V rozevlátých vlasech Tvých,
a v rozvráceném stromě,
v Tvém pevném, něžném obětí,
vstupoval jsi do mě.
Tvé srdce bylo mému blíž,
a není tomu nyní již,
já ubil to, co miloval jsem
a přesto věřím stále dál,
že odpustíš mi všechny hříchy
a já budu štěstí král
- to proto, že jsem miloval.
Já měl mnoho a byl jsem šťastný,
zaslepen však budoucností.
Já naivní a sviňský snílek,
já milenec a citů vrah,
Já, jen já - sobec
a svých citů sebevrah.
Že srdce tep se zrychluje,
a dech s ním jde tím samým krokem,
že člověk, který miluje,
byl nejšťastnějším před tím rokem.
Před rokem.... kdy všechno bylo jiné,
kdy sdíleli jsme spolu všechny chvíle.
Jsme jiní a přesto máme víc,
... teda Ty - já už nic.
Pro osobu, jenž ukázala mi cestu a já ji zvolil pozdě a teď jdu po ní sám...