mrholení
se zlatou perletí čekala u cesty
drobně se chvěla v mrholení
zlatovláska
a bílou podkolenku s černými proužky skrývala pod zářivými vlasy
oboustranný svět a v barevném srdci jeho
na šedivém kolíku
šedivý tučňák
ale když přijdeš blíž uletí
volavka
a v srdci rybníku zbudou tři šedivé zuby
po žebříku vystoupáš až ke klásku
kačenky křičí: „Doutníků je stále dost!!“
tak vznášet se v obláčku
nad okrovým okrovím
ve tmavě zelené, žluté i červené
tohoto léta
v podzimu, jen tak pro radost
..a pro lásku
Mongolsko, Nepál
A v tichém chvění osamělosti byly se zrcadlily barvy topazu
když utekl v v dunivém snění do pouští, kde potkal pouta duchů
nechtěla se bát, ale tohle bylo jejich město
snad na poklidných planinách
v útulných kosmech kde poklidné slunce stropu shlíží na bůžky a oranžové látky
....
ale kde hledat mír poklidných lámů.. ...?
v jednom pralese kde život ještě neustal
na vrcholku hory kde šumí poklidný vítr
a oranžový Hanuman se směje v údolí
útržek z řeky, která špínu nese dál, ale tou je pouze ryzí čistota božího konání
tichý chrám
a měkké máslo, co v tekutině zpívá o větru, jenž se prohání tam, kde už mohou jen praporky modliteb..
mlýnkem odříkám mantru, která neskončí
protože mlýny melou dál
a tichý brouček ti leze na paži
a pak odlétne do divokých houštin pralesa..
jen řeka a skály, jdeš... ..do městeček na pokrajích...
a procházíš poutí svou životní
v bolavé duši zračí se míč, který skáče po kamenech do rytmu křiku opic
nemůžeš neběžet
vítr ještě neustal a víš, že .. je stále s tebou
A něco tam najít
v těch jejich očích
hledat tam křičení pravdy
aby nebolelo
to co mělo
už dávno
zrát
v našich myslích
ukoptěných hlav
smutků a ptáků v povětří
ten, kdo nevěří, ať tam běží
chytají tam chvíli z peří
ale je těžké jako rám zavřených dveří
co zapadly na dva západy
za sedmero řekami
a sedmero horami