„Vem si ho víc!“
Fynn potichu heká a propíná se v bedrech. Rozepnutý džíny mu padají pod zadek. Cítím, jak je v krku zase o trochu tvrdší a snažím se nedávit. Nečeká, až v ucpaným hrdle najdu to správný místo. Přiráží a funí slastí. Ta jeho bezohlednost, s jakou si jde vždycky po svým, mě rajcuje. V podřepu si ho vyndavám zpod mokrejch trenek a pevně tisknu v dlani. Fynn z hekání přechází do mručení. To znamená jen jedno.