ChrissieGC (29/162/46)

– Chomutov » Kadaň
Kdo bělmo z očí mu vzal? Někdy slíbíme něco, co nemůžeme dodržet.
Někdy děláme věci, které dělat musíme. Už jen kvůli společnosti.
Někdy se někdo narodí bez bělma. Démon, vrah, provází ho smrt...
Matko má, nač ten pláč?
Nač ty vzlyky? Setři slzy,
Tvá dcera se vrátí brzy,
Vždyť víš, že jsem od přírody hazardér a hráč…

Neboj se Ty ničeho,
Mé brnění je silné,
Předpovědi neomylné,
Výprava mě přinese živou a nepřítele mrtvého…

Já vím, že loučení bolí,
Strádáš? Nech už řečí,
S mistrem jsem v bezpečí.
Tak mi přej štěstí, zamávej, i když Tvé srdce se smutkem zápolí.

Cesty dlouhé,
Strastiplné. Plné krve.
Pár týdnů tomu teprve,
Přesto již dva jsme za sebou zanechali, smrtí tuhé.

I další čas je za námi,
Kolik nám ho ještě zbývá?
Co za stromy se skrývá?
Budeme zabiti, nebo pohodlí nás k útěku zmámí?
………………
Jsme na místě,
Uprostřed bojů. Jak?
To mne pouze šálí zrak?
Padla jsem do léčky, stala se součástí kořistě.

Sledují mne okolo
Muži bez bělma.
A se mnou noc jen černá,
Jsi vyřízená, ty sebejistá, ješitná, mrtvolo.

Jak se nese,
Pán a král.
Přináší neštěstí, život by bral.
Poslední slovo? „Prosím,“ hlas se třese.

Démon, jeho úsměv,
Pláč. Nechci zhynout,
Navždy prázdnotou jen plynout…
S přírodou splynout….
Bez cti a bez boje zahynout…

Ach, jak velký bude mámin žal,
Až dozví se, že temný elf mi hlavu sťal.
Však poslední otázka na rtech mi zůstává:
„Kdo bělmo z očí mu vzal?“