Za smýšlení své lidmi odsouzen jsem,
žití s nimi stává se jen mým snem.
Nechci a nemohu však lhát sám sobě,
jedině snad budu-li ležet v hrobě.
Chtěl bych patřit mezi lidi,
kteří jsou kolem mně.
Zatím dávám jenom sliby,
nechci však změnu mně.
Chtěl bych vidět své okolí šťastné,
s nimi mít jen chvále slastné.
Nemohu však být k životu slepí
a přehlížet všude přítomné smetí.
Nechci jako ostatní slepě věřit,
žít pouze v iluzi, která pohltí mně.
Nechci propadnout nekonečné hrozné tmě
a síly své s nezmámen poté měřit.