Proč tě nemohu milovat, jako dřív?
Proč tě nemohu milovat, jako dřív, má lásko- jako dřív, kdy jsme spolu nebyly- stejně jako dřív, i když spolu nejsme... Není ve mě již ten samý cit, chtěla bych ho zpět? Já nevím, lásko... Milovala jsem tě, tak moc... Znamenala jsi pro mě víc, než má rodina... Kdyby jsi řekla, následovala bych tě, jak bych mohla, kam by to šlo, nehledě na ostatní... Ale teď? Nevím, zda bych šla, nebo nechala svůj rozum, ať rozhodne on... Opustit rodinu i přátele, utéci s tebou pryč, do světa, který pro nás není, ve kterém by jsme musely držet při sobě, nemohly povolit... Jen stát na nohou, nepadnout k zemi a nenechat se ostatními skolit... Bylo by to těžké, má lásko, ale pro tebe jsem to udělat chtěla, jen pro tebe... Ale dnes není dřív, včerejšky už uplynuly, nevrátí se... Chtěla bych tě milovat, jako dřív, má lásko, tak vroucně, tak plně... Mít v sobě ten pocit, který jsem mívala, jen, když jsme se viděly, jen, když jsme se objaly... Chybí mi ten pocit, lásko, chybí mi, není pro mě jinde takového... Kéž by byla malá naděje, že se opět probudí, však já vím, že tak se již mezi námi nestane... Bohužel...