Mohu říct že ty druhé převažovali nad těma prvníma co do počtu, ale nikoli co v hloubce. Ano některé z věcí které se mi staly nikdy nezapomenu, avšak okolnosti těchto zkušeností jsem raději zapoměl.
Tak abych se zase vrátil zpět ke mě. Moje životní cesta započala prý někdy v polovině listopadu 1992. Jak dlouhou dobu jsem byl zahrnován teplem a něhou. Avšak ráno 29. července 1993 se nějakému vyššímu principu zachtělo odejmout mi výhody jenž se mi tam naskytovaly. A za necelých 20 hodin poté jsem poprvé spatřil světlo světa. ( Tímto skončilo mé obdobý blaha a spokojenosti. ) Toto světlo mě nastartovalo. A jenom díky němu žiji a pokračuji. Narodil jsem se 10 minut před půlnocí. Měl jsem štěstí, poněvadž kdybych se narodil o 12 minut později, stal bych se o jeden ( školní ) ročník mladším. A díky tomu, že jsem se stal nejmladším z ročníku, tak jsem se celý život stýkal s lidma jenž byly starší než já. Ve škole o jeden či dva. A posléze v životě o 10, až o 15 let starší než jsem já. Byly a jsou to lidi kterým vděčím za vše. Nejradši bych ji poděkoval. Ano kdybych tu možnost měl tak poděkuji i lidem jenž mi bodli dýku do zad. Ale abych znovu neodbočil. Narodil jsem se do rodiny učitele matematiky a fyziky a mladé blonďaté uklizečky. Nemohu vůči ním říci nic špatného. V rámci možností se o mě starali sec mohly, avšak první zklamání jsem jim přinesl pár vteřin po porodu. Ještě minutu před porodem jsem měl být holka. Což vysvětluje mou pozdější apatii vůči rodičům. Až do určitého věku mi byla tato zkutečnost metena do obličeje.
Posléze s tím jakž-takž přestali. Nevím zda je to přestalo bavit, či si jen uvědomily že to co se stalo již nezmění. Do té doby. ( Když jsem už uměl mluvit. ) Což bylo relativně brzo. Už ve 13-ti měsících. My na každou mou otázku odpovídali, tak jako učitel odpoví žáku který se zeptá na konci roku: Co se dělo 1. září. Přičemž třeba v obchodě, se moje vlastní ” Maminka ” zastavila u plesových šatů a zmínila: Tohle jsi mohl nosit, tohle mohlo být tvoje kdybys nebyl to co jsi.