ElementL (39/167/83)

Nejvíc smutný bývají ti, kteří se zdají být nejveselejší . . Nikdo se jich totiž neptá co je trápí . . Protože oni rozesmívají a utírají slzy jiným . .

"Nikdy sa nevzdávaj svojich snov...spi ďalej!"

Jen tak si lehnout do trávy a pozorovat hvězdy ... za doprovodu užasné hudby, která se line z vašeho mobilu .. Hudba která vás donutí zapomenout na okolní svět .. na svět plný lží, spěchu a přetvářek .. Po boku mít svého věrného psa, který vám každým pohledem dokazuje, že vy jste celým jeho životem .. který vás následuje v každém kroku a v Té nejhorší situaci by za vás položil život .. K tomu všemu mít své místo o kterém by nikdo neveděl .. Místo kde se můžete ukrýt a zůstat tam celou věčnost , aniž by vás někdo dokázal objevit .. Člověk by zde mohl přemýšlet nad tím co ho posílilo, kdo při něm skutečně stojí .. kdo hraje jen prázdnou hru, že jizvy na duši a srdci nejsou slabostí, ale odrazem toho, že nám někdy na něčem velmi záleželo, že skuteční přátelé se nemění ze dne na den a že možná jediné východisko, jak se zbavit bolesti je odejít, aby byl člověk šťastný někde jinde a že to skutečně velké nosíme v sobě. Že ne všechno je takové jaké se na první pohled zdá. Je třeba se naučit vidět věci takové jaké ve skutečnosti jsou, že možná člověk, který má ten najkrásnejší úsměv, má tu největší bolest, že všechno je to o přítomném okamžiku, protože ten je teď, že minulost nezměníme, že budoucnost je nejistá, že sekunda je někdy důležitá, že nikdy nesmíš soudit jiné, jestli neznáš důvod jejich konání, že dřív se musíme učit chápat než soudit ...

Jsem blázen co občas veršuje, svoje pocity tak světu zvěstuje. Povídky občas trošku píše, ale neříkám že nebývají hříšné. Fotky taky občas pořídí, podle přání se i zařídí. Jen kapka krve zbyla, a jedna duše, co pila..

S láskou ruku v roce slepota si kráčí Vše, co hřát mě má u srdce pak tlačí. Já jen chtěla věřit,že na štěstí mam právo Jenže jak se zdá, už není mi to přáno. Jak věřit mám jen v začátky, když jistá si sem koncem. Nejistota zdá se být od dětství mým průvodcem Blázním z pláče, ze smutni Blázním z konce, z odpustků…..

Rada do života!- Až Ti bude úzko otoč se čelem ke slunci. Všechny stíny budeš mít za zády.

Kráčej vzpřímeně jako strom Buď silný jako hory Buď jemný jako jarní vítr Ve svém srdci si udržuj teplo letního slunce A Velký Duch bude navždy s Tebou....

Přítel tě podrazí, štěstí vzal ďas, nejednou zažil to každičký z nás. Rána se nehojí, zrada vždy bolí, Jak by ti ránu zasypal solí. Hledáš slova k odpuštění, kampak se jen ztratila, důvěra je ve strachu asi všechny zabila. Těžko hledat přátelé v dnešní podlé době, nezbývá důvěřovat jen a pouze sobě. Někdy číhá podraz, i ve vlastní mysli, nejvíc se to projeví, když je člověk v tísni.........