Paksmao (69/180/86)

Včera jsem byl v jedné pražské gay hospodě. Ve středu se tam scházejí Medvědi, jejichž akcí se zpravidla zúčastňuji. Sedáváme vzadu. Přišli čtyři romští kluci, něco málo přes dvacet let, a sedli si k jednomu stolu v přední části lokálu. Zdánlivě banální situace, ale mně se začaly v hlavě rojit myšlenky:

Jsem o dva dny starší než Varšavská smlouva. Ta už zanikla, zatímco já stále ještě žiji. Asi bych to měl považovat za relativní životní úspěch.

Běžné hospody a bary, to je něco jako běžný prací prostředek. Prostě jsou běžné, nejsou to ty "naše", nejsou gay.

Zde na iboys je zvykem, že si jedna osoba vytvoří jeden profil. Ale co se stane, když si více osob zřídí jeden profil dohromady?

Nejméně každý druhý našinec je přesvědčen, že zrovna na něm TO není vůbec vidět.

Ani není možné tolik jíst, kolik by se chtělo blít! Max Liebermann, Německo, 1933

Do dáli prchlo dětství extenzivní Vzplála a pohasla puberta intenzivní Efébství jak souprava TGV prolétlo kolem stal jsem se dospělým a posléze volem

Chodí do gay baru, sedává tam sám, ty mandlové oči ty já dobře znám

V noci jim pískli poplach. Všichni to pochopitelně věděli předem a desátník šel pro jistotu spát v maskáčích a v kanadách. Znal se. Už v mateřské školce se mu ostatní děti a soudružky učitelky smály, když komicky a bezmocně zápolil s oblečením. Zvláště tkaničky od bot byly záludným nepřítelem.

František Gellner hned ve čtrnáctém roce, v prvním roce té Velké války, beze stopy zmizel v Haliči