu chodí po světě sami. A já si přeju anděla…
---------------------------------------------
25.11.2015
Polibek smrti.
„Jsem zde.“ Napsal jsem na whatsappu a čekal.
Dveře se rozletěly, práskly a on vyhopsal po schodech z domu. Nechtěl jsem na něj ani pohledět, jen tak letmo jsem ho zahlídl … krásnej a vystajlovanej jako vždy. Seděl jsem na parapetu pár metrů od vchodu a čekal. Přibližoval se jakoby s nataženýma rukama, vlastně skoro běžel, určitě se bál, že mu uteču. Seděl jsem a snažil se klidně dýchat. Doufám, že to nepoznal … že neviděl, že se nemůžu ani hnout.
„Martii, nechceš jít nahoru? Na kafíčko třeba?“ a blbě se na mě zazubil shora těma svýma malýma perličkama.
„Ne, nechci. Přivezl jsem ti jen ten telefon.“
Zvedl jsem se. Ani nevím proč. A tak jsem tam stál jako sloup, se sklopenýma očima a netušil moc, co se kolem mě děje. Slzy zklamání se mi draly z víček, ale naštěstí tam v tu chvíli zůstaly zaseklé. Upřeně jsem se díval na jeho nohy, cíleně jsem se bránil pohledu do jeho očí. Mluvil a mluvil a usmíval se…
„Evidentně mě vidíš rád, že. Ale já tebe asi ne. Nevím. A stejně vůbec neslyším, co říkáš, nezvládám tě poslouchat. A proč se pořád směješ? No to bude asi ta euforie z pika a přežití vlastní smrti.“ Až mi přes rty přejel ten můj obvykle neviditelný úsměv.
Jsem rád, že vůbec nevnímám. Nechtěl jsem, aby mě zase o něčem přesvědčil. O jeho nějaké zvrácené pravdě, tím jeho uhrančivým pohledem a medově znějícím hlasem. Zastavil na doraz přede mnou, jeho nohy byly tak blízko, že jeho plátěný mokasíny zastavily rovnoběžně mezi mýma converskama … stál jsem a tupě civěl dolů. V té pěticentimetrové mezeře jsem viděl jen jeho kolena. Dotkly se, jeho chlupy mě zašimraly. Nohy se mi začaly třást.
„Nic pro mě už neznamenáš. Nechci ti podlehnout. Jenže jak nepodlehnout? Jestli rychle nevypadnu, tak se sesypu. Je mi špatně. Je mi z tebe špatně!!!.“ Chtěl jsem to na něj zakřičet. Místo křiku se mi začal na čele vyrážet jen hnusnej lepkavej pot …
Jeho ruce se najednou přitiskly k mé hlavě, jakoby se do nich schovala celá. Začaly sálat to jeho hřejivé léčivé teplo. Začal jsem stresovat … „Nechci, aby ses mě dotýkal. Chápeš, je mi z tebe vážně zle!“. Doufám, že to neslyšíš. Sám víš, že jsou ty moje myšlenky někdy příliš hlasité.“
Naklonil se blíž …
„Kurva, a teď se proč třesu? 35 stupňů a zimnice? Nechápu. Snad necítíš, jak se klepu. Nechci“.
Jeho měkké rty se dotkly mých. Nikdy mě nenapadlo, že budou tak moc měkké. Jakoby neměly vlastní tvar. Jako kdyby byly určeny k tomu, aby se vytvarovaly podle protějšku. Divný. Tak tohle byl náš první polibek? A poslední? … Jenže ten polibek jakoby se mi vpálil do rtu. Pálilo to, jak když cejchuješ dobytek. Jakoby mi skrze ret prořízl duši žiletkou. Ostrá pálivá bolest. Jenže moje rty byly pro něj mrtvé. Nepohnuly se ani milimetr. Jeho vlhký dotek nevzbudil žádnou příjemnou odezvu. Chutnal po popelu a zavoněl jako smrt … sladce … po malinách … nejsladší bolest, která začala proudit skrz mé žíly. Cítil jsem, že umírám. Musel to být smrtící polibek … ta strašná bolest v břiše. Takhle přece nemůže bolet láska…
Nohy už mě neunesly a těžce jsem dosednul zpět na parapet. Stále jsem se díval jen dolů. Věděl jsem, že bych to dneska prohrál, kdyby se naše pohledy setkaly. Ten den jsem ho viděl očima jen od pasu dolu. Vzpomněl jsem si, jak táta říkal: „Satanovi se nikdy nesmíš dívat do očí. Vyčte z nich všechny tvé slabosti a použije je proti tobě. Je krásný, je okouzlující a je přesvědčivý. I on je totiž anděl. Ale padlý anděl, vyhnaný z ráje…“
Maličko se odtáhl a řekl: „Opravdu nechceš jít nahoru? Popovídat si?“
„Ne. Nechci s tebou vůbec mluvit. Půjdu…“.
Strčil jsem mu telefon do ruky. „Ten nabíjecí kabel máš?“
„Jojo. Ale stihl jsem někde ztratit tu redukci na SIMku.“
„Tak hlavně že sis jí koupil teprve před hodinou, hlavo vysmažená.“ S touhle myšlenkou jsem se nadechl, zvedl zadek ze schodu, ruka letmo pohladila jeho rameno … „Ahoj. Měj se hezky.“
„Děkuju Martii!“
Odcházel jsem a s nabývající vzdáleností se mi začal vracet život do těla. „Mám od tebe špinavou celou pusu. Vážně nesnáším ten tvůj hnus na rty. Přijdu si jako oblepenej náplastí. A nauč se líbat aspoň … co tohle jako vlastně mělo být …? Do hajzlu. Kurva!“. Ať už jsem za rohem.
Slzy už totiž nechtěly čekat… potřebovaly oplakat to, že ta bolest břicha mi zůstane navždy…
---------------------------------------------
22.11.2015
Přinesla jsem meloun
Pondělí 9. dubna 2007, 21:45. „Upozorňujeme návštěvníky plaveckého stadionu v Podolí, že provoz končí ve 22 hodin. Děkujeme za návštěvu.“, ozvalo se z reproduktorů. Spláchl jsem sprcháč ze svýho opálenýho těla a nechal automatickej kohoutek, ať za mě sám rozhodně, kdy mi přestane posílat tu hřejivou kapalinu. Nojo, voda, nikdy jí nebudu mít dost. Nejradši bych tady stál do rána. Aaaach, už to přišlo. Tak teda konec. Rukama jsem ze sebe stáhl všechny kapky od hlavy až k nohám, abych zbytečně nepromočil ručník. Moc těch kapek vlastně nakonec nikdy není, vzhledem k tomu, že na hlavě ani na těle nemám zrovna ani chlup. A možná se jen rád pohladím, když to nikdo jiný nedělá :)
S lehkým vzrušením jsem se naposledy rozhlídl na svalnatý borce okolo, vyzývavě jsem si přehodil ručník přes rameno a vydal se jako při módní přehlídce po mole směrem k šatnám.
„Jdete do hospody, Přemo?“
„Jasně Martine, ty?“
„Jojo, nechce se mi domu. Josefína nebo Tobaco?“
„Tobaco“.
„Ok, tak se tam potkáme“.
Zabrali jsme s Filipem a Lukášem velký stůl hned vpravo za vchodem. A jé, dneska je tu JoB. To zase budou ksichty, až si bude dvacet kluků objednávat každý samostatně každou minutu jedno pivo. Ale co, bude mít aspoň vytrénovaný nohy. Pomalu se začali slejzat další kluci. Dneska to vypadá na větší sešlost. Nevím, jak to ten Přema dělá, že vždycky zlanaří na trénink tolik koloušků. Každopádně takovýhle tréninky mají aspoň něco do sebe, tahle přidaná hodnota je vítaná.
No a už dorazil první neznámý namakanec. „Já se zabiju“, ozvalo se nešťastně od Filipa a začali jsme se smát. Už se zase těším, na tu Lukášovu balící větu, až se zase cinkne. To jeho „A kde to dneska spíš?“, které už je mezi všemi plavci pověstné.
Pomalu na stůl přistávala další piva a na židle taktéž přistávaly další vysportovaný prdelky a chlapci se začali mezi sebou družit. Ahoj, to je Pavel. Čau Pavle, já jsem Aleš. To je Filip a Lukáš a tohle je Petr. Ahoj, ahoj, ahoj.
Seděl jsem zády ke vstupu a pozoroval společnost a přemýšlel, co jsou asi zač. Znal jsem jich sotva půlku. No tak „profi“ plavci jsme tu asi tak 4 dneska, zbytek se vlastně chodí jen družit s dalšíma sporťákama povídáním v bazénu, aneb jako tomu říkám já:„Chodí čeřit vodu hubou“ :)
Zvedl jsem oči a zachytil odlesk zářivě bílých zubů v širokém úsměvu. Oči pomalu zaostřily na celý prostor přede mnou a k hezkému úsměvu se pomalu dorýsovala hlava s příjemně řezanými mužnými rysy. Heeeej, pěkný. Mooooc pěkný. Dlouze jsem se zadíval a najednou se ty druhé oči potkaly s mými. Automaticky jsem sklopil oči a stydlivě je zase zvednul. Lehký úsměv naproti u stolu znamenal, že jsem byl odhalen. Styděl jsem se podívat znovu, tak jsem se raději otočil na Filipa a snažil se zapojit do hovoru. Moc mi to tedy nešlo. Naše pohledy se setkávaly a zvědavost z mé strany byla veliká.
Ale to jsem já. Prostě nic. Žádná akce. Proč taky by se o mě měl zajímat tenhle hezoun. Lidi na mě koukají, to ano, ale vždycky to je proto, že jsem „Ten divnej“, ne „Ten hezkej“. Vejcovitá holá hlava prostě láká pozornost.
Konečně se mi podařilo se zapojit do hovoru a večer začal svižně ubíhat. Párkrát jsem ještě zabrousil očima naproti, široká ramena v kárované košili s vyhrnutými rukávy a pěkně naducanýma bicákama toho hezouna moc pěkně dokreslovala. Švitořili jsme s Fílou jako diví, až jsem na chlapce tak nějak zapomněl. On ten absint je totiž docela fajn pití :)
Výrazný pohyb naproti mně zase stáhnul pozornost mých očí. Chlapec si podal ruku s pár dalšími okolo, vzal své věci do ruky a vydal se k východu. Dělal jsem, že si toho nevšímám, ale to mi nevyšlo. Najednou stála jeho namakaná stehna v modrých džínách přímo v mém zorném úhlu. Zvednul jsem oči a tak nějak automaticky jsem se zvedl z kostky, na které jsem seděl. Byl o půl hlavy menší. Hlavou mi v tu chvíli prolítly opravdu zajímavé představy. Nazdvihl oči a napřáhl ruku před sebe. Přijal jsem jí a moje obří ruka pohltila tu jeho. Perfektní stisk. Dobře ty!
„Ahoj. Nikdo nás nepředstavil, tak jsem to přišel udělat sám. Já jsem Michal.“
"Ahoj, já jsem Mates." a zcela rozhozeně jsem se začal culit jako debílek. Aspoň jsem se tak teda zrovna cítil.
„Tak se měj pěkně Mates a někdy třeba zase na viděnou.“
„Tak tedy brzy ahoj, Michale.“
Pondělí 16. dubna 2007, 21:45. „Upozorňujeme návštěvníky plaveckého stadionu v Podolí, že provoz končí ve 22 hodin. Děkujeme za návštěvu.“.
„Jdete do hospody Přemo?“
„Jasně!“
„Oukey, tak za chvíli v Tobacu…“.
„Hele kluci, minule tu byl takovej hezoun, Michal se jmenuje. Byl tu poprvý, do tý doby jsem ho nikdy neviděl. Nevíte, kdo to byl?“
„Člověče, vůbec si nikoho cizího nepamatuju. Já taky ne. Ani já ne… No já taky teda vůbec nevím, že by tu byl někdo takovej.“.
„Menší než já, tmavý vlasy, fakt hezoun, docela nasvalenej, krásný rty, širokej úsměv, opálenej. Přemo, ty ho neznáš?“.
„Martine. Vůbec nic mi to neříká.“
Filipe, neříkej, že sis ho nevšiml. Seděl přímo naproti nám.
„Ty vole, Martine, kdybych tu viděl někoho, co popisuješ, tak se rovnou zabiju!“
Smutně jsem se zasmál. Tak snad přijde příště …
Pondělí 23. dubna 2007, 21:45. „Upozorňujeme návštěvníky plaveckého stadionu v Podolí, že provoz končí ve 22 hodin. Děkujeme za návštěvu.“.
„Tobaco?“
„Já rozhodně, za chvíli tam dorazíme…“
Pondělí 30. dubna 2007, 21:45. „Upozorňujeme návštěvníky plaveckého stadionu v Podolí, že provoz končí ve 22 hodin. Děkujeme za návštěvu.“.
„Tobaco?“
„Si piš, mám chuť na pivo. Za chvíli dorazíme s Pavlem. Přijde i David a Jirka“.
„Ok, zabereme s Filipem stůl, Lukáš už je na cestě.“
„… tak co ten tvůj hezoun, Martine?“
„Nevím. Nikdo ho nezná, nikdo ho neviděl, asi to byl jen výplod mojí fantazie :)“
„No je fakt, že my si nikoho takového fakt nevybavujeme :)“
„“Tak teda dík, jste kámoši :)“
Pátek 6. dubna 2012, 19: 35
„Měj se Lindi. Tak v pondělí!“
„Užij si víkend Marťas.“
„Ty taky a pozdravuj mamku“. Pusa, pusa, stisk, stisk :) Papá :)
„Trrrd, trrrd“. Ozvalo se z Grindru. „Hm, zase nějakej tajnej. Profil s fotkou letadla? Ach jo.“
„Ahoj chlape. Jak se vede?“
„Ahoj letadlo. Jde to, jedu zrovna od kamarádky domů tramvají“.
„Tak letadlo…“
„Trrrd, trrrd“. Přistála mi fotka.
„Krásnej úsměv a super zuby. Jsi mi povědomej. Kdopak jsi?“
„Povědomej? To nevím, odkud?“
„Vím já? Možná z ibka, já si pamatuju všechny obličeje z katalogu.“
„Z katalogu jo, tak to je trefný :) Ale já iboys nemám.“
„No to je fuk, možná si ho měl dřív, nebo jsem tě zahlídl prostě jinde. Tu fotku znám.“
„Zajímavý. Nemyslím, že se známe.“
„To se patrně osobně neznáme, živé lidi si pamatuju velmi dobře. Ale prostě jsem tě už někde postřehl. Já si tak chodím po ulici a přijdu si někdy jak ve filmu Minority report.“ Vidím kluka a k jeho obličeji mi hezky nabíhají všechny dostupné informace, se kterými jsem se setkal. Nick. Jméno. Věk, Fotky. Rozměry… :)“
„Aha :) Zajímavé. A co ty tady? “
„Ale, prostě jsem si zapnul grinder cestou domu. Žádné jiné ambice tady nemám :)“
Jsem Michal. Koukal jsem na iboys na tvé příběhy … Moc pěkné.
Těší mě, Mates. Příběhy zní hezky, akorát že to celé je skutečnost…
Sobota 24. srpna 2012, 15:30
45 stupňů. Byl jsem rád, že jsem jel domu autem, klimatizace je super. Dorazil jsem a ihned skočil do sprchy, skoro studená voda mi udělala dobře, ale hned po utření už jsem cítil, jak se mi všude po těle uvolňují krůpěje potu. No tak půjdu asi znova :) V obýváku bylo 32 stupňů, docela to šlo, ale otevřít okna v tomhle vedru by znamenalo okamžitou smrt.
„Trrrd, trrrd“.
„ Ahoj chlape, dlouho jsme se tu nepotkali.“
„Ahoj letadlo. Jak se vede?“
„Vzhledem k vedru jsem si říkal, že se dojdu ochladit na bazén. Co ty? Nepřidáš se?“
„No tak já mám bazén za domem, ale ani mě nehne. Hezky zůstanu doma a asi strávím večer přímo ve sprše. Krom toho že tam je 45 stupňů, tak tam bude tisíc lidí a před bazénem budou tak akorát dvě fronty o dvě stě dalších. A stát další hodinu na slunci, než se dostanu dovnitř, opravdu nebudu.“
„Aha, škoda. No já to zkusím.“
„Počkej, 45 metrů ode mě?“
„Vidíš, to jsem si ani nevšiml. Já chtěl zaparkovat u bazénu, ale není místo, tak jsem někdy tady o ulici výš.“
„Aha :)“
„Tak já jdu.“
„OK, hodně štěstí :)“
„Trrrd, trrrd“.
„Tak si měl pravdu, ten bazén se nedá.“
„Jsem si to myslel, no. Ale jestli se akutně potřebuješ ochladit, tak moje sprcha je ti k dispozici :)“
„Haha, si jako myslíš, že jsem tak hustej, že si prostě jen tak skočím do sprchy k někomu koho neznám?“
„No tak já nevím jak si hustej :) Ale já v tom problém nevidím. Prostě nabídka :)“
„OK, tak pět minut. Kde přesně to je?“
„Prostřední vchod. Před ním stojí červené Audi TT. Patrně bude v dohledu od místa, kde si zaparkoval :)“
„Jsem dole.“
„OK, jdu ti zazvonit, je to úplně poslední patro.“
„Piip, piip“. Otevřenými dveřmi jsem slyšel, jak se vchod zacvakl a zvuk lehce se šourající chlapecké chůze se nesl odrazem po schodišti až ke mně do pátého patra. Schod, schod. Schod, schod.
Najednou se vyloupl před mýma očima … teda … vlastně nebyl vidět. Celá ramena i hlavu zakrýval obří oválný meloun, jenž nesl v náruči.
Začal jsem se smát … „Nene, přinesla jsem meloun“ :)
Zastavil se přede dveřmi, spustil ruce dolu a nádherně se zazubil.
„Ahoj, já jsem Michal.“
„Ahoj, já Mates. Tak pojď dál. Dáš si sprchu hned, nebo až později?“
„No, trochu jsem z toho nervózní, ale asi bude nutná spíš hned.“
„Ok, připravím ti ručník, koupelna je támhle …“
Zmizel ve sprše. Za minutu už byl slyšet proud vody a po další minutě už ze sprchy vyšel lehce okapičkovaný chlapec v šortkách a tílku. Z něj úplně přetékaly pletence ramenních svalů a bicepsy. Koukal jsem, koukal …
„Chceš něco k pití? Tak načneme ten meloun ne?“
„Tak jo… :)“
…
…
…
„Michale, já už vím, odkud tě znám…“
„Fakt? A odkud?“
„No my už jsme se potkali před léty…“
„Aha, tak to vůbec nevím…“
„Dobře, tak já ti povím příběh, mohlo to být nějak takhle:
Bylo pondělí, asi tak před pěti lety. My chodili s kamarády každé pondělí hromadně plavat do Podolí. Bylo tři čtvrtě na deset a já zrovna doplaval a stál ve sprše… Z reproduktorů se ozvalo:„Upozorňujeme návštěvníky plaveckého stadionu v Podolí, že provoz končí ve 22 hodin. Děkujeme za návštěvu…
---------------------------------------------
13.11.2015
Pray for Paris?
Paříži! Je mi to líto. A jsem nasranej. Nasranej, že si tohle dopustila. Moje myšlenky jsou teď docela divoký, ale rozhodně je chci vyjádřit. Nedovedu si představit, že by vedle sebe v přírodě v pohodě fungoval třeba lední medvěd a medvěd grizzly. Fakt ne. Teritoriální záležitost by skončila tak, že ten zákeřnější teritorium ovládne, i kdyby těch méně zákeřných bylo víc. Je to prostě chyba, myslet si, že to vždycky půjde, žít jeden národ vedle druhého a ještě si je naivně pouštět otevřenými dveřmi až do obýváku.
Milý světe, posral si to a dojíždíš na to!
Je to naprosto stejný, jako s chovem bojových plemen psů. Je to krásný a vzrušující zvíře a může to být největší miláček. Jenže vychovat takového psa a léta ho udržet v klidu je sakra velká práce a málokdo to zvládne. Dlouho to vypadá super a všechno je pohodička a tak přestaneš být ostražitý. Jednou se prostě otočíš a čumíš, co se ti děje za zády. V lepším případě dostaneš lekci ty, v horším někdo zcela nevinný a slabý, který se náhodou ochomýtl kolem a najednou nemá půlku obličeje.
Takže já vám seru na modlitby pro Paříž. Já myslím, že je na čase se sebrat a začít akci „Guns for Paris“. Seberte se a vystřílejte ty hajzly z IS. Nekompromisně a do jednoho. Jděte a vyčistěte to tam a udělejte místo k žití pro ty, kteří kvůli nim utíkají do světa.
A nebuďte zbytečně hodní. Jediná logická hodnota, vy ze všeho posraní demokrati, kterou jste povinni chránit … je VÁŠ ŽIVOT. Ne jejich.
---------------------------------------------
11.11.2015
Hledáš bydlení? Zeptej se ... i krátkodobě. Nehledáš? Neptej se!!!
---------------------------------------------
22.10.2015
Někdo z říše pohádek? Tak přirozeně a dostatečně originální, že žije bez lží? A tak originální, že by rád žil v páru? :)
---------------------------------------------
9.9.2015
Když už myslíš jen tím svým nadměrným ... tak s ním aspoň mysli na mě :)))
---------------------------------------------
5.9.2015
Další, prosím ... :)
---------------------------------------------
14.8.2015
Jestliže nemůžeš být lepší než tvoje konkurence, jednoduše se lépe obleč :)
... a to se sem dost hodí, že :)
---------------------------------------------
10.8.2015
Bacha! Vidím ti do hlavy i do trenek :)
---------------------------------------------
4.8.2015
„Když si něco opravdu z celého srdce přeješ, cely vesmír se spojí, aby ti pomohl“.
Ta kouzelná formule, která funguje už milióny let. Tu kterou já znám už let tisíce. Pamatuju si to tajemství dávno před tím, než jej Paolo Coelho prozradil světu ve svém Alchymistovi.
Ta krásná, spoustě lidí utajená pravda, která dokáže rozhýbat vodu a zatemnit slunce, zazelenat louky a rozzářit tvůj úsměv. Mé prokletí.
A takhle nějak jednoduše já funguju. Běhám tu po světě a potkávám lidi, a když touží po tom, abych jim vstoupil do života, nechám je vstoupit. Poslouchám a odpovídám, někdy zkusím poradit nebo jim plním jejich přání. Ano, když po tom touží.
Sám si ale plním přání nějak málo. Nebo spíš, jsem si jistý, že si vždycky přeju špatně. A to hlavně, když se zakoukám. Ani nevím proč, ale je to už pár let mé poslání na tomhle světě.
Tak si vždy vyhlídnu nějakou složitou duši. Prostě potkám kluka, co se mu nedaří. Nikdo není ten „dost pravý“ nebo ten „dost dobrý“ nebo třeba „dost hezký“. Ale to je vlastně úplně jedno. Já si ve skutečnosti žádné duše nevybírám. To ony vysílají SOS signál, kterým si mě přitáhnou. Narazí na mě, začnou toužit po mé společnosti, oblíbí si mě a časem v nich svými slovy, činy a příběhy vzbudím opět touhu ožít a být šťastný.
Shrnu to takto: Když mě okouzlíš, okamžitě přepínám do módu „Katalyzátor cizího štěstí“.
Katalyzační režim jsem za ta léta praxe opravdu zefektivnil. Trvá přesně 30 dní. Krása! Mohl bych si otevřít vlastní sanatorium „Uzdravíme vaši duši za 30 dnů! Zcela zdarma!“. Asi tě zajímá, kdy se to vlastně celé stane? Jak snadné. V okamžiku, kdy se naše duše sblíží natolik, že si obě tajně mezi sebou řeknou: „Jdi do toho. Bude to super!“.
A už slyším v hlavě tu myšlenku, kterou nemůžu a neumím nijak utišit. Vím, že bych měl přát štěstí sobě, ale touha po štěstí druhého je u mě silnější.
Vesmíre: „Přeji si z celého srdce, ať je můj chlapec šťastný!“.
A ono to vyjde. Vždycky, na 100%. Slibuju! 31 den budeš zdráv!
Můj dosavadní život zní tak trochu jako jedna velká tragédie :) Vyplňuje jej vesměs posílání mé energie směrem, ze kterého není návratu…
„Nevím co to je, ale něco mě k tobě strašně táhne, Martine…“, slyšel jsem mnohokrát.
On je totiž příjem energie děsně návykový :) A ta energie nasměrovaná tobě způsobí, že teď teprve teď to začne být krásné a hlavně skutečné. Začneme lítat venku v parku, chodit ven na procházky, do kina, na brusle, na nákupy nebo si třeba kazit postavy v Mekáči. Budeme se válet po loukách a u vody, občas se povedeme městem za ruce. Večer budeme vařit, popíjet vínko na terase a já ti budu vyprávět nějaký krásný příběh. Budeme se smát. Budeme se objímat. A líbat :) Ale hlavně … budeme PLÁNOVAT!
No jasně, UVĚŘÍŠ ve společnou budoucnost :) Tohle všechno ti ukáže, jak to může být ve vztahu funkční a krásný.
Den 31. „Přání splněno“, zašeptá Vesmír. Energie přestane proudit. Přestanu zářit, přestanu přitahovat. Však víme … energie je návyková. Začne ti chybět stejně, jako když matka přestane kojit své dítě. Všechno najednou vypadá a chutná jako náhražka.
A tady se rozloučíme. Protože přišel čas jít a nechat žít. Na chvíli přijde stesk. Ne po mě, jen po energii. A ty půjdeš a začneš hledat nový zdroj. Jakmile na něj trefíš, okamžitě ho poznáš. To proto, že už přesně víš, co hledáš a potřebuješ. Půjdeš a potkáš „Pana Božského“ a budete spolu léta. Ověřeno :)
A já? Pohoda :) Energie se mi časem dorovná od mých milujících přátel a já znovu začnu zářit. A budu šťastný za ty moje kluky. Bez zášti a s podporou, kdyby něco potřebovali. Ale oni nic potřebovat nebudou, já vždy svým přáním vysním toho, kdo jim dá vše, co potřebují. Občas je z dálky omrknu a vidím, že to jde. Že ten svět může být krásný a dá se v něm žít. Tak tedy jdu i já … jdu čekat na dalšího, kterého uzdravím… přitom toužím, aby někdo uzdravil mě.
A co z toho plyne pro tebe?
Pokud tě zajímám, je to jen vesmír. Říkám ti to rovnou: „Potřebuješ jen uzdravit.“
Ale já tohle vím. A už nechci. Bloudím tu už od Atlantidy a toužím po vysvobození. Přál bych si už skutečně umřít. Ale buď v klidu, určitě uzdravím i tebe … zatím jsem se totiž vždy znovu narodil…
---------------------------------------------
12.7.2015
Dneska večer si jen tak relaxuju na terase :) Mám horký čaj a mikinu, protože fouká vítr. Nad hlavou mi lítá každou minutu letadlo a tak otáčím hlavu do výšky a koukám a poslouchám ten tříštivý zvuk rozseknutého vzduchu. Mám rád letadla. Už jen když je vidím, lákají mě k útěku na letiště a cestě do Paříže. Ale já se zařekl, že tam někdy pojedu až s tím pravým. Nechci si zkazit první dojem. Chci být oslněn a naplněn vášní a touhou a láskou … „Takže si pěkně počkáš, kámo!“, smutně se směju sám sobě v duchu :)
Začíná se šeřit a tak si srkám ten svůj voňavej čaj, s medem a citronovou kůrou … jen tak staticky koukám do prostoru před sebe. Zapálené cigáro ani nevdechuju, během minuty ve větru shořelo bez mého přičinění … nevadí :) Pro pocit pohodičky mi to vlastně úplně stačí.
Koukám, jak se s přibývající tmou postupně rozsvěcuje Praha. Napřed hrad, pak mosty přes Vltavu, nakonec i Vyšehrad a v dálce začíná problikávat Petřín. Stromy u řeky se ohýbají větrem a hladina řeky se mezi nimi krásně stříbrně vlní …
A stále rozpálené dlaždice terasy mi hřejou bosé nohy... možná, snad, někdy … by to ani nemusela být ta Paříž …
- Cink.
- Ahoj, myslím, že je tvůj profil ten nejzajímavější, který jsem tady viděl.
- Děkuju. To mě potěšilo :) Ale vlastně je to celé jen příběh cizího člověka :) Tak můžeš brát jako krátkou knihu ze života gaye. Bohužel jde o mě :)
- Pokud svůj život dokážeš vidět s takovým nadhledem, tak je to fajn. Ona se v každém životě najde nějaká ta kniha, kterou si stojí za to přečíst. Jen si nejsem jistý, že iboys má něco společného s opravdovým životem :)
- No Iboys je bohužel opravdovější život, než si kdo muže představit, či spíš připustit. To není jen server. To je komunita zlých a hodných a šťastných a nešťastných. Kdykoliv se přihlásíš, začnou tě všichni tito lidé ovlivňovat a otáčet tvou cestu svým směrem. A každá chyba je potrestána. Každý úspěch s někým je trestán těmi druhými :) Není to jen seznamka. Je to hazardní hra, od výhry k bankrotu je to tu klidně pár vteřin :) Ale všem přeju výhru. Všem přeju dobrý výběr z tohoto katalogu. Místní zboží ovšem nepodléhá žádným zákonným záručním dobám :)
- Myslím, že je to vážně pravdivé shrnutí, připadám si dost zvláštně v tomhle systému hodnocení, upoutávání pozornosti, slibování a snahy zaujmout… A já jsem v tom systému samozřejmě taky a melu se společně s ostatními. A ano, to rozhodně nepodléhá, žádná záruka rychlého vrácení zboží, nejsem si jistý, jestli je vůbec správné, že se toho dobrovolně účastním :)
- Vidíš. A jelikož jsme se tu potkali, už tě otáčím svým směrem :) Ale oba tu jsme dobrovolně jen z části :) Ona je to trochu závislost, je to přeci ta loterie … a co když nakonec vyhrajeme, když budeme sázet ...?
---------------------------------------------
3.7.2015
Prokletý básník, jemuž chybí chlapec, kterému by psal krásné příběhy, jež se mu rodí v hlavě ... Chlapec, o kterém by je psal. Chlapec, kterému by je vyprávěl. Chlapec, který by mu vyprávěl ty své. Chlapec, který by ho vzal za ruku a řekl: „Pojď, půjdeme ty naše příběhy prožít. Spolu.“. Chlapec, kterému by do ruky vložil tu svou, a spolu by šli psát nový krásný příběh …
... jen už nikdo nemůže být ten chlapec ... navždy odešel …
---------------------------------------------
19.6.2015
Sklenička
Víš … rozbité skleničce už nenamluvíš, že příště budeš opatrnější. Skleničku můžeš rozbít jen jednou. Takže pokud jsi zvyklý, že když něco rozbiješ, bez lítosti a jediného slova omluvy to vyměníš za nové, jdi rovnou dál … tak jak to děláš pokaždé. Očekávám, že když něco rozbiješ, i kdyby to bylo na nejmenší kousky, zameteš a uklidíš po sobě, abychom se další cestou pořád dokola nezraňovali. Vezmeš vše, co se ze sklenky podařilo zachránit a místo abys něco zbytečně slepoval, zkusíš to společně přetavit do něčeho nového, kompaktního, nerozbitého, třeba do krásné skleněné číše, kterou pak bude možné nově plnit životem, aniž by mezi slepenými střepy něco prosakovalo …
---------------------------------------------
12.6.2015
Nejdůležitější otázka
„Je ti lépe s někým jiným?“
Ne? Tak pojď ke mně a buď šťastný!
Ano? Tak jdi za ním a buď šťastný!
---------------------------------------------
22.5.2015
Probuzení.
Zřejmě jen pár, dnes prvních, minut spánku … Ležel na břiše, jeho lehounce vyšpulený zadeček jen tak ledabyle kopírovaly tenoučké slípky, které sváděly k jemnému nadzdvihnutí prstem a odhalení kousíčku z toho dokonalého tvaru, jenž přecházel v lehké zúžení pod hýžďovými svaly a pokračující oblou linkou k vytvarovaným stehnům.
Cítil jsem, že nespí. Udělal jsem to. Ruka se mi samovolně zvedla a plynulým letmým pohybem začala plnit mou touhu. Palec ruky se lehce vmáčknul mezi jeho půlky a stiskl. Jeho odezva byla okamžitá … nadechl se a ještě více jí přizdvihnul … znovu jsem zmáčknul a pomalu odsouval ruku, která jen jakoby nedopatřením s sebou táhla okraj jeho spodního prádla. Uchvátila mě … jen lehounce tmavší odstín kůže naznačoval výjimečnou vnitřní krásu. Ano!
---
Víš, mě už nějakou dobu bolí břicho. No ... a bolí mě každý den … tak nějak od toho večera, co jsem tě vyzvedl na letišti. Nebylo moc dnů, co jsem mohl být s tebou, ale s každým tím dnem mě bolí břicho stále víc.
---
Jáááá … mě se teda málem spustila krev z nosu teda …
… je mě teda líto, že tě z toho bolí břicho. Kdyby bylo v mé moci ti nějak pomoct, já bych byl strašně rád, kdybych to zvládl …
---
Mám pro tebe vtip:
Jde bača za ovcí, zálibně si ji prohlíží, a říká: "Ovečko, jestli chceš, abychom se něžně pomilovali, řekni „Aaaa“. A jestli chceš několikrát tvrdě vymrdat, řekni „Beee“. Ovce se ani neotočí a spustí: "Bééééééé".
PK vám odeslal zprávu: „Já jsem beránek a souhlasím “, čtu na whatsappu. „
Ten kluk je kouzelnej On chce regulérně zmrdat “. „Ne “, znělo mi v hlavě. „Ale moc mě bavíš :)“
---
Lehce jsem se přetočil nad něj. Chytil jsem oběma rukama jeho nohy zezadu v kolenou a za pevného stisku začal obě ruce sunout k jeho zadečku. Začal jsem dýchat vzrušením a cítil, jak mi v rukou tepe. Užíval jsem si ten dotek jeho pozoruhodně ochlupených stehen. Tak jemně, či hustě, či na omak tvrdými černošskými chlupy porostlé tvrdé svaly perfektně padnoucí do mých velkých dlaní. Dojel jsem palci až na svalnatý vrchol a pomalu je od sebe odtlačil. Byl horký a hlasitě dýchal. Kapička jeho potu se mu náhle vlila do roztouženého meziprostoru a zůstala uchycená asi centimetr od ní. Jazyk doputoval přes jeho sexy porost až k hlaďoučké roklince a přejel přes kapku … cítil, jak mu zachutnala a rozlila se po celé špičce jazyka. Voní mi!
---
„Martine, prostě nějaké vyber. Já nerad vybírám víno. Já mám totiž zálibu v levných vínech “, zasmál se. Nojo, moje lehká holka. Nejraději bych tě políbil …. „A co třeba lambrusko?“ „Jo proč ne. Lambrusko je fajn. Rosato?“
---
Prohnul se a roztouženě vzdychnul … poprvé byl opravdu tvrdý a dech se mi na chvíli zrychlil až synchronizoval s jeho cukáním … Vítězoslavně prohodil“ „Jo, ta prdel je peklo. Všichni z ní byli …“ Padlý anděli!
---
Moje ruce ho popadly za ramena a začaly kopírovat jeho tělo směrem k loktům. Stáhl jsem mu ruce podél těla a pevně jej stiskl v zápěstích. Nesouhlasně se zavrtěl. Povolil jsem. Ale ani se nehnul. Nenápadně jsem pustil nahromaděné sliny na dlaň a obkroužil s ní žalud … vší silou jsem mu chytil ruce a přimáčknul je k bokům a kompaktně ho objal celým tělem. Mokrý ocas se pomalým kontinuálním pohybem nekompromisně vtlačil do jeho díry. To prohřáté vlhko se mi rozlilo celými třísly. Stupňoval jsem tlak a doufal, že za chvíli už ho uslyším. Ten jeho hluboký vzdech krátce přešlý ve výkřik mísící v sobě rozkoš a vztek, letmo se blížící k hranici bolesti … stále jsem se do něj tlačil. Kůže v jeho zápěstí mi začala utíkat mezi prsty. Stiskl jsem víc a použil celou svou váhu. Ruce se mu napnuly a jeho zadek se snažil křečovitými záškuby vyprostit z mé nadvlády. Nechtěně mě do sebe rval ještě hlouběji. Omotal jsem jeho lýtka svými a držel, dokud se mu dech nezklidnil. Začal se uvolňovat vlněním boků … povolil jsem sevření a za pohybování boky jsem se z něj zvedl. Prudce jsem ho otočil na záda a pak s ním smýknul dokola, až se jeho hlava ocitla mezi mými stehny. Stiskl jsem jí, jeho nohy si nadhodil a obě ruce přes ně přesmýknul a opět ho ukotvil za zápěstí k matraci. Můj ocas se mu tyčil nad hlavou. Nadechl se vzrušen očekáváním a pootevřel své měkké rty. Jeho díra, tím velkým šokem doširoka roztažená, se mi blížila k obličeji. Jazyk se již začal tlačit dovnitř. Dotknul se …
… Nádech
Vrátilo se mi vědomí. Na krátký okamžik má touha přebila můj skutečný sen, mé jediné opravdové přání.
---
„A jaký je to přání?“, zeptal se.
„Miluj mě! Chci si z tebe vymrdat svého posledního kluka.“
---------------------------------------------
7.5.2015
Nemám páru, proč ho miluju. Prostě se tak stalo.
7.5.2015
Tělo na denní mrdání? Hmotnost <=50kg. Nosnost >=100kg. Celou vahou. Vší silou. Love ...
Instruktážní videa k textu výše:
http://xhamster.com/movies/4056625/black_daddy_fucks_latino_boy.html
http://xhamster.com/movies/4162442/huge_big_dick_hungry_hole_ass_anal.html
Pokud si dočetl a dokoukal až sem ... tak máš asi dost pech, že? Nadrženej jako kráva a zase z toho nic nebude :)
To že rád a občas drsně provokuju, neznamená, že nemám zcela normální klasické princeznovské sny. Ale komu to asi tak tady budu vysvětlovat :)
Zvlášť když mám občas taky ty obyčejné klukovské sny :)
Třeba mít toho nejkrásnějšího:
http://xhamster.com/movies/3971538/boy14_throat_fucked.html
Ty nechceš mě a já nechci tebe :) Věř mi :)
Tak se aspoň zasměj.
---------------------------------------------
21.3.2015
Je jaro. Tak držte.
---------------------------------------------
4.3.2015
Když už musíš myslet jen svým ptákem, tak měj to myšlení aspoň pořádně vyvinutý a možná se pak třeba zamyslím s tebou :)
---------------------------------------------
28.2.2015
Návrat :)
---------------------------------------------
3.8.2014
Výcuc nejvtipnějších reakcí na nový nadpis:
(Hledám někoho, z koho si vymrdám svýho novýho kluka :)
1.
- dobrej nadpis!
- Taky si myslím, romantika jako blázen :)
- Takže ... kdo vydrží do 12-tého kola, bude tvůj kluk a bude muset držet dál ?
2.
- Mno kludně. Ale jsem transgender. Tak nevím nevím. Takže tě upozorňuju, že ze mě si svýho novýho kluka opravdu nevymrdáš :)
- Hehe :) Já to zkusím :)
3.
- Já se hlásím :)
- OK :) Zhulit, svázat, seřezat, vymrdat, pochat ksicht, nachcat do díry a znovu vymrdat.
- Zhulit ? To ne, fuj, to já nedělám ...
---------------------------------------------
14.6.2014
Tak tedy vítej ... zpět ... :)
---------------------------------------------
5.2.2014 ... ROK !!!
Těším se na den, kdy přijde, usměje se, vše co bylo, vylétne oknem a usměju se i já ...
---------------------------------------------
1.2.2014
Obklopujte se pouze lidmi kategorie A. Nepouštějte k sobě lidi kategiorie B, kategorie A se s nimi nechce stýkat a později dojde k tomu, že lidi kategorie B přivedou lidi kategorie C.
Steve Jobs
---------------------------------------------
31.1.2014
Grindr story:
- Ahoj, jak se máš ? Jsem Michal :) Těší mě :)
- Ahoj modýlku :) Ted jsem po večeři a unavený :)
- :)
- A proč si mi vlastně napsal Michale ?
- Popravdě, mám teď menší finanční krizi a nemám přístup k penězům, tak mě napadlo, zda by ses nenechal vykouřit za 1200 :)
- No já si 1200 vydělám za cca 4 hodiny, tak když to zvládneš …
- Co když zvládnu ?
- Kouřit 4 hodiny …
- Cože ? To asi ne, upadla by mi huba :)
- Však to byl vtip :) Přeju Ti ať ty finanční problémy rychle a bez úhony vyřešíš :) Měj se :)
- OK, Díky a hezký večer :)
---------------------------------------------
17.1.2014
Spolubydla nalezen ... takže mi opravdu pište jen ti, kteří si dovedete představit, že se mnou budete chodit :o) Více v sekci výběrové řízení někde strašně dole v textu ... :o)
---------------------------------------------
8.1.2014
Nově hledám spolubydlu: http://www.geier.cz/byt
---------------------------------------------
30.4.2013
Looking for two sexy,nice,smart boys with luxury/exclusive look for living together in relationship
---------------------------------------------
28.4.2013
Příběh:
Když se vyplakal, odešli jsme z klubu a jeli domů. Šli jsme spát. Lehl jsem si na břicho na druhou stranu postele, co nejdál, abych nebyl v pokušení při případném dotyku jeho nádherného těla. Hlasitě dýchal a ten zvuk mě pomalu uspával. Cítil jsem, jak se mi v hlavě pomalu rodí sen …
Lehl si na mě vahou celého svého těla, pravá ruka pevně sevřela tu mou, jeho rozkrok se natlačil do mé levé dlaně. Lehce začal pohupoval boky a já cítil, jak se staví … usnul jsem.
Začali jsme se líbat, jemně a přitom vášnivě, zajel jsem dlaní mezi jeho půlky, byl celý rozpálený. Sjel jsem níž, ochutnal ho dlouhým přejetím jazykem. Při dalším doteku se již vášnivě tlačil k mému strništi a můj jazyk si začal při jeho pohupování užívat tu slast. Byl jsem strašně vzrušený a naprosto tvrdý.
Levou rukou jsem ho pevně chytil za vlasy, zatlačil mu hlavu do polštáře a pravou mu zkroutil obě ruce za záda, jeho malý zadek se nadzdvihl a já do něj zajel … dusil se, ale nadšeně přirážel, přestával jsem se ovládat. Zajížděl jsme hluboko do něj, až se začal kroutit a jeho ruce se marně snažily dostat z mého sevření .. začal křičet: „Dělá ti to dobře ? !!“ Dělá ti to dobře, ty hajzle, že sis mě zase mohl označkovat ? !!!“ Rozzuřil sem se a začal do něj bušit plnou vahou a silou všech svalů těla, kroutil se, ale nemohl nic dělat. Užíval jsem si jeho bezmoc … mrdal jsem, mrdal, mrdal … vyjel jsem z něj, hodil ho na záda a zvedl mu zadek vysoko nad jeho hlavu, nohy mu hodil za hlavu a zarazil … s každým mým těžkým přírazem narazil hlavou do čela postele, tvářil se vyděšeně, pokořeně a začal si rychle honit svůj pekelně tvrdý ocas. Statečně držel a držel a držel … Přestal jsem, vytáhnul ptáka a díval se jak doširoka rozevírá pusu s očekáváním mého výstřiku … přišel … ale jeho touha zůstala nenaplněna, zcákal jsem vše okolo, odvalil ho na jeho stanu postele, lehl jsem si a okamžitě usnul.
Ráno otevřel oči a celé dopoledne se spokojeně usmíval. Když odcházel, rozloučil se polibkem a přidal k němu svůj neodolatelný úsměv.
Přišel večer, stojím na terase a jeho polonahé tělo se rýsuje v protějším okně u kamaráda.
Zamával …
---------------------------------------------
10.3.2013
Kdo má na mě náladu a sílu ... viz VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ níže ...
---------------------------------------------
4.3.2013 12:50
Tak nalezen spolubydla i programátor :) Všechno je jak má být :)
---------------------------------------------
Stále platí, že hledám spolubydlícího ... pokud máš zájem, mrkni http://geier.cz/byt/
A taky hledám programátora PHP + MySQL nebo PostgreSQL na větší projekt
---------------------------------------------
12.2.2013 15:00
Dnes odešla všechna láska jeho světa.
Odešla něha a nejpevnější pouto.
Veškerá krása a všechen smích.
Odešla radost.
Odešel život, z kterého vzešel ten jeho.
I smrt pozdvihla číši a připila.
Tulipány shodily okvětní lístky.
Frézie přestaly vonět.
Dnes odešla.
---------------------------------------------
12.2.2013
Možná je čas jít s lidma mezi lidi, ale dnes si budu číst ...
hudba hraje šeptem, vlastní myšlenky ale křicí dost, podivně hlasitě tichý večer plný snění ... Paulo Koelho / Alchymista
kdo má na mě náladu a sílu ... viz VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ níže ... zase, zase, zase ...
---------------------------------------------
5.2.2013
Nečekal jsem, že to jednou zažiju ...
Zastavte hodiny, odpojte telefon,
psovi, aby neštěkal, předhoďte šťavnatou kost.
Utište piána a zahalte bubny,
přineste rakev a přistupte.
Ať letadla smutně krouží nad hlavami
a čmárají na nebe vzkaz: On je mrtvý.
Uvažte krepové mašle okolo hrdel bílých holubic,
ať si dopravní strážníci natáhnou černé rukavice.
On byl můj sever, můj jih, můj východ i západ,
mé všední dny a moje neděle,
mé poledne a má půlnoc, moje řeč, moje píseň.
Myslel jsem, že je to navěky. Můj omyl.
O hvězdy teď nikdo nestojí, zhasněte je.
Vypněte měsíc a zahalte slunce,
vylejte oceány a zničte lesy.
Protože tohle už nikdo nezmění.
---------------------------------------------
15.11.2012
Jsem spokojenej a usmívám se :o)
---------------------------------------------
5.8.2012
Lidé stále věří, že je někde čeká někdo lepší nebo něco lepšího, než co mají teď ... stále mají potřebu se chápat jakékoliv příležitosti, aby poznali někoho nového nebo něco nové, aby si třeba v budoucnu nemuseli vyčítat, že nevyužili všech dostupných cest aby byli šťastní .... a díky tomu nevidí, jací skvělí lidé a svělé věci již kolem nich jsou ...
Chápu to u těch, kteří jsou nezadaní a nechtějí být sami, ale vadí mi to u těch, kteří se deklarují jako zadaní a potom se chovají jinak ... bylo by moc fajn, kdyby přišli a objali místo někoho jiného třeba zrovna mě, a tím mi řekli „Vím, že jsi skvělej“.
---------------------------------------------
Jsem jako voda...
Pomalu plynu mezi překážkami, s nimiž se setkávám, přizpůsobuji jim svůj aktuální směr, ale vždycky se nakonec plynule stočím ke svému cíli...
Na počátku, u pramene, se může zdát, že proud vody je slab, a chvíli trvá, než nějakou překážku překonám, ale sílím s blížícím se cílem... tak dlouho budu klidně plynout okolo kamene, až ho podemelu a on se odvalí...
Nikdy bys ale neměl zapomenout, že voda je mocná... nikdy ji nemůže rozbít kladivo nebo zranit nůž, ani nejmocnější meč nezjizví mou naprosto rovnou hladinu... lesklou jako zrcadlo, která všem nastaví vlastní tvář a nebo dokáže nádherně oslnit či zobrazit noční oblohu plnou hvězd...
Když nevíš co se mnou, proteču Ti mezi prsty a už mě nikdy stejného nepotkáš... protože nejde vstoupit do stejné vody vícekrát... ale můžeš mě jemně uzavřít do dlaní a napít se mě... protože jako každá voda... nesu s sebou život, život miluju, a tak naplním životem i Tebe...
Stačí se mě napít...
A nestyď se, že piješ vodu... jsem Tvůj život...
---------------------------------------------
Koukejte se na svýho kluka tak, jakoby byl ten nejlepší na světě ... a on bude ...
---------------------------------------------
V normálním životě se řídím tím, že je "lepší centimetr činů, než kilometr keců" ... tady to funguje maličko jinak ... "lepší 22 centimetrů činů, než ..." :o)
---------------------------------------------
Snažím se žít tak, aby i přítel mého milence litoval, až odejdu ...
---------------------------------------------
Poslední dobou se velmi často setkávám se zajímavou fekální náladou ve společnosti ... ono se taky není moc čemu divit ... je to dáno asi tím, že tam, kde se vyskytuje někdo vychcanej, se rozhodně velmi brzo objeví i někdo nasranej :o)
---------------------------------------------
29.11.2009 - hledání skončeno :o)
7.11.2009 - Tak už zase hledám nového spolubydlu, ten nový se ukázal být trošku divnej a ani se nakonec nenastěhoval :o)
Takže ještě jednou: Jsi VESELÝ, nekonfliktní, SOLIDNÍ, pracující a POŘÁDKUMILOVNÝ a nejsi v důchodu ? Chceš se mnou bydlet ?
Tady jsou podrobnosti ... http://www.expert.cz/byt
---------------------------------------------
Je pěkná blbost, aby tady všichni milovali FITNESS, protože ... bych byl na roztrhání :o)
---------------------------------------------
UŽITEČNÍ a NEUŽITEČNÍ
Někdy tak koukám okolo sebe po lidech, kterým říkám kamarádi a známí … a žasnu. Slyším co říkají a mám pocit, že nemají vlastní názor, že slyším v lepším případě předčítání úvodní strany Hospodářských novin, v horším případě Blesku.
Slyším, že už půl roku se válí doma, práce se děsí, neumí si uvařit, žijí v nepořádku, protože si nejsou schopni zorganizovat čas a uklidit a vlastně jim to nevadí. Když něco dělají, 2 hodiny přemýšlí, jak to udělají a místo 30 minut jim další realizace trvá 4 hodiny a mají pocit, že to dělají efektivně a důkladněji a lépe než druzí, protože si to přeci napřed řádně promysleli. Na jednoduchou otázku, na kterou stačí říct Ano/Ne, odpovídají několikaminutovým resumé a člověk stihne zapomenout, že se na něco ptal nebo aspoň na co se ptal.
A tak jsem měl pocit, že jsou to lidé pro mě zcela nepochopitelní, neužiteční a pro celý svět zbyteční. Nedávno jsem se nad tím ale znovu zamyslel a musím říct, že jsem se hrozně mýlil. Jsou to pro mě nejužitečnější lidé, jaké znám … kdykoliv je potkám, mám ten nádherný pocit, jak jsem skvělý a užitečný …
---------------------------------------------
Poslední dobou rád chodím krmit husy k Dunaji, člověk má aspoň chvíli pocit, že ho někdo rád vidí a není pořád sám doma :o)
Ale jinak se cítím šťastný ... ne vždycky celý den, ale každý den ... (ano, je to ze Sex and the City :o)
---------------------------------------------
Tahle hláška je z jiného profilu, ale dost vyvedená:
Když neodpovídám na vaše vzkazy, je to proto, že nemám zájem a ne proto, abyste měli důvod mi napsat znovu :o)
---------------------------------------------
Nějaké nové poznatky:
Černá zeštíhluje ... ale jen druhé :o)
Pokud zčista jasna od někoho opakovaně slyšíte, že jste "jeho jednička", velmi pravděpodobně někde existuje i "jeho dvojka" :o)
Ale jak "zpívá" Leoš Mareš ...
tak jsem asi druhej, to teď asi letí,
lepší je bejt druhej, než třetí ...
Pokud chodíte s někuřákem, počítejte s tím, že v některých obdobích se kvůli němu může vaše spotřeba cigaret zvýšit i 5x :o)
---------------------------------------------
Neděle ráno, otvírám oči,
sluníčko směje se, však mé srdce mračí ...
Ty nejíš rozinky, já je zbožňuju,
než nůž na tvém kousky vánočky,
nasládlý úsměv namaluje,
aby chutnalo Ti, tak je vyzobu.
Neděle ráno, otvírám oči,
sluníčko směje se, však mé srdce mračí ...
zase tu nejsi, mé objetí Tě asi tlačí ...
---------------------------------------------
8.9.2009 - spolubydla vybrán :o) Ale dalo to zabrat :o)
16.8.2009 ... Ahoj všem :o) Moje spolubydlící se rozhodla studovat a tak se mi stěhuje :o) Tož tedy hledám mladého, společenského, nekonfliktního, solidního, pracujícího a POŘÁDKUMILOVNÉHO spolubydlu :o) Kdo má zájem, tak zde jsou podrobnosti ... http://www.expert.cz/byt
---------------------------------------------
Tohle je naprosto úžasný ...
Pohřební blues – W. H. Auden:
Zastavte hodiny, odpojte telefon,
psovi, aby neštěkal, předhoďte šťavnatou kost.
Utište piána a zahalte bubny,
přineste rakev a přistupte.
Ať letadla smutně krouží nad hlavami
a čmárají na nebe vzkaz: On je mrtvý.
Uvažte krepové mašle okolo hrdel bílých holubic,
ať si dopravní strážníci natáhnou černé rukavice.
On byl můj sever, můj jih, můj východ i západ,
mé všední dny a moje neděle,
mé poledne a má půlnoc, moje řeč, moje píseň.
Myslel jsem, že je to navěky. Můj omyl.
O hvězdy teď nikdo nestojí, zhasněte je.
Vypněte měsíc a zahalte slunce,
vylejte oceány a zničte lesy.
Protože tohle už nikdo nezmění.
----------------------------------------------
Moje poslední poznatky:
- Kdyz jednou prestanete delat se vsim tajnosti, zavrete si mozna vsechna zadni vratka ... ale mozna se pred vami neco otevre, neco uplne noveho ... je jen na vas, jestli na to budete mit odvahu ...
- V hitparádě debilů jsem momentálně tak vysoko jako Madonna v hudebním …
- Nejhorší je zjištění, že jste schopní udělat něco, za co jste druhé dosud odsuzoval …
- „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“ by mělo být vytesáno na každém rohu …
Ale taky …
- Když nedáš 100%, nebuď zklamaný, že si je sám nedostal …
A jen takové bonmoty … možná …
- Člověk asi vždy miluje jen debily … takže … kdo je další na řadě …
- Typický GAY vztah se postupně rozrůstá a mění dle následujících pravidel:
1) On + Já
2) (On + milenec) + Já
3) (On + milenec) + (Já + milenec)
4) Paradox ovšem je, že když praskne, že i milenec má milence, je odsouzen a vyměněn za jiného
-----------------------------------------
dnes byl naposledy u mě ... napil se, mluvil, já mlčel ...
vzal si nějaký věci, čekal u vrat a utrápeně koukal jak zamykám ...
řekl "dobrou noc"
"i tobě ..." a hodil sem ostatní odpadky do popelnice ...
Čas na opravdovou lásku …
Dát druhou šanci, to je hrozný trest. Dostat druhou šanci, to si nikdo nezaslouží. To je trest daleko horší.
Trest ?
No jistě !!!
Zklamal tě někdy ? Na cos myslel ? Udělá to znovu ? A zase ? A kdo se trápí ? Kdo má pochybnosti. Mluví teď pravdu. Jestli je tam kde říká. A kdo se třese strachy ? Trest, věř mi …
A ten druhý ? Ten se netřese. Ten nemá pochybnosti. Ne, není to jeho chyba.
Cože ?
To je tvoje chyba. To ty si mu to dovolil …
Co je to za blábol ?
Hmm. Co když je to tak, že když mu dáš druhou šanci, nedáš mu šanci jinou? Mnohem důležitější. Tu, aby se ze své chyby poučil, aby už jí nikdy neudělal, aby už nikdy nezklamal. Tebe. Sebe. Nikoho. Aby byl lepší …
Když ho miluješ, není tu prostor být sobecký.
Sobecký ?
Jasně, není prostor myslet na sebe, na to, že tobě je s ním dobře, že s nikým ti tak dobře nebude, že on je přeci jen tvůj …
Miluješ ho ? Musíš to pro něj udělat. Miluješ ho ? Žiješ přeci jen pro něj. Proto jsi na světě. Miluješ ho ? Udělej pro něj to nejlepší … pouč ho … udělej z něj lepšího člověka. Mysli jen na něj … netrestej … ani sebe, ani jeho …
… a mysli klidně i na mě, ať jsem silný jako tato slova … je čas opravdu milovat
----------------------------------------
A PROTO:
Vyhlašuji VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ na prima kluka z Prahy pro společný život. Řízení SE JIŽ NEMOHOU ZÚČASTNIT NEÚSPĚŠNÍ NEBO V PRŮBĚHU SOUŽITÍ VYLOUČENÍ ÚČASTNÍCÍ PŘEDCHOZÍCH VÝBĚROVÝCH ŘÍZENÍ :o))
Přijímací zkouška bude složena ze tří částí – písemné, ústní a praktické. Praktická zkouška bude vykonána pouze v případě úspěšného složení zkoušek předešlých.
Obsah zkoušek:
Písemná – test z českého jazyka, komunikačních dovedností, všeobecného rozhledu a logiky
Ústní – jazykové a prezentační dovednosti, hodnotit se bude především forma a zábavnost podání
Praktická – zkouška ze základů anatomie a gymnastiky :o)
Pro úspěšné složení praktické zkoušky je možné si předem domluvit individuální konzultace s případným nácvikem :o)))
Řízení je otevřeno na neomezenou dobu až do výběru jediného kandidáta. Nástup se očekává okamžitě s 3 měsíční zkušební lhůtou, ve které je možné ukončení vztahu bez nutného udání důvodu :o))
Přesná specifikace budoucího zařazení zde:
a) Vážně nehledám, ale kdybych potkal, NEVADÍ ...
Kluka normálně vypadajícího, hodného, trošku rejpavého a vtipného, rozumného, ale ne zas až moc, ale zase rozhodně ne cholerika :o) Kluka, který mě občas překvapí a to raději mile :o) Kluka, kterého budu mít proč obdivovat, ať už to je pro to, co umí, nebo třeba jen proto, jak se chová k druhým lidem. Chci kluka sportujícího, ale ne že bude někde od rána do večera lítat :o) No a taky bych radši někoho, kdo má trochu vyřídilku, protože jsem tak trochu mlčenlivější typ (no jak kdy :o) Hledám kluka co pracuje, protože další několikaleté sponzorování už nemám v plánu :o) Chci kluka co chodí do kina a něco si občas i přečte. Chci kluka, co opravdu hledá vztah na plno, půjde do toho trochu intenzivně a udělá si čas na to, abychom se mohli poznávat. Nechci nikoho typu "nejsem ještě připravenej na vztah "
Taky bych uvítal klučinu, co když mu v neděli ráno donesu snídani do postele, tak nebude ohrnovat noc na vánočkou s máslem a kakaem nebo nad chlebem s máslem a medem … a ano, to je taky důležitý :o)
To byly vlastnosti duševní, takže ted ty fyzické … můj novej cvrček by měl vypadat následovně:
Nejlíp tak 22 – 27 let, max 180cm, ale radši míň než 170cm, mín než 65kg, tmavé (krátké) nebo žádné vlasy, snědá pleť, zářivý kukadla, usměvavý, svalnatý nebo hubený, nechlupatý nebo upravený :o) pasivní s holou prdelkou :o)) no … tohle by byl ideál, ale dávám vám právo se lišit :o))))))
b) Vážně nehledám, ale kdybych potkal, VADÍ ... co opravdu nesnáším, a od toho posledního „vyvolenýho“ sem to slyšel od rána do večera … sračky typu: „Už se tě nemůžu dočkat miláčku, hned jak zítra přijedu do Prahy, pojedu za tebou. “ A pak ho ten večer známí potkají ve Valentinu. Dále netřeba rozebírat … LHÁŘ = SRÁČ
Takže víte, co bych hledal a nehledal, kdybych hledal ... ale nezapomeňte podívat níž na něco o mně :o)
Jo, a MÁM JEN JEDEN PENIS, takže mi stačí jeden kluk :o)) nemusíte být dva, tři, čtyři … :o))
-------------------------------------------------------------------------------
A vzhledem k tomu, že jsem tam napsal tolik nereálných podmínek :o)) tak mi raději napište všichni, koho tenhle profil oslovil :o) protože jeden nikdy neví .... :o))
A tohle o mě napsal můj kamarád, třeba Vám to leccos usnadní ... :o))
"voe... seš milej, máš dobrou fantazii, hezký oči, chuť do sexu jak málo kdo (toho bych se měl asi spíš bát), vyholenou hlavu, hezkej zadek, hloupý kecy a prořízlou držku, to mi ke štěstí stačí...:o)"
A ted něco o mě:
Jméno: Mates
Narozen ve znamení Ryby (No jestli já jsem ryba tak nevím :o)) jsem určitě vodnář :o))) a určitě jsem pěknej zmetek, narodil jsem se totiž stejně jako Vladimír Železný :o)))) Myslím toho z Novy, takže ... bacha na mě :o))))
Zaměstnání: (web)programátor, aplikační analytik, správce sítí a serverů
Zájmy: umění a kultura, knihy, obchod a investice, auta, hudba, zvířata, zábava, kina, počítače a hry, vaření, vzdělávání, aktuální dění, nakupování, nové technologie, zdraví a krása, horoskopy, venkovní aktivity, sport, tajenky a kvizy
Sport: cyklistika, kulturistika, motorismus (koukám na formule :o) , plavání (http://www.AQUAMEN.cz), stolní tenis, tenis
Literatura: detektivky, sci-fi, fantasy, erotická, vědecká, komiksy
Hudba: moderní, rocková, vážná, jazz, pop, rap ... a house
hudbu já rád, ale neptejte se, koho/co poslouchám, si to nepamatuju :o)) ale kdo zná "Studio54's afterparty" ... :o)
s filmama jsem na tom podobně :o) ale miluju animovaný filmy, třeba Ice Age, Shrek, Finding Nemo a samozřejmě Kačery + Chipa a Dalea a taky malou čarodějnici a strýčka Fida :o)) a největší hit jsou slimáci ze „ Spláchnutýho“ .
seriály: Chůva k pohledání, Prison Break
Postava
Výška: 184 cm
Váha: 77-82 kg (podle toho jak cvičím :o)
Postava: svalnatá
Barva očí: zelená
Barva vlasů: barevná
Jsem a budu ostříhanej dohola, takže barva vlasů je jedno :o))) Taky jsem pihatej :o))) Jo a jinak, komu budu nápadně připomínat někoho ze seriálu lebkouni ... tak mě prosím nepráskněte ... :o)))
Bydlím: ve vlastním bytě s kamarádem
Vlastním: mobilní telefon, počítač , byt, firmu, notebook
mobil je dost překvápko co :o))) Ale kdo máte Nokii N70 a smrtící pařáty (jako já), tak jste vítáni a pište :o))) teda pište i vy s malýma (rukama), email nebo ICQ najdete níže - a malá změna, už nevlastním automobil, vyměnil jsem za firmu :o))
Pohled na svět: optimista (bohužel ... takže jsem pořád zklamanej :o))
Kouření: sváteční kuřák
Alkohol: příležitostně se ho i napiju
Kouřím jen když chci někoho sbalit, dost to zabírá :o))) takže opět ... pozor na mě :o))))) a jakou mám povahu ? ... nejhorší ... chvíli jsem ten nejmilejší kluk, chvíli drzej spratek, pak zas drsnej svalovec, ale ve výsledku jsem prostě kouzelnej :o)
A pokud chcete konečně vidět někoho dokonalýho, ta mám ještě nějaký fotky na http://www.tojsemja.cz/DeathClawe
Nejoblíbenější místo pro sex: v posteli, v přírodě, v autě, ve sprše, v práci, na veřejnosti ... jsem prostě úchyl na všechno :o)))) a ještě prej mám pěknou prdelku :o)) prej teda nejen prdelku :o))) a hlavně - mám to rád :o))) co ty ? máš to taky rád ? tak už piš, bude sranda ... :o))
-------------------------------------------------------------------------------
A jak sem se dostal k fistu ? no to bylo nějak takhle ...
zarvi ho tam, dělej, víc, víc ... víc ... toho nemáš ? Prosím tě, kolik tam máš těch prstů ?
Ty to necítíš ? už tam mám celou ruku ...
no a takhle úplně jednoduchý a přirozený to bylo :o))
-------------------------------------------------------------------------------
Vztah může skončit třeba i takhle:
ON: Matysku, ja nechci abychom se hadali, ikdyz uz spolu nejsme :( mej pekny a uspesny den. Posilam pohlazeni.
JÁ: Vazeny zakazniku, deaktivace program KAMARADI probehla ke konci tohoto zuctovaciho obdobi. Vodafone
-------------------------------------------------------------------------------
Kdyby se vám zdálo, že jste nějak moc pěkní, tak ...
inspirace pro vás, jak byste měli vypadat :o))) hehe :o)
http://www.youporn.com/watch/6634?user_choice=Enter
jen takový příběh :
Sličný chlapec se den co den zhlížel v tůni a nemohl se na svou krásu vynadívat. Byl sám sebou tak uchvácen, že jednou spadl do té tůně a utopil se. Rozkvetl tam pak květ, jemuž se říká Narcis.
Když Narcis zemřel, přišly z lesa oreády a spatřily, že tůň plná sladkých vod se změnila v kalich slaných slz.
"Proč pláčeš ?" ptaly se oreády.
"Kvůli Narcisovi" odpověděla tůň.
"Nu, nedivíme se, že truchlíš pro Narcise" pokračovaly Oreády, "Přestože my všechny jsme ho v lese sledovaly, kudy chodil, ty jediná ses mohla na jeho krásu vynadívat zblízka."
"Copak byl Narcis krásný ?" podivila se tůň.
"Kdo by to mohl vědět lépe než ty ?" užasly Oreády. "Vždyť přece na tvých březích se každý den skláněl k zrcadlu tvých vod"
Tůň chvíli mlčela a pak řekla: "Narcise oplakávám, ale že byl krásný, toho jsem si nikdy nevšimla. Pláču proto, že když uléhal na mých březích a skláněl ke mně zrak, viděla jsem, jak se v hloubi jeho očích zrcadlí má vlastní krása."
-------------------------------------------------------------------------------
P.S. není nad trochu chtěného sexu :o))
http://www.twinksshower.com/ttl405/09.mpg
Ale tohle je fakt hustý:o)) a ať si kdo chce říká o Martinu Hranáčovi, podle mě je „užitečná celebrita“, protože mně prostě baví :o)
http://www.stream.cz/video/26/3479-metrosexual-pry-skryty-homosexual
… DĚLEJTE VŠECHNO TAK, JAK BYSTE CHTĚLI, ABY VÁM TO DĚLALI DRUZÍ :o))