|
|
Výstav mužských aktů je i 20 let po revoluci jak šafránu. Přitom v civilním životě nastupuje něco jako renesance mužského těla. Jen si povšimněme, kolik reklam na cokoliv je s mužem v čele. Od holicích strojků, sekaček na trávu, automobilů…. až po léky na bolení hlavy .
Muž je běžnou součástí denního života.
Pokuste se ale spočítat výstavy umělců, prezentující muže a to ke všemu spoře oděné – bohatě je spočítáte na prstech jedné ruky.
Považujeme zobrazení nahého mužského těla za něco vulgárně – erotického?
Diváci, ovlivnění výchovou v dětství a společností, ve které se pohybují, reagují často negativně. Jádro problému je tedy mimo oblast umění. Jen si vzpomeňte na staré filmy: ,,Morálka paní Dulské“ a dusivé poměry v měšťácké rodině anebo na ,,Mravnost nade vše“ s nekompromisními názory profesora Karase.
Přitom nemusíme ,,chodit“ daleko pro názorný příklad značně liberálního přístupu k zobrazení nahého muže.Už za doby normalizace a soudruhů propagujících spíše spoře oděné dělnice, soustružnice a jiné údernice socialistické práce, byla možnost zakoupit si v našich stáncích PNS časopis o východoněmecké fotografii ( Der Fotografie), ve kterém bylo možné zcela běžně najít plno otištěných fotografií nahých horníků ve sprchách, mužů potících se v saunách apod. A nikdo se nad tím nepohoršoval. Tehdejší Československá fotografie pojem mužský akt znala pouze v náznaku, protože propagovala přednostně akt ženský.
Doba se naštěstí změnila, ale nahé mužské tělo jakoby stále bylo proti dobrým mravům. Zřejmě z toho důvodu je počet ženských aktů na výstavách mnohonásobně početnější.
A tak výstava fotografií s výstižným názvem BOYS ONLY ( Jen kluci ) je jedna z mála, kde můžeme obdivovat nahé či spoře oděné muže. Autor fotografuje nejen mužskou část populace už od 80.let minulého století a tomuto tématu se věnuje i přes nezájem rodiny, u které se nedočkal pochopení. Ve focení schůzí socialistického svazu mládeže nebo dobrovolných pracovních směn uličních výborů neviděl smysl.
Autorovy vystavené snímky představují tvorbu z posledních let. Zastánci grafických úprav pomocí různých softwarů v počítači budou hluboce zklamáni, neboť vystavované fotografie ukazují skutečnost. Počítač se zde využívá pouze k doladění úrovně světla a stínu nebo kontrastu, nedochází k zásahům na vlastním objektu modelu, jako jsou úpravy tvaru nosu, rtů, obočí…. které se v dnešní přetechnizované době používají čím dál častěji. Vždyť počítačem vyšlechtěné postavy a zejména obličeje na nás jukají ze všech stran.
Autor si bere příklad z tvorby Josefa Sudka nebo Františka Drtikola.V období jejich tvůrčí činnosti žádné počítače neměli a přesto obdivujeme jejich snímky dodnes.
Důraz je kladen na jednoduchost a přirozený projev modelů. Autor zastává názor, že i počítačem minimálně upravená fotografie má své kouzlo a najde si svého diváka. Nahota je pro něho zase příslibem volnosti a tak na snímcích můžeme pozorovat jemnou ironii,humor ale i hlubší poetiku. Rozhodně se nejedná o pornografii, nejlépe to vystihují slova Jana Saudka: ,,Rozdíl je podle mne prostý - na umění se můžete dívat donekonečna, kdežto pornografii prolétnete očima a odložíte, protože u ní je všechno explicitní, neobsahuje žádné tajemství, není v ní místo pro fantazii.“
Fotografie vystavuje SMART GALLERY (www.smartgallery.cz) v prostorách fotoprodejny BéFOTO (www.befoto.cz) Janovského ul. 5 , Praha 7 , stanice metra Vltavská, nedaleko Strossmayerova náměstí a to Po – Pá 9 – 19 h a v So 10-13 h.
Vstup je volný a bezbariérový.
|
