Můj milý deníčku, dneska jsem si koupil nové hodinky. Ten starý ukrajinský žid z naší ulice co mi je prodával mi sice vnucoval jiné, ale zůstal jsem tvrdý. Ještě jsem chtěl nějaké s datumovkou, ale řekl mi, že dneska snad každý ví, jaký je den a když bych to nevěděl, že se můžu někoho zeptat. Nepotřebuju to mít extra na hodinkách. No třeba jo, tak jsem mu to uvěřil. A tady ti slibuju, že tyhle si už nechám lehkomyslně ukrást při nějakém přepadení, jako ty minulé nebo je neztratím někde v .. ani nevím kde, jako ty předminulé.
Tak milý deníčku už nějaký ten týden úpěnlivě pracuju v nové práci, pravda, trochu jsem ztratil dořešením svých zdravotních problémů, takže to není celý měsíc, ale víš, jak jsem ti sliboval, že si najdu něco klidnější v příjemném kolektivu. No, uvědom si, že to je sice hezké předsevzetí, ale jsou k tomu potřeba dva. Tak jsem vstoupil do služeb nejmenované nadnárodní kyperské společnosti. Co naplat, nejsem rentiér, abych si žil bez práce. Ale když to možná dopadne jako vždycky je to zvláštní, ale zatím jsem spokojený a zvládám to OK. Ale ještě mám před sebou svoji samostatnou první závěrku, tak pak ti dám vědět jak to dopadlo.
Takje to tady, pracoval jsem na super místě a docela fajn, ale pánové nahoře se rozhodli ušetřit. Říká se tomu reorganizace nebo tak nějak. Jediný utěšení v tomhle v tom marastu (s těma prachama jsem docela počítal, chtěl jsem si koupit nový trezor a vodní vontánky - laskavě žádné poznámky na moje duševní zdravý) je v tom, že se rozloučli i s většinou vedení. ... zase hledat makárnu, z toho plyne jedno, buď jsem se měl jinak nebo jinde narodit nebo víc učit.