ppaja (44/185/120)

– Praha 8 » občas za Libercem

Líbí Oblíbené

« Seznam galerií

bolest co je zpět

Spíš nepozná nikdy, milovat je oslepnout a nechtít vidět

Má láska vždycky bolí

Toto se líbí jednomu uživateli.

Kdo zná ten pocit když někoho milujete a on vám ani neodpoví, nic neřekne. Jen mlčí a vy přitom víte že je něco špatně.

Děkuju všem svým přátelům tady i těm co sem nechodí, vy mě tu ještě držíte, jinak bych už nebyl. I když by to bylo pro všechny asi lepší.

Vzpomínky jsou na nic i ty krásné většinou končí brekem, život bez pamětí a pocitů to by byla věc.

Prosím, sfoukněte mě, nic se nestane a jedno trápení ustane.

Mé sny jsou ti ukradený, máš své a ty jsou moc daleko od mích.

Jako bych to psal já, cítím každé slovo

Já neumím milovat život, je potřeba zavřít oči a skočit. Dole je jistota, pevná země.

To co prožijete vám nikdo nevezme, ale proč něco prožívat, když jste sami.

Kolikrát asi jde stát a jít dál? Jednou si člověk už musí říct dost.

Bohužel někteří lidé řeší jen co si myslí okolí, řeší jen co na to kdo řekne. Myslíš že věci, společenské postavení, tvé působení je víc než srdce lidí co o tebe opravdu stály? Rozhodnutí je, spíš bylo, jen tvé. Tak co my zbývá než čekat na smrt. Snad pří