noelaz (124/170/68)

Slova Skládám slova vedle sebe, na řádku si jen tak leží, podlaha mě trochu zebe, hodiny tak volně běží. Proč mám nohy studené? Proč mě zebou ruce? Býval jsi tu, nebo ne? Důlek zůstal v dece. Oči by se chtěli smát, duše zase radovat, nezůstávej v rohu stát, přestaň pořád dávat mat. Noc padá do mé náruče, je hluboká a studí, ústa dokořán v kleče, všechny běsy budí. Držím v ruce čisté listy, v krku se kroutí řeč, zrak nad prázdnými místy, tělo chce ovládnout křeč. Je to zimou a chladem? Nebo hlava tomu chce? Uchopím listy za lem, zmačkám do chuchvalce. Skládám slova vedle Tebe, na mých snech nezáleží, podlaha se jemně chvěje, řekne se zapomenout, to stěží.

Jak to je? Tvář skrývá masku a sobec lásku, ráno se stmívá a cynik snívá, o řece na poušti, o záhonu v houští. Hudba bez rytmu, poledne halí tmu, pragmatik rozdává sny, roku ubývají dny, měsíc trvá jen den, Apríl je svátek žen. Když zima hřeje, co se to děje, slunce nás chladí, a bodlák hladí, příroda blázní, když náhle zazní, radostné úpění, že se vše nezmění. Zas bude ve všem řád, doufám, že napořád, zákon a pořádek, vyměním za zmatek, nastane opět klid, pokojný bude lid.

DUŠIČKY Vlní se mlha na blatech, načechraná jako mech, lidé brouzdají po hřbitovech, rovy se řadí na valech, mihotavé plamínky na hrobech, večerní atmosféra bere dech, nikdo neřídí života běh, těla tu v klidu ležet nech, různé příběhy osob těch, vzpomínám v dnešních dnech. Dá se to číst i odspodu.

NEMOCNICE Postel jak Charónova loďka, žal tam velkou bolest potká, smutný pohled, hluboké oči, prázdná ústa divně se krčí. Černá dáma je noc, přebírá nad námi moc, jasné jitro opět přijde, hojivé slunce za námi vejde. Budova bílá, vevnitř však šeď, křivé chodby, zubatá hleď, tady tupí kosu tvoji, tady proti tobě brojí. Převozník svou minci nedostane, soudný den ještě nenastane, bílá gondola odplouvá, to příroda se za nás přimlouvá. Netruchlete miláčkové moji, čas rány naše zhojí, zas bude dobře, zas bude hej, těšte se na oslavný rej. Radost nám tváře vybarvuje, smích a vtip zase tu je, štěstí je proměněná bolest, zdraví je štěstí, pravda jest.