Amonasr (70/178/75)

Denně míjím na ulici řadu přitažlivých kluků, jsou to takové letmé okamžiky doteků s krásou, tenoučké paprsky osvěžující energie pro přítomný okamžik. Někdy se oči setkají a občas, jenom zřídka, je v tom mihotavém propojení záblesk zvědavosti, zájmu, někdy je to i drobný úlek či zvláštní překvapení nebo náznak zmatku či klíčící otázky. Jsou to jen prchavé momenty, ale člověk by je chtěl zachytit, uchovat v paměti, vrátit se k nim, prozkoumat je, zkusit oťukat to tajemno a podívat se alespoň malinko za jeho oponu. Nejde to a nejspíš už nikdy ani nepůjde. Je to jako sen, sen ze kterého čerpám ještě během dne, když se chci na mžik přenést mimo otravnou realitu a odpočinout si chvíli na prachovém polštáři z říše fantazie. Ještě, že jsou prameny, ze kterých moje denní snění vyvěrá, tak báječně nevyčerpatelné…

Registrovaní uživatelé na iBoys se jistě dají třídit do mnoha různých skupin či kategorií podle toho, jaké kritérium si k tomu zvolíme. Pro tuto úvahu bych roztřídil zdejší abonenty, sebe nevyjímaje, na tří základní skupiny: 1. Exhibicionisté – chtějí se hlavně předvádět. 2. Chudáci – chtějí hlavně ubližovat druhým, protože si tím léčí své frustrace. 3. Hledači – chtějí se s někým seznámit.

René se zadíval na roztávající zbytky sněhu, ledu a hlavně špíny všude kolem a naráz měl pocit, že ty jeho letošní Vánoce budou vlastně taky ve znamení podobného zmaru. Ostatně skoro jako ty loňské. A padl na něj nevýslovný smutek, málem by se nad sebou rozplakal. Včera se od něj odstěhoval David, prý už napořád. Po osmi měsících, to už přece vypadalo tak nadějně. Nehledě na to, že David nedávno oslavil osmnáctiny a René už má o celých dvacet let víc. To ale přece nemůže být ten pravý důvod, to určitě ne, David ho vždy přece ujišťoval, že se mu ten věkový odstup naopak líbí, že je to pro něj jistota a ukotvení, které mu ti mladí potřeštěnci nemůžou nikdy dát.

On 50: Hledá otevřeně: trvalý vztah, přátelství, pokec Hledá ve skutečnosti: sexuální dobrodružství, možná něco víc Preference uvedené: inteligence, vztah k umění, 20 – 25 let Preference neuvedené: sexy postavička, 16-20 let On 25: Hledá otevřeně: trvalý vztah, přátelství, sex Hledá ve skutečnosti: sex, možná něco víc Preference uvedené: férovost, zkušenost, 40-50 let Preference neuvedené: pořádný chlap, postavení, majetek, 45-60 let

Inspirováno L., kterému přeji, ať zůstane svůj a jde vždy svou vlastní cestou, i když nebude třeba lehká...

Téměř vše, o čem jsem kdysi jen snil, jsem už zažil. Téměř vše, po čem jsem kdysi toužil, jsem už měl. To nejcennější – vztah s milovaným člověkem – mi zůstalo a nic důležitějšího už ani objevit nemůžu. Co tu tedy pořád ještě hledám…?

K tomuto zamyšlení mě inspiroval fini. Mimochodem, moc hezky a zajímavě píše, přesvědčte se sami na jeho blogu. Škoda jen, že nepíše víc…Nejvíc mě ale dostal tím, když mi napsal, že někdy polemizuje i sám se sebou. Tak jsem si řekl, že bych si měl taky zkusit sám se sebou zapolemizovat. Tak tady to je.

Od nepaměti si starší generace stěžují na ty mladší, že si ničeho neváží, nemají tu správnou výchovu, jsou horší než předchozí, nevyznávají žádné hlubší hodnoty a tak dále a tak podobně. Zkrátka že ty nastupující generace přivedou jistojistě svět ne-li rovnou do záhuby, tak alespoň na její pokraj. Ne, že by jeden dnes okolo sebe neviděl řadu symptomů toho blížícího se konce světa, ale kdyby to mělo být způsobeno tou neustále se zhoršující úrovní nastupujících generací, tak bychom se toho konce světa neměli ani šanci dožít, protože by nastal už před pár tisíci let a my bychom se ani nenarodili.

aneb povídání o jednom zbytečném gayovském komplexu méněcennosti.

Polemická variace na téma reality a snění /Použil jsem citace a parafráze z jiného profilu, který rád uvedu jmenovitě, bude-li si to dotyčný sám přát, ale zasadil jsem je do vlastního kontextu. Ten cizí text mě přiměl k jakési reflexi... Nemám příliš rád imperativy a jasná hodnocení – jsem spíš zastáncem práva každého na svůj způsob existence, pokud tím pochopitelně nepoškozuje jinou existenci... A to jak činy, tak i slovy. I ta totiž umí zranit, někdy dokonce fatálně. To bychom si měli vždy snažit uvědomit, než něco někam umístíme – a to je snad ten jediný imperativ, k němuž se tu hlásím... Snad jsem ho tímto nepřekročil... /

aneb o typologii gayů a jednom modelu chování

(Platonický flirt na břehu podemletém tichou vodou aneb bezprizorný inzerát, na nějž není kolonka)

Toužím po ní jako po milence, ale za ženu bych ji nechtěl... ;-)