Danny89 (35/185/68)

O důchodci z vávrovického autobusu Bylo, nebylo, ale já vím, že bylo. Za sedmero horami, za sedmero řekami a sedmero kontejnery s komunálním odpadem se nacházela obec se jménem Vávrovice, která je součástí velké aglomerace Opavy Jednoho krásneho deštivého dne jel člověk se jménem, které není podstatné , autobusem z Držkovic do Opavy......... Cestu si pohodlně a plnýmí doušky smogu užíval. Autobus míjel překrásnou krajinu plných fabrik a továren, takže se měl na co dívat a kochat se industriální krajinou. Po chvilce začal pociťovat lehké škubání, tak že si málem rozbil hlavu o držadlo předního sedadla a usoudil, že autobus asi zastuvuje. Najednou!!?? jeb hlavou do držáku předního sedadla, nebudu zda psát co daný člověk řekl, to není podstatné, ale s okamžitou bleskostí usoudil, že autobus zastavil....... autobus zastavil a následovalo otevření předních dvěří. Do dvěří vcházela neidentifikovatelná osoba s berlemi, jen nástup trval zhruba něco přes 2min. Po chvilce daný člověk zjistil svou vynikájící deduktivní schopností, že se jedná o starší osobu nazývanou " důchodce". Po tomto zjištění nelenil a koukl se po autobuse, zda je všude volno. A volno bylo, jelikož byl jediný, kdo cestoval. Důchodce po zaplacení příslušnéhé částky odpovydající plnému jízdnému se začal belhat dále do vozu, které bylo doprovázeno silnými nádechy a výdechy..... Člověk by si mohl myslet, že provádí určitou činnost mládeži nepřístupnou, ale díky bohu nikoliv. uffff. Důchodce se dobelhal k danému člověku a říká,: "Mohl bys mě pustit, chci si sednout!" Daný člověka nechápavě na něho zíral s vědomím, že je totálně prázdnej autobus a ten deb... si vybral toto místo. člověk odpověděl:" pane, celý autobus je prázdný, můžete si jít vybrat jiné místo. Od 2 sedadla dál se volné místo i s tlačítkem na znamení" Důchodce: " ale já chci toto místo, takže mě tu posť a to hned!! nevidíš, že jsem stará osoba, ty jeden nevychovanče". Tak a člověku ruply nervy....... člověka odpověděl:" tak pane, já jsem s váma husy nepás, tykat mi nebudude te a nejsem žádnej nevychovanec. Vem te si ty berle nebo co to je za mechaniku a sedně te si někde jinde!!! Je tu plno volných sedadel, které na vás jistě s plnou radostí čekají." Důchodce:" Jak to se mnou mluvíš!!! " danny člověk" já s vámi mluvím normálně, pane" Důchodce se odbelhal si sednout na jiné sedadlo kousek od mne. Autobus se rozjel. Zvuk motoru autobusu byl několikrát přerušen hlubokými výdechy a nádechy důchodce opodál sedícího.... Autobus začal zpomalovat a danný člověk věděl co bude následovat, dál ruce před sebe a chytl se předních držadel sedadla. Důchodce to bohužel neudělal a dopadlo to tak, že si málem vybil přední sundávací zubní protézu. Řidič otevřel prostřední a zadní dvěře. Důchodce, který se chvilinku vzpamatovával ze zastavení autobusu vstal a začal vystupovat prostředními dveřmi. Danny člověk si moh oddechnout. " konečně uslyším zvuk moturu autobusu a ne hekání", řekl a díval se jak důchodce vystupuje. Nejprve šly berla potom nohy a později i zbytek těla. .... po zdlouhavém vystupování, kdy berle šly vždycky dřív než důchodce se koneně dveře zavřely. Ale to co následoval potom dannému člověku totoálně vyrazilo dech.............. to co následovalo dál to snad nebylo ani možné, ten kretén vzal ty berle a sepnul je nějakým drátkem nebo čím a dal si je do jedné do pravé ruky. A potom normálně odkráčel ve směru jízdy autobus. Danný člověk zíral na toho kreténa jak tele na nové vrata. Člověk se odhodlal zajít za řidičem a řekl." hele koukej na toho kretenskýho důchodce, neprve mě tam začal osočovat jak co a jak a takhle se vybarvil? A důchdce svižným krokem s berlami v pravé ruce opouštěl vesele prostor zastávky, kde na něho z autobusu koukaly dvě naprosto nechápající osoby. PS: Z důvodu pořád chlamajícího se vypravěče byly z tohoto příběhu vyjmuty nevhodné scény, které by mohly ohrozit morální vývoj posluchače.

Bylo, nebylo, ale já vím, že prostě bylo. Za sedmero horami, za sedmero stokami a za sedmero skládkami s biologickým odpadem se nacházela malá vesnička se jménem Biotol Hill. V této malé vesničce s přibližně 200 stálými obyvateli, která se nechází v malebné krajině obklopené továrnami na zpracování biologického odpadu, se nachází nezbytně nutné instituce , které jsou pro chod vesnice potřebné počínaje Radnicí a končínaje bordelem, ale nesmíme zapomenout na chloubu této krásné vesničky a tím je Gympel pána Hildegarda Biotola, zakladatele vesnice. A tady se bude odehrávat náš příběh. Jednoho krásného letní rána, před dávnými časy, kdy auta jezdily na dřevoplyn a koně ještě měly katalyzátory,psal se rok 2012, se chystal do školy jeden chlapec, Jmenoval se Lukánek. Moc se mu nechtělo, ale vstávat musel. Osprchoval se, vyčistil si zuby, prohrábl si své blonďaté vlasy a na svojí atletickou postavu navlékl oblečení podlé nejnovější mody, posnídal, dal si baťoh na záda a pádil do školy. Cesta mu trvala poměrně dlouho, jelikož technické služby zapomněly včera uklidit. Po dosažení svého cíle, se hrdě postavil před vstupní dvěře, z baťohu vytáhl jedno zhnilé rajče a vší silou ho hodil po plakátu ředitele školy, trefil se mu přímo do ksichtu. Chlapec si hrdě nadechnul, otevřel dvěře a vešel do školy. První hodina byla biologie, taky co jinýho, že jo. Lukánek usedl do poslední lavice v pravo k oknu s překásným výhledem na les svítící zářivě zelenou barvou, tak že to až dráždilo oční zornice. Zazněl poplach oznamující únik nebezpěčného biologického materiálu a hodina mohla začít. Do třídy vstoupila osoba nebo spíše těleso neznámého tvaru, které se skoro ani nevešlo mezi futra dveří, ale jeho milý spolužáci dané osobě pomohly se vyprostit se sevření futer dvěří, pár jich sice zalehla,lapali po dechu ale to není podstatné. Budeme ji říkat paní učitelka biologie Růženka, jo mimochodem, Růženka je její jméno, ona borak nemá příjmení jelikož matka nemohla s určitostí určit otce, a tak ji zlomyslní obyvatelé říkají pouliční směska. Hodina probíhala v normálním klidném tempu. Učitelka vysvětlovala a žáci spali popřípadě provozovali činnost mládeži nepřístupnou. Růženka, jak byla zapálená do výkladu a všimla si, že ji každý naprosto ignoruje, tak je zkusila oslovit svým vyníkajícím zpěvem. A zpustila " Já jsem, Já jsem, štíhlá, štíhla jak týč v jaderném reaktoru" a přitom tančila breakdance. Zpíváním a tančením breakdancu žáky nijak neoslovila akorát vybavení třídy bylo poněkud v dezolátním stavu. Zazněl poplach oznamující konec úniku nebezpečného biologického materiálu a hodina paní bioložky Růženky zkončila, žáci se probudili, dousouložili a začali se hrnout ze třídy ven. " Nejprve kluci a potom ten zbytek", ozvalo se třídou. Kdo jiný to mohl říct, než světoznámý "šampon" Romadur, bývalý brácha Novodur. A tak se stalo. Akorát Růženka jak viděla ty dvěře, tak se jí zželelo těch futer a vzala to oknem. Od tý doby má škola dva východy. Jeden v první a druhý v druhém patře. První místnost, kde žáci po skončení vyučování zamířili byla místnost pro kuřáky, jelikož složení třídy bylo velmi pestré od Vietnamců až po naše romské spoluobčany, většina z nich byly přistěhovalci z okolních přidružených států či obcí. Ale náš Lukánek byl jako jediný rodák, ten však nešel do oné místnosti, ale šel se připravit na další hodinu biologie. Jak žáci procházeli okolo pánských záchodků, tak Lukánek, bohužel zakopl o výčnělek vodovodní trubky v podlaze, který trčel ven a opřel se o jednoho ze svých spolůžáků, konkrétně o Romadura. Ten byl odstrčen směrem k pánským záchodkům, kde prorazil dveře hlavou napřed,chlapec sebou švihl o zem. Romadur po vyproštění se otočil na ležící Lukánka a konstatoval:" Teď se mi nechce".Lukánek zrudl tak, že karkulka by vedle něho byla ještě světlá a koukal nevěřícně do očí Romadurových. Celá třída, že jo, totální buchec a všude se ozývalo, že " Romadur je gay, Romadur je gay" a furt dokonala jako by se jim seklo divko v hlavě. Romadurovi tento incident úplně změnil život. Začal se věnovat Charitativním akcím, charitě, pomáhal, kde se dalo. Chudým bral a bohatým dával. A co náš Lukánek ten atletický blonďáček?? Vystudoval gympel, šel na právnickou školu a teď hájí práva občanů Biotol Hillu společně se svým přítelem. Pointu v této pohádce nehledejte, nemá to cenu. Zde je dobře vidět co způsobí jedna dobře míněná věta. Stačí říct něco nevhodného a každý si to přeloží po svém, ale neuvědomí jí si,jak tomu člověka ubližují. Jsou mezi námi lidí, kteří jsou, jak se říká, jiní. Jsou to lidí úplně stejní jako my. Žádný rozdíl mezi námi není, jenom se jim libí stejné pohlaví. A je v tom problém? Není! Mnozí z nás si to neuvědomují, že svým chováním tyto lidí ponižují, ztrapňují je a bůh víc co ještě. Měly bychom se nad sebou zamyslet a říct si, zda je to všechno zapotřebí. Každý z nás je jiný, každý z nás je originál. Nikdo není stejný. Jsme si všichni rovni Daniel vs. Dannek A tady náše pohádka končí Jak Lukánek, Romadura na záchod poslal. PS: Z důvodu užití nevhodných slov jako jsou záchodky a gay je tato pohádka určena pouze posluchačům starším 18let nebo důchodcům, jelikož pomalu ani neví co ta slova znamenají a na záchod to leckdy ani nestihnout.