pring (59/187/89)

Jsou naším nástrojem k obživě. To ví snad všichni. Ale jen málo lidí ví, že jsou taky prostředkem komunikace. Podání ruky, znamená přátelství nebo taky obdiv, poplácání po ramenou, znamená uznání .... děti hladíme po vlasech, ale byli bychom rádi, kdyby po vlasech hladil někdo nás. Rukama můžeme posílat ostatním signály, které bychom slovy jen těžko vyjadřovali. Jde o to, jak se dotýkáme, kde se dotýkáme a koho se dotýkáme. Dotykem můžeme někomu naznačit, co k němu cítíme a jak ho vnímáme. Můžeme se dotýkat jen lehce, a přitom to bude znamenat víc, než když to bude silný stisk. Doteky mohou být přátelské, povzbuzující, pochvalné, důvěrné nebo intimní. Většina savců na této planetě prostě doteky potřebuje a lidé nejsou žádnou výjimkou. Někteří savci jsou dokonce schopní kvůli tomu zemřít. Takový delfín doteky potřebuje. Pokud nemá ve své blízkosti někoho svého druhu, se kterým by mohl mít tělesný kontakt, tak je schopen dvou věcí .. buď se přitulí k něčemu co je mu příjemné nebo zemře žalem. Někteří lidé se při ztrátě fyzického kontaktu s realitou chovají podobně, buď pomalu umírají nebo se přitulí k tomu, kdo je pro ně příjemný a dává jim pocit, že na této planetě nejsou sami, pocit bezpečí. Další důležitou a nezanedbatelnou věcí je rovněž teplota, a to jak místa, kterého se dotýkáme, prostředí v němž se dotýkáme, tak i místa kterým se dotýkáme, což v tomto případě znamená, teplota ruky nebo dlaně kterou se toho druhého dotýkáme. Teplem totiž předáváme tomu druhému nejen signál, ale i část své energie v tepelné podobě. Různé části těla mají stálou, ale přitom různou teplotu a jsou části těla, které svoji teplotu neustále mění podle vnějších nebo vnitřních podnětů, způsobených právě dotekem ruky. Podle změny teploty těchto míst lze velmi přesně určit, jestli naše doteky jsou pro druhého příjemné a přijatelné, nebo nepříjemné a nepřijatelné. Je to takový fyziologický detektor pravdy. Lidské tělo prostě neumí lhát, narozdíl od jeho mozku. Dotýkejme se tedy tak často, jak je to jen možné, protože jenom tak poznáme celou pravdu o svém okolí.

Často vidíme a slyšíme jen to, co chceme vidět a slyšíme jen to, co nám pěkně zní. A velmi často nevidíme to, co je přímo před námi a neslyším toho, kdo nás volá. Nedívej se do budoucnosti, když nevidíš svoji přítomnost a neposlouchej jazyk, když neslyšíš své srdce.

Lidé, jsou jediní tvorové na této planetě, kteří jsou stále s něčím nespokojeni a stále něco hledají. Nejsou spokojeni se svým platem, svým vzhledem, váhou. A nebo s partnerem, se svým zdravím, s životním stylem nebo rytmem. Pořád chtějí něco lepšího a myslí si, že pak budou šťastnější než teď. Lidé se už prostě neumí radovat z nového dne, nevidí svoji krásu, neváží si jeden druhého pro ty krásné drobnosti, pro dobré vlastnosti, které mají. Neváží si svých úspěchů v práci, neváží si přátelství, neváži si toho, že žijí, že mají děti, které je zlobí a dělají vylomeniny, protože to děti dělají. Berou to jako samozřejmost a zároveň hledají něco, co by tuto samozřejmost změnilo k lepšímu. Ale co je lepší? Víme vůbec co máme a co hledáme? Vlastně celý život hledáme jen sami sebe a přitom si neuvědomujeme, že to nejlepší je právě teď a tady. Spoléháme na nějakou šťastnou budoucnost, ale to štěstí je právě v přítomnosti, která nás k té budoucnosti dovede. Stále vidíme jen ty špatné stránky života, neuvědomujeme si, že život není jen černý nebo bílý, že je hodně barevný a ty barvy života právě způsobují to, že jsme každý jiný, že každý vidíme štěstí v jiné barvě. Když se potkají dva takoví lidé, jejichž barva života je stejná, můžeme říct, že je to opravdu velká náhoda, protože tak dokonalá shoda by se dala vyčíslit matematicky 1 ku 1 miliónu. Takže jsme zpátky na začátku, hledáme dokonalost, štěstí, lásku a přitom stačí jen přimíchat trochu barvy do našeho života.

Potřebujeme každý, pohladit na duši i na těle. Ano, to je to co nás drží nad vodou, proč tady jsme, důvod, sny, představy, jen někteří se nechají pohladit tím životem, někteří se jen otřou a hned jsou poškrábaní, samý šrám na duši .. Když se laň poškrábe na své stezce o trnovník, nebo ostružinu bude si pamatovat, kde se poškrábala, kde je ta cesta nebezpečná a bude hledat jinou stezku, bezpečnější, méně bolestivou, možná neví jestli je bezpečnější, ale protože ji nezná, tak je pro ni bezpečnější než ta bezpečná, kterou dosud zná ...

Vyjadřujte lásku slovy. Ukažte slovem i gestem, co k sobě vzájemně cítíte. Láska je určitě hlubší než řeč, ale často je to třeba říci.

Dva lidé, kteří se mají rádi, jsou spolu svázáni provazem, řekněme hedvábným. Tento provaz je spleten z mnoha pramenů. Nejsilnější z nich je láska a oddanost. Ale jiné prameny jsou také velmi důležité: Společné cíle, zájmy, zážitky a vzájemná úcta. Čím více pramenů je do provazu zapleteno, tím pevnější bude vaše vzájemné pouto, vaše láska. Dbejte proto, aby provaz, který vás spojuje, byl tak silný a pevný, aby ani nejtěžší životní zkouška nemohla tento provaz přetrhnout.

Bez slunce není život a bez světla nevidíte nic. Ať mají všichni slunce v srdci a světlo v duši. Nepřestávejte doufat, nepodléhejte černým myšlenkám, jen tak můžete najít svoje štěstí a lásku. I v nejhorší životní situaci si najděte světlý bod a běžte jeho směrem. Uvidíte, že se vám půjde lépe a cesta za vysněným cílem se zkrátí.

Proč je tráva zelená a proč je obloha modrá? Takovou otázku slyšel od dítěte snad každý. Snažíte se odpovědět tak, aby dítě rozumělo a taky podle toho, jaké máte vědomosti. Většina odpoví, že tráva je zelená, protože obsahuje zelené barvivo zvané chlorofyl a že obloha je modrá, protože je taková odjakživa. Ale to není až taková pravda. Lidé prostě potřebovali složitější věc nějak jednoduše pojmenovat, a proto vymysleli slovo barva. Tráva je zelená, protože na ni dopadají paprsky světla, lépe řečeno paprsky barevného spektra, ale většinu barev z tohoto spektra chlorofyl pohlcuje a jen jednu část odráží. Je to právě zelená část světelného barevného spektra a to je důvod, proč trávu vidíme zeleně. Důkaz je jednoduchý. Vezněte sebou do koupelny libovolnou zelenou rostlinku a pak zavřete dveře a zhasněte. Jakou barvu má teď vaše rostlinka? Nemá žádnou barvu, protože na ni nedopadá žádné světlo. To už pochopí i malé dítě, že nic nevidí. A s oblohou to platí stejně. Zase vidíme jen odraz určité barvy z široké škály barevného spektra. Platí to vlastně pro všechny barevné předměty. Pokud na ně nedopadá světlo, nebudou odrážet žádnou barvu. Jen černé předměty, neodrážejí žádnou barvu z barevného spektra světla, takže jsou černé jak na světle tak ve tmě. A proč o tom píšu? Protože lidské duše, obrazně řečeno, taky reagují na podněty okolí, na světlo, které k nim vysíláme. Někteří pak odráží různé barvy, jiní jsou jednobarevní a někteří neodráží žádnou barvu, jsou uvnitř černí. Takoví lidé vám vlastně posílají jen tmu a pak se diví, že nevidí vaši barvu. (viz. Barevný svět)

Několikrát jsem slyšel výrok, že je někdo opilý láskou. Něco na tom bude, vím z vlastní zkušenosti, že zamilovaný člověk se často chová podobně, jako kdyby byl opilý. Když jsme opilí, ať už láskou nebo vínem, říkáme věci, které bychom v dané situaci nikdy neřekli. Naše chování je jiné, jsme více otevření, vtipkujeme, dáváme se všanc a předpokládáme, že nám ten druhý rozumí, protože je přece stejně opilý jako my. Akorát si neuvědomujeme, že ať jsme opilí z lásky nebo vína, jednou vystřízlivíme a pak se probudíme do kruté reality. Ale stejně se nepoučíme, protože je to droga, která nás stále láká. Chceme znovu prožívat ty krásné chvíle, kdy se nám splaší všechny buňky a naše tělo zaplní Endorfin, který se uvolňuje do mozku a způsobuje dobrou náladu, pocity štěstí, tlumí bolest, ovlivňuje výdej některých jiných hormonů a reguluje i naši teplotu. Všimli jste si někdy, že když si dáte víno, tak je vám najednou tepleji, příjemněji a že totéž se děje když někoho opravdu milujete? Že vám stačí dotek, pohled a nejednou je vám teplo a zrychlí se vám tep. To je jen obrana organizmu před případným přehřátím, něco jako chladič, když se zvyšuje teplota, musí se zvýšit průtok tekutiny, aby teplota zůstala v přijatelné mezi. Stejně tak se vám zrychlí dech, aby stihl rychle kolující krev zásobovat dostatečným množstvím kyslíku. Najednou je celé tělo v jakémsi stavu pohotovosti, očekávání, naplněné příjemnými pocity. Ve skutečnosti je to jen chemie, krásná chemie, ve škole jsem ji neměl rád, ale tuto chemii zbožňuji. Endorfin je jedna z největších drog, která je zatím legální.

Pořád hledám toho anděla, kterého jsi mi poslal. Nevím, jestli jsi mu ukázal správný směr, protože ho stále vyhlížím a snažím se ho zahlédnout někde v dáli. Stále nepřilétá, asi ho něco zdrželo, a nebo zabloudil. Možná zabloudil tam, kde má správně žít, ale já tam asi nemám být. I přesto se nevzdávám, budu ho hledat, budu hledat tvého ztraceného anděla, i kdyby to mělo trvat věky, i kdybych ho měl hledat po zbytek svého života, i kdybych měl znovu projít peklem, přeplavat řeky, najdu ho. Jen smrt mi v tom může zabránit, ta jediná má tu moc mě zastavit, ta jediná má to právo, ta jediná je spravedlivá, ta jediná přijde za každým z nás v okamžiku, kdy nastane náš čas. Jen doufám, že tvého anděla najdu dříve, než spravedlivá smrt najde mou zranitelnou duši. Mám strach, že jsem příliš váhavý, že stále pochybuji a možná ten anděl to tuší a tak vyčkává, čeká, až se poddám smrti. Pak vrátí se do tvé náruče s mojí mrtvou duší a bude ti vyprávět příběh o lásce, která byla skryta v srdci, které se zastavilo, pro tebe, pro tu jedinou růži v zahradě plné květů, závidím slunci, že tě stále vidí a každý den na tebe svítí.