Pokud jde o žárlivost, ve vztahu je v pořádku, když druhý má občas nějaké pochybnosti, ale zdravá žárlivost končí tam, kde již není myšlena víceméně žertem. Jeden něco pronese, druhý reaguje a pak se tomu oba dva zasmějou. Jen tak vypadá zdravý vztah, vybudovaný na vzájemné důvěře. Pokud důvěra chybí a jeden partner z jakéhokoli důvodu začíná nesmyslnou neodůvodněnou žárlivostí vztah rozkládat, je to většinou dáno jeho "psychickou výbavou" umět tvořit harmonický vztah. Narušena je hlavně sebeúcta a je třeba vyhledat psychologa. V naprosté většině případů psycholog nepomůže a doporučuji takový vztah dále nebudovat. Jednoduše řečeno rozchod. Čím déle se postižený nežárlící partner snaží ve vztahu setrvávat, tím více může nést následky do příštího života.
Pokud jde o žárlivost oprávněnou, je nasnadě, zda řešit nastalou situací žárlivými scénami a výlevy. Právo na to člověk v tom rozrušení má, ale takovou situaci lze stejně řešit jen dvěma způsoby. Buď rozchodem, nebo odpuštěním, ale doporučuji se vyvarovat neustálému připomínání partnerova "zaškobrtnutí". Pokud si vybereme, že partnerovi odpustíme, tak mu prostě musíme odpustit v celé šíři bezpodmínečně. Toho jsou schopni jen opravdu velmi silní a charakterní jedinci.