Bylo to pořád tak: aby mohla jedna samojsoucná duše
vystoupit na pyramidu, nožem z obsidiánu
dobýt z hrudi srdce a obětovati je Záři -
celé národy musely napadat do jam na mamuty,
Chtěl bych to obrátit, a vidět
celé národy stoupat k slunci, a jedno vznešené srdce
vidět obětováno... To možná je i výklad... Snad
už se přibližuje,
cos vídal sklivcem alaše třpytit se daleko na horách,
snad naučíme se přesklívat propasti plné šavlí
i uklonit se Samotě, a vstát alespoň od jídla jak se sluší,
přichází-li k nám žena, a to stará, a to zoufalá -
snad nebude už člověk nucen flámovat v hotelu Ošklivost,
kde celá souhvězdí, stržená jak collier Insanii s hrdla
a házená na ruletu génia -
musela být z hladu nadrobena do plic,
takže tam vytvořila rozsev...
Byl jsi tu Příliš, a mezi jednorozměrnými slepci jediný,
kdo viděl sféricky,
časoval nás i Očekával.
Jestliže tedy ten rumem odrovnaný voják ve vlaku
na otázku, zda tě znal, řekl: Ten z Modřan?
Co stával pořád pod hodinama? -
netušil jakou měl pravdu,
nás trne,
verš nemá, co by dodal...