Občas si připadám jako víla. Duše ztracená mezi stovkami a stovkami těl. A každé z těch těl je na pohled stejné. Stejně vychované, dodržuje stejná pravidla, má stejné názory. Kopie.
A když se ta malá víla rozhodne- když já se rozhodnu, že s tím něco udělám...
Může to skončit dobře?
Někdy slíbíme něco, co nemůžeme dodržet.
Někdy děláme věci, které dělat musíme. Už jen kvůli společnosti.
Někdy se někdo narodí bez bělma. Démon, vrah, provází ho smrt...