Zatím jsem se v poloanonymitě Internetu a těchto stránek setkal jen se dvěma těmito lidmi. Takové lidi nikdy nepochopím a i kdybych se pídil po jejich motivaci, buď asi na nic nepřijdu, nebo mě to bude zřejmě vést do dětství, kdy museli utrpět trauma nebo do prenatálního věku, kdy maminka musela ošklivě spadnout ze schodů. No, nevím, jestli takové lidi litovat nebo ignorovat nebo se jim snažit otevřít oči. Zatím jsem asi schopen pouze toho prvního.
Jsem postižen efebofilií. Což znamená, že se mi líbí mladí kluci. Zase to trošku vybočuje z normálu. Mému klukovi je teď 22, je mezi námi 14letý rozdíl, ale pokud to oboum vyhovuje, myslím, že je to naprosto perfektní. Ale najde se zde zase nějaký šťoura, co mu to leží strašně v žaludku, nechápu jeho motivaci, ale pro zasmání zde zase zveřejním přepis našeho hovoru. Byl jsem v práci a neměl jsem nic moc zrovna na práci, tak jsem do něj také začal rýt, jako se on snažil do mě a trochu jsem se pobavil, posuďte sami, kdo je větší idiot. :-)