No podívejte se na nej: http://www.20min.ch/diashow/40359/03005937-ae18032ca9bd16de05f3f8bb1fb8c837.jpg . Vzdyt je to jeste díte, takový roztomilý cernousek, na toho se prece nelze zlobit.
Pravda, 2,3 miliardy USD není málo. Vlastnit 1% z toho, mám do konce zivota pohodlne vystaráno, pokud se celkové pomery na tech nejakých - vezmeme to podle Bible, která kazdámu slibuje mozných az 120 let zivota - zhruba 60 let citelne nezhorsí. Ale na druhou stranu to zas tak moc taky není. Podívá-li se clovek na bilióny, kterými v USA musel stát podporit soukromý hospodárský sektor zeme, stizený dúsledky spekulativního financnictví zalozeného na zivote na dluh, stejne jako nákladných, chaoticky plánovaných a vedených válecných dobrodruzství, aby ho zachránil pred bankrotem, je to v celku pakatel. Opet pravda, jedná se zde ovsem o svýcarskou banku a i kdyz Svýcarsko není zádný chudobinec (byt se za soucasných sychravých politických vetrú má taky co ohánet, aby se jím nestalo), ale prece jenom ciní jeho potenciál - mereno poctem obyvatelstva - pouhých 2,5% hodnoty Spojených státú amerických. A konec koncú, kolik tahle banka a její krajanské kolegyne uz musely a výhledove jeste budou muset zaplatit jiným státúm jako výkupné za vágní príslib zreknutí se mnohem drazsích právních krokú proti nim v souvislosti s danovými úniky techto státú, které umoznilo tradicní, vzdy celosvetove cenené takrka neproniknutelné bankovní tajemství Svýcarska? Pod carou se pravdepodobne dojde k sume, ve které se tyhle 2,3 miliardy taky docela ztratí. Navíc, nácelník téhle banky, jistý Oswald Grübel (svojí to národností príslusník severního souseda, abychom nepodlehli mylnému dojmu, ze zde za vsím stojí jen ten proslulý tlustý bílý kríz v cerveném poli; svým zpúsobem výmenná druzba, Nemecké bance - 'Deutsche Bank' - komanduje Svýcar Josef Ackermann) se nechal slyset, ze se sice na prípadu necítí vinen, svoji zodpovednost za nej je ale pripraven v plné míre nést, aniz by ovsem rekl, v jaké forme. Nechme se tedy prekvapit, i kdyz logicky se zdá být nejvíc na snade, ze vytáhne srajtofli, zalistuje v ní a vyjme príslusný pocet bankovek, aby je vlozil bance do kasicky, nez ten obnos onen ubohý cernousek odpracuje. Prece nebude chtít ríct, ze ho jeho vlastní banka platí tak spatne, aby na to nemel? Jedno mu múze být útechou i pomocí: Paklize pobírá svúj plat ve svýcarských frankách, má tenhle v soucasnosti vúci USD vysokou hodnotu. Zatímco v 2. polovine 60. let minulého století zacala rúst z dlouhodobého klidu na 20 US¢, poslední léta se frank drzel ustálene na zhzruba 80¢, dnes nebude tech 2,3 miliardy dolarú pana Grübela stát víc nez 2 miliardy SFr. Kdyz mi nekdo vypomúze, tak bych mu na tohle mozná mohl i sám pár mincí pújcit, kdyby se mu nedostávalo, aby ráno nemusel do práce odcházet bez snídane a vecer uléhat s krucícím zaludkem.
A útecha pro Kweku Adoboliho? Není první: Jiz v roce 1995 zpúsobil jeho kolega Nick Leeson v Singapuru podobným zpúsobem ztrátou 1,4 miliardy USD (coz bylo tenkrát mnohem víc, nez dnes) bankrot tradicní, více nez 200-leté vúdcí londýnské banky Barings, pri kterém i sama queen prisla o jistou cást svého jmení. Tradicní banka to sice neprezila, nicména královna a její dúm ano a zrovna tak i UBS s nejvetsí pravdepodobností tuhle ztrátu drív nebo pozdeji opláce.