Slova jsou násilí
zničme ticho
pojď,vpadni
do mého světa
nepříjemná bolest
mě probodává
nemůžeš to pochopit
ty moje děvčátko
Všechno co jsem kdy chtěla
Všechno co jsem potřebovala
je tady v mých rokou
slova jsou nepotřebný
můžou jen ublížit
Sliby se slibují
blázni se radují
vzrušení je silné
slova jsou povrchní
potěšení zůstane
tak jako bolest
slova jsou bezvýznamná
a zapomenutá
všechno co jsem potřebovala..
TAK..užij si to TICHO!!
Zapomeň na svět
Svět taky zapomíná
Na tohle místo
Kde stmívá se a svítá
Okny se díváš
Co za okny se mění
Se stíny splýváš
Jsi celý uvězněný
Cely jsou pevné
A jiný únik není
Jen v šatnách představ
Jsou těla k zapůjčení
Pak ruku držíš
a jeho teplo cítíš
a v hloubce očí
tam na dně něco svítí!
Příběhy po nocích vytváříš
pořád jsi někde na cestách
stínohry v peřinách, polštářích
divadlu nikdo netleská
Pořád to samý je
Zapomeň na svět
co tohle místo míjí
na déšť, co stejně
do země se vpíjí
Sleduješ stíny
i odstíny, co mají
občas ti stíní
piškvorky v oknech hrají
Tak mimo soutěž
bez touhy po vítězství
na malou chvíli
ti připomenou dětství
Láká i leká
tě pohled na zápěstí
víš co tě čeká
vždyť střepy nosí štěstí