petitbonum (44/185/91)

– Brno-město » A teď už k Brnu zase i Praha 1
Šílenec Dejme tomu, že jednoho dne jdete do práce a nějaký muž na vás začne pokřikovat nadávky. Jakmile uslyšíte jeho urážky, vaše mysl se vychýlí ze svého běžného stavu. Necítíte se dobře, vyvstane ve vás hněv, jste tím raněni a chcete si to s ním nějak vyrovnat. Za pár dní ale přijde do vašeho domu někdo jiný a řekne vám:" Ten chlap, který na tebe před několika dny pokřikoval nadávky, je blázen. Je takový už léta. On tak nadává všem. Nikdo si už nevšímá toho co říká." Jakmile tohle uslyšíte, okamžitě u vás dojde k uvolnění. Hněv a pocit zranění, které byly ve vás těch několik dní, se úplně rozplynul. Proč? Protože teď víte pravdu. Předtím jste ji neznali. Mysleli jste si, že ten muž je normální, proto jste na něho měli zlost, a to vám způsobilo utrpení. Jakmile jste však poznali pravdu, tak se vše změnilo:" Á, to je šílenec! To vysvětluje vše." Jakmile vám tohle dojde, cítitese dobře, neboť teď máte vlastní poznání. Když už víte, pak to vše můžete nechat být. Pokud neznáte pravdu, tak na ní budete ulpívat. Když jste si mysleli, že ten chlap, co vás urážel, je normální, byli by jste ho schopní zranit. Ale když jste se dozvěděli, že je šílenec, tak jste se hned cítili uvolněně. Tohle je poprvé pocit poznání pravdy. Ten pocit je nejkrásnější, ale zároveň neojobtižnější, ale stojí za něj bojovat a jít za ním.