Na dlouhé romány to nebude, rádio mi práve sdelilo, ze Oswald Grübel dnes v poledne oznámil, ze vyklízí svúj pracovní stúl v bance a zdúraznuje, ze se tak deje na jeho osobní prání, pro banku bude podle jeho mínení lepsí, vykasat si rukávy na resení situace s novým vedením. Mozná má pravdu, byt se ho predseda správní rady banky, nekdejsí doutníkový a cyklistický fabrikant, poté ministr svýcarské spolkové vlády a v téhle funkci téz po dobu jednoho roku svýcarský prezident Kaspar Villiger marne snazil presvedcit o opaku. Bylo lze ocekávat, kdyz mluvil o prevzetí plné zodpovednosti, mnozí si to takhle predstavují. V mých ocích, které jsou mozná az prílis poznamenány prísnou matematickou logikou, je takovýhle krok mnohem spís útek od zodpovednosti nez její prevzetí. Je jedno okrídlené prísloví o tom, kdo jako první opoustí potápející se lod; címz není receno, ze by se ta lod nutne musela nakonec potopit, odlehcenou od hlodavcú se jí mozná jeste prece jen podarí narovnat, aby se tito na ní mohli vrátit a ti malí, co zbyli ve skulinách v plném zdraví vyrúst.
Jiné prísloví mluví o zlaté strední ceste a tady se musí panu Grübelovi nechat, ze ji ctí. I kdyz po ní mozná nejde prímo, aspon se jí drzí jako vodítka mezi dvema skarpami, velké kompenzuje malým: velká slova malými ciny. V tom smylu mu lze poprát jen vse nejlepsí na jeho zaslouzený pracovní odpocinek. Dúchodci to dnes nemají lehké.
Mozná si nekdo ríká, proc tohle vsechno tady písu? Kdo tu zná nejakého pana Grübela, pana Villigera? Svýcarsko znají sice vsichni, vetsina ho má v povedomí i jako zlatou pokladnici, vysoké hory na lyzování, historii bez válek (kdyby! - no aspon tu poslední novodobou) a ví, ze Svýcari se ziví sýry, cokoládou, hodinkami a turisty, noze nepolykají, slavné Swiss Army Knives ("Svýcarské vojenské noze", vysoce kvalitní to 'rybicky' s typicky cervenou rukojetí nesoucí stríbrný svýcarský kríz, kdo snad neví, o co jde) jen prodávají do celého sveta, stejne jako jiné spickové válecnické náradí, pokud se v míste urcení zrovna neválcí, aby neporusili svojí nedotknutelnou válecnou neutralitu. Co ovsem ta ci ona banka? Jak se vsechny jmenují? Je jich jiste plno, to je nezajímavé, stejne jako která je dúlezitá a kdo v nich sedí. Tahle je sice dúlezitá, tzv. 'too big to fail' - pílis velká, aby smela krachnout, v nejhorsím prípade by mohla strhnout celou zemi do bankrotu. Ale to je vedlejsí. Je to jako v pohádkách - bylo nebylo, co nám je do neexistujících království a jejich králú a hloupých Honzú? Tady sice bylo a je, ta existence je ovsem jen nepodstatný rámecek, stejne jako výmysl oné pohádky. Ten vnitrní obsah je ale alegorií na zivot v podstate kazdého z nás.