Kiroga    (34/189/74)

Co to vlastně je? Na internetu se poflakuje jeden krásný příklad, který je dnes už takřka klasikou.
„Tyhle aféry každého jenom otravují. Já bych všechny ty internety a počítače zakázala.“ Věra Pohlová - 72 let, důchodkyně (pravděpodobně smyšlenka, zato relativně slavná)



Co by mohlo být příčinou onoho tvrzení? Snaha vyjádřit za každou cenu svůj názor, i když vlastně vůbec žádný názor člověk nemá, ale jen duplikuje co slyšel/četl. Dotyčný je tedy exemplář omezence.

Jak se tvoří omezenec?

Vždy říkám, že vina je na rodičích. A ve většině případů to bývá pravda. Pokud rodiče od přírody zvídavé dítko omezují ve zjišťování informací a místo odpovědi na jeho dotazy ho jen okřiknou, ať se furt blbě neptá, pravděpodobně se z něj stane osoba s dost omezeným rozhledem. Ale každý jsme jiný, jsou i děti, které nejsou zvědavé (což je ale spíš rarita), nebo lidé, kteří mají zájem o rozšiřování si vědomostí jen do určitého věku.

Něco ve stylu, teď je mi 15 let a jsem děsně velkej a dospělej a vím naprosto všechno. Někteří z toho naštěstí ještě vyrostou a opravdu dospějí. Někdy dospějí třeba i k tomu faktu, že i když je vám 27 let, tak víte, že vlastně vůbec nic nevíte.
Ten zbytek z toho bohužel nevyroste, dobrou ilustrací občas bývají třídní srazy po několika letech od dokončení školy (libovolné školy, včetně základní). Některé lidi na tom sraze najdete přesně s těmi názory a myšlenkovými pochody (pokud se to tak dá vůbec nazvat) s jakými jste je znali. Prostě zaseklé ve vývoji. A stejně jako v případě oné slavné virtuální důchodkyně je to do důchodu nepřejde. Svým způsobem je to něco jako duševní smrt.


Na druhou stranu existují lidé, jako babička mojí kamarádky (něco přes 60 let), která se v důchodu naučila zacházet s PC a k mému překvapení (skoro šoku) z nudy začala hrát počítačové hry! Představte si babičku, která nejenže ví co je Doom 3, ale dokonce ho dohrála.
Je to jen dohad ale takový člověk se pravděpodobně byl ochotný učit a rozvíjet celý svůj život a bude asi velmi zajímavá osobnost. Bohužel spíše vyjímka v dnešní populaci (napříč věkovým spektrem).

Jak se projevuje omezenec?


Většina omezenců razí více či méně radikální názory (viz. příklad na začátku) o věcech, které povětšinou vůbec nechápe. Čím blbější, tím víc jsou obvykle vidět. Pokud se ptáte "proč", tak odpověď je relativně snadná. Ví, že jsou blbý, ale sází na to, že radikální názor to zamaskuje a spousta oveček bude souhlasit. Což jim samozřejmě zvedne sebevědomí, nicméně blbý budou i potom (ne všichni jsou si toho vědomi samozřejmě). Stačí se podívat do některé diskuze, třeba na novinky.cz apod. Takové diskuze o "silničních pirátech" fakt stojí za to. Ale příklady lze najít skoro kdekoliv. I zde.

Jak si omezenec tvoří názory?

Omezenec především názory netvoří. On je duplikuje, nebo chcete-li, papouškuje. Dáme si malý příklad:

- Existuje Honza - 10 let. Jeho matka sleduje v televizi především zprávy a OVRZ (Ordinace v růžové..), možná občas něco od Rosamundy Pilcherové/Daniel Steelové. Otec je zaměřený na válečné dokumenty z druhé světové války a příběhy založené na "realitě". Honza by se rád podíval na Harryho Pottera. Otec mu stručně vysvětlí, že HP je kravina a fantasmagorie na kterou se koukají jen hlupáci a ať se s ním radši podívá na krásný reálný dokument o koncentrácích. Jeho matka mu nevysvětlí nic, protože je pravděpodobně příliš blbá na to aby se mohla vyjadřovat. Co to s Honzou udělá až mu bude 18 let?

Varianta 1:


Honza je v počítačové herně, kamarádi ho lákají, aby si s nimi zkusil zahrát Warcraft 3 (nebo WoW, L2 .. jakoukoliv fantasy hru). Honza stojí za svým a bude tvrdit, že vše kromě CoD2 je pi*chovina, protože to neni reálný voe!

Varianta 2:


Stejná situace, Honza tomu dá šanci a zjistí, že WoW není vůbec kravina, ale skvělá hra. Pravda, vyrobí si závislost a třeba se jí časem zbaví, ale rozhodně zažil zajímavou zkušenost. Která se třeba dále prohloubí tím, že si přečte knížky ze světa WoW. A pak začne číst další fantasy a pochopí, že jeho otec byl kreten (zjednodušeně a zrychleně vzato, někdy stačí k řetězové reakci málo).

Honza v 28 letech.

Varianta 1:


Honza zbalil dívku, která je potomkem nějakého maníka z koncentráku. A společně koukají na ty krásné dokumenty o koncentrácích. Dívka usedavě pláče, takže jí Honza utěšuje tak důkladně, až z toho mají dvě děti. Což pro Honzu co sotva vylez učňák bude pořádný záběr.

Varianta 2:


Honza pochopil, že svět je místo plné zajímavých věci a informací, názorů a lidí. A tudíž se snaží dohnat všechno to co nestačil do 18ti let. Možná včetně nevázaného sexuálního života, ale což, přejme mu to. Mimo to stačil udělat vysokou školu a našel si slušnou práci (byť ne úplně adekvátně placenou, ale na holky, život a koníčky mu to stačí s přehledem).

Honza v 38 letech.

Varianta 1:


Honza zakazuje svým dětem sledování 151. reprízy prvního dílu HP, s tím, že je to fantasmagorie a sledují to jen hlupáci a nechá svě děti koukat na pěkný dokument o holocaustu. Manželka sleduje reprízu 10.000 dílů Ulice.

Varianta 2:
Honza se usadil, našel si slušný protějšek, udělal jedno dítě a snaží se ho vychovávat, tak aby ho nijak neomezoval v tom co dítě chce vědět, nebo vidět (v rámci zdravého rozumu).

Dál nemusíme nijak zvlášť pokračovat. Je poměrně jasné co se stane dále. Honzovi rodiče mu nepochybně vštěpovali stovky různých "názorů", které pak on dále buď bude předávat svým dětem. A nebo také ne.
Omezenci se samozřejmě mohou narodit a být vychování naprosto normálními rodiči, protože někteří lidé se prostě nepovedou. Tvrzení, že jsme si všichni rovni je jen iluze.

Obecně omezenci přejímají názory bez jakéhokoliv zjišťování, jestli je názor dobrý nebo špatný. Jednoduše řečeno, jsou líní přemýšlet a učit se. Nemusí být nutně hloupí co se intelektu týká, o to horší to pak obvykle bývá.
Též jsou velmi rychlý soudci. Určitě znáte takové lidi, co jsou schopní odsoudit hru/film ještě dříve, než ji vůbec hráli či viděli. Pokud se zeptáte takových lidí, proč si to myslí, tak se můžete dočkat odpovědi "Protože mi to přijde jako kravina.", případně "Jsem si jistý, že je to blbost.". A to vše, aniž by vůbec viděli o čem mluví.
Samozřejmě, někdy jde špatný produkt odhadnout dopředu, nicméně pokud jsem něco neviděl/nehrál/nečetl/neslyšel, tak držím hubu a nevyjadřuju názor, když nemám žádný nárok mít ho.
Rozdíl mezi omezencem a rozumným člověkem je v tom, že omezenec mluví aniž by cokoliv věděl a rozumný člověk buď neví a mlčí, nebo ví a mluví. Ten druhý je obvykle schopný argumentů, zatímco omezenec v lepším případě má argumenty naučené, v horším případě jen opakuje doblba svůj názor, protože argumenty prostě nemá.
Tohle se může týkat prakticky čehokoliv v životě, od názoru na politiku, až po názoru na bonsai koťátka.

Proč jsou omezenci nebezpeční?

Též by se to mohlo jmenovat, proč jsou ovce nebezpečné, či proč je blbost nebezpečná. Omezenci jsou tím nebezpečnější čím víc jsou slyšet/vidět a čím výše jsou ve společnosti. Nádherný příklad jsou naši drazí politikové, kteří nakoupili obrněné transportéry Pandur za cenu 135 mega za kus. Zatímco Portugalsko koupilo ty samé transportéry za cenu 35 mega za kus. Politici zatvrzele tvrdili, že ty "naše" jsou lepší, protože za tu cenu přece musí být! A ono prd. Ve skutečnosti těm našim chybí ve výbavě i to co mají ty Portugalské. A jako bonus stály o 100 mega víc za kus.

Místo toho, aby se naši politici pídili po tom, proč ty naše stály tolik, tak se prostě spokojili s tím, že "přece musí být lepší". Je snadné nestarat se.

Další jsou třeba kauzy "silničních pirátů" a následných zákonů omezujících řidiče na silnicích (samozřejmě to obvykle omezuje a otravuje slušné řidiče, ne ty skutečné piráty). A co dělá veřejnost v diskuzích? Souhlasně bečí, někteří by zlé a bohaté piráty nejradši věšeli. Hlasů rozumu pomálu.

Pak tu máme zlé a nezodpovědné motorkáře, kteří umírají a páchají nebezpečné nehody. A ovce souhlasně bečí, že na ně musí být přísnost! Že ve skutečnosti napáchají cyklisté více škody, než motorkáři je jen takový nepodstatný detail..

Za rok 2010 zemřelo na silnici nějakých skorem 800 lidí. Oh děsivé to číslo. Média pak dávají člověku skoro pocit, že sednout za volant je sebevražda. Politici se předhánějí kdo vymyslí debilnější návrh v rámci bezpečnosti dopravy. A ovečky bečí, bečí, že je třeba být přísnější.

Že za rok zemře skorem 8000 lidí na rakovinu tlustého střeva, to si všimne málokdo. Že by se s tim taky dalo něco dělat, místo toho aby se lidem způsobovala rakovina díky stresu za volantem, to už nenapadne nikoho. Ovce mají práci souhlasně bečet s tím co tvrdí televize a politici. (ovce = běžní tupý omezení obyvatelé ČR)

Jak vám možná došlo, nejhorší typ omezence je ten co věří všemu co vidí v televizi a čte v novinách. Obvykle nemá v žádné diskuzi nějaké funkční argumenty, protože ví jen to co viděl ve zprávách. V podstatě neví vůbec nic. Ty co dělají zprávy nejsou omezenci, naopak, ti ve skutečnosti řídí ony tupé masy lidí tím, že jim předkládají velmi účelově vybrané zprávy s patřičným názorem, kterým by se ideálně měl řídit každý. A také by ho každý měl papouškovat. Alespoň by si to média a politici přáli.

Jak jednat s omezenci?

Nejdřív zjistíme, zda-li je možná diskuze. Povětšinou není. Pokud je a máte argumenty, tak to zkuste, je určitá šance, že protistrana není tak omezená jak se zdá a i když nepřizná, že máte pravdu, tak je šance, že jste je dostatečně nahlodali a oni sami časem přijdou na to, že jejich názor byl špatný. Což je spíše vzácnější případ.

Většinu času je lepší se bavit s lidmi co mají argumenty, někdy zjistíte, že to nejste vy kdo měl pravdu, ale oni. Nebo jste minimálně o nějakou zkušenost bohatší.

V zásadě je lepší se s omezenci nebavit, obvykle to je jen ztráta času, ale to si musí každý posoudit sám.

Jak nebýt omezenec?

Pravděpodobně nejtěžší část. Pokud jde o nějaký určitý problém, snažte se zjistit si co nejvíce informací a nespokojte se nikdy jen s jednou informací z jednoho zdroje. Přemýšlejte o problémů, použijte vlastní hlavu, od toho jí máte.

Obecně vzato je to těžké, protože člověk má tendenci si názory vytvořit a zakonzervovat, po čase je o nich tak přesvědčen, že si je jistý, že má pravdu. Jenže pravda je taková, že žádná ultimátní pravda neexistuje. Netvrdím, že je vhodné názory měnit každý druhý den, ale rozhodně není od věci si občas rozšířit obzory, když je možnost a případně názory poupravit. Dost často si totiž zakonzervujeme poměrně slušné blbosti.

Člověk se učí celý život, nebo by minimálně měl. Na světě je spousta zajímavých věcí a informací. A i docela zajímavých lidí, občas stojí za to si je poslechnout. I kdyby kecali úplné blbosti.

Pár zásad pro ne-omezence:

1) Nevytvářejte si doměnky. To že si o něčem něco myslíte, ještě neznamená, že to tak opravdu je. Obzvlášť pokud o tom něčem víte prd.


2) Pochybujte o všem co slyšíte/čtete/vidíte. Existuje něco jako zdravá míra paranoii. Vždycky se snažte zhodnotit svým rozumem jestli informace, kterou dostáváte má nějaký smysl a hodnotu. To, že někdo něco tvrdí, ještě neznamená, že to tak opravdu je. Lidé lžou (a nebo jsou jen blbý).


3) Pokud si na něco chcete vytvořit názor, snažte se zjistit si o tom co nejvíce informací z různých zdrojů. Názory je pak dobré vyhodnotit, pokud možno vlastním rozumem. Tzv. třídění zrna od plev.


4) Čtěte a vzdělávejte se, všemi dostupnými způsoby. A přemýšlejte často a hodně. Když už nic aspoň se vám nezcvrkne mozek na velikost vlašského ořechu.


5) Pokud nemáte argumenty, mlčte.