Jsi anděl strážný co mávnutím křídel na duši pohladí.
V mžiku se rozední a stíny co z vrásek tvoří se vyhladí.
Ni bolesti,ni smutku,již žádné trápení,ač trvá to jen okamžik,
který by neměl nikdy v propasti zapomnění utonout.
Jsi kouzelné stvoření,rád čtu tě ,poslouchám ,rád nechám se konejšit.
Tak příště až černý závoj skryje den, sám slzy nasbírám do dlaní
a k nebi je vystřelím.
Tam ony zazáří co hvězdy stříbrné,
pak v pokoji usnu a nechám se unášet dechem Tvým....
Jen záře měsíce daleko ztrácí se vesmírem
a v společné náruči s pohledem do očí
změníme sen co nebyl nikdy nocí nikdy dnem.
Tak pospěš, jen pevně se chyť a společně na loďce, co lunou je,
tím životem zahaleným v rouše lásky můžeme plout...