Bylo slepé děvče,které nenávidělo sebe a celý svět za to,že nemůže nic vidět....
měla vrozenou vadu, a nikdy..nic..nikoho neviděla...
Nikoho neviděla..výjma svého chlapce.
On byl stále s ní a ve všem jí pomáhal.
Jednou mu pověděla..že kdyby mohla někdy vidět,hned by se za něho provdala..!!!!!
Stalo se jednoho dne,že se po dlouhé době pro dívku našel dárce očí..
A tak se konečně těšila,že uvidí celý svět, a též svého milovaného..
Chlapec se jí hned po operaci přišel zeptat...když teď už vidíš celý svět,vezmeš si mě??
Děvče se usmálo, ale když poprvé otevřela svoje nové oči,byla v šoku....
chlapec byl taktéž slepý..
Začala přemýšlet o svém novém životě, a nakonec chlapce odmítla..
chlapec odešel smutný pryč... :(
O pár dní pozdějí jí od něho přišel dopis,psaný rukou kamaráda..
Mladík jí poděkoval za každé chvíle, co spolu prožili..
Na konci dopisu stálo:
DEJ POZOR NA MOJE OČI...
Jak zapomenout,
když nechci?
Jak na něho nemyslet,
když jinak to nejde?
Jak se smířit s pravdou,
když ho nechci ztratit?
Jak s ním být dál,
když vím, že lepší to nebude?
Jak se zbavit té lásky,
když bez ní být nechci?
(i přesto že vím, že to není nejlepší rozhodnutí)
Jak být realista,
když v mysli z něho dělám lepšího?
Jak jít dál,
když nevím jak?
Jak na něm vidět to špatné,
když si to nechci připustit?
(... vždyť to vidí i všichni ostatní)
Jak být šťastná,
když nevím, jak dál... ?