Pohledem uhýbáš když oči mé stočí se směrem tvým
Jak střelka kompasu ne z vlastní vůle
Tvé tělo strnulo válečným brněním
Jež chrání dušičku co včelku v úle
Můj kompas zasek se a žaluje andělské tváři
Pohleďte hrdina – jak utíká z boje
Vtom však dva červánky ti pod spánky září
Brnění padá a jak bys levitoval vstoje
I já lehce zneklidněn chvějící se střelkou
Už ztrácím pokerface a nechci být jen loutka
Tak tak že zvládám naději náhlou a velkou
Když vytuším kousek níž pyšného kohoutka…
Všude Tě potkávám, ale nevím jestli skutečně existuješ… ;-)
Praha, 29.6.2011