Na rtu ni zbyla poslední kapička krve,
opět zažívám, co zažíval jsem poprvé.
Opouštím své velké chladné tělo,
žít mezi vámi již se mi nechtělo.
Neuražte se, mi drazí milí,
meluzína s mou duší tu kvílí.
Byl, jsem a budu zbytečným člověkem,
to nezakryju ani tím nejlepším převlekem.
Pro smích jsem se narodil
a pro smích také zemřu,
váš klaun v duší marodil,
cejch z čela úmorně si sedřu.
Nikdo neví, co pod slupkou se skrývá,
ale tak už to s lidmi ve skutečnosti bývá.
Ani sebelepší přetvářka a klam,
stejně vím, že zemřít musím sám.
S bolavou duší, však s úsměvem na rtu,
opouštím teď celou partu.
Dole, v chladném temném hrobu,
neuslyším temnou vaši zlobu.
Plameny pekel mě teď laskají,
sám ďábel s čerty mě teď vítají.
Vždyť hříšně jsem žil a užíval,
pozdě jest bych toho litoval.
Ještě jednou sbohem, mí drazí milí přátelé,
nikdo z vás nenahlídl do duši mé umrlé.
V srdci nechovám však zlobu,
jen prosím nechoďte k mému hrobu.
Stejně byste ho nenašli....