17.I
Jeden příklad za všechny: měli jsme v pátek sraz s Uhlíkem, že půjdem do Trafiky probírat Lipnici. V šest před Ludmilou. Přišel jsem včas a měl jsem z toho velkou radost (už to mi mělo být výstrahou). 18:15 nikde ani noha. Jsem velkorysý, nezlobím se a odcházím se posadit do Trafiky a dál vyčkávat. Objednám si maté a začtu se. V sedm stále nic. Bojuju se se sebou, zda ho shánět či ne v paradoxním boji: jednak je ve mně zaseta ta možnost žhavit drát a domáhat se ho po Síti telefonické, druhak se má uražená ješitnost tomu staví na odpor. Narůstá napětí. Říkám si, že než být ještě naštvaný a nerozhodný nad tou nejistotou, raději to rozřeším a beru do ruky tydlifon. Číslo od Evy dostávám obratem a píšu mu něco mezi zaraženou a jízlivou zprávou: "Jestli to byl fígl, jak ze mne dostat číslo, tak jsi borec. A kdybys měl cestu kolem Trafiky, ještě pořád se můžeš zastavit." Za chvíli překvapená a nahněvaná odpověď. Čekal před Ludmilou do sedmi a pak jel domů. Lze tohle pochopit? Označil jsem si to jako předmobilní uvažování. Místo aby škrtl mozkem a vymyslel nejpravděpodobnější orbital výskytu, čučí do mobilu a čeká, co mu Síť předhodí. Ani nezapojí do úvahy, že přišel pozdě (a o tolik!). Aha, teď jsem popsal pomobilní uvažování, ale tomu předchozímu by, alepsoň doufám, bylo jasné, kolik uhodilo. Protože tihle lidé byli tvořivější a důvtipnější vůči každodenním záležitostem. Jenže se vyskytl prostředek, který je dovede takřka všechny řešit, byť s mezerami a nedokonale. Doba často přinese zjednodušený, humpolácký, ale univerzální nástroj, který vymýtí předchozí filigránská umění, viz papírové kapesníky :) , nebo 5 velikostí oblečení (XS, S, M, L, XL proti krejčovině na míru), čínská trička na 1 léto proti staletým blůzkám z dob Němcové Babičky. S každým dalším výkřikem techniky se stáváme hloupější a nešikovnější.
A jak to dopadlo? Sejdeme se ve středu. Ale ten večer mě přepadla tesknota a pak vztek. Odložil jsem odjezd domů a promarnil páteční večer (na Vinohradech :) ) v osamění a trudnomyslnosti. A cítil jsem se v tom zcela nevinně (a ještě kvůli tydlifónu). Výsledkem bylo, že jsem se po dlouhé době cítil opravdu naštvaný - ale ven! Vždycky se cítím naštvaný dovnitř, na sebe, svou vinu, ale v pátek to bylo ven, ani ne tak na Toma, jako spíš na tu příhodu, ty okolnosti, ten pátek, který jsem tak zbytečně osaměl.
Osvobozující vztek!