A v tichém chvění osamělosti byly se zrcadlily barvy topazu
když utekl v v dunivém snění do pouští, kde potkal pouta duchů
nechtěla se bát, ale tohle bylo jejich město
snad na poklidných planinách
v útulných kosmech kde poklidné slunce stropu shlíží na bůžky a oranžové látky
....
ale kde hledat mír poklidných lámů.. ...?
v jednom pralese kde život ještě neustal
na vrcholku hory kde šumí poklidný vítr
a oranžový Hanuman se směje v údolí
útržek z řeky, která špínu nese dál, ale tou je pouze ryzí čistota božího konání
tichý chrám
a měkké máslo, co v tekutině zpívá o větru, jenž se prohání tam, kde už mohou jen praporky modliteb..
mlýnkem odříkám mantru, která neskončí
protože mlýny melou dál
a tichý brouček ti leze na paži
a pak odlétne do divokých houštin pralesa..
jen řeka a skály, jdeš... ..do městeček na pokrajích...
a procházíš poutí svou životní
v bolavé duši zračí se míč, který skáče po kamenech do rytmu křiku opic
nemůžeš neběžet
vítr ještě neustal a víš, že .. je stále s tebou