Mám rád "dušičkovou" podzimní atmosféru, je v ní něco tajemného, nostalgického, ale zároveň i jakoby z jiného světa. Ne, není v tom nic morbidního, ani vysloveně smutného, nacházím v tom zvláštním rozpoložení prchavé okamžiky klidu, spočinutí, chvilkového zastavení duše někde stranou od věčného mumraje a chaosu, který nás denodenně obrušuje a strhává do neustálého nesmyslného víru všemožných situací a událostí, z nichž jen málokteré mají nějaký skutečný hlubší smysl. Včera večer jsem šel domů zapadlými uličkami přes několik pražských čvrtí, v mlze se občas vynořila jakási stejně ztracená postava a vždy následoval mírně udivený pohled - co ty tu taky děláš v té tmě, v tom sychravu, pod těmi opuštěnými lucernami? Tím momentálním osaměním uprostřed mlhy, t.j. ničeho, jsme si byli všichni ti náhodní chodci na chvíli podobní a opět jsme se do toho svého momentálního osamění zvolna zase postupně zanořili... A tak jsem ten pocit chtěl nějak zachytit, pak už si rýmy řekly samy, co chtějí sdělit, a já to jen zaznamenal... Mám pocit, že to někam malinko poposunuly, ale na to mají ty tajemné spodní proudy z jiného světa své svaté právo... Není postava jako postava a není vzpomínka jako vzpomínka. Moje vzpomínky jsou a budou vždycky jen moje specifické vzpomínky, ale s těmi vašimi se v tom jiném světě určitě potkávají a žijí svým vlastním životem, o kterém my obyčejní smrtelníci nemůžeme nic vědět. Nebo snad ano...?
Jak hřebíkem po skle ti projel celým tělem mráz
Ozvěna řevu němých úst tě jehličkami bodá
Uťatý výkřik nedozněl než zhroutil se čas
A všude kolem nic… Nic… Už ani slova…
Praha, 20.2.2012
/Praha, 6.6.2012/
Tak trochu ďábelské datum... Ale ta inspirace snad nepochází z pekla... Nebo aspoň ne jenom z pekla... Pozemské vášně mohou nést a zpravidla i nesou otisk pekla i ráje.../
Sex je vášnivá noc, přátelství hřejivý den - lásce noc dává křídla, láska dnu dává sen...
Věnuji všem svým láskám - minulým, současným i budoucím...
Praha, 25.6.2012