tak jsem tak přemýšlel a dospěl jsem k názoru, že každý by měl být hrdý na to co dělá, co ho baví, nebo ho dokonce živí... moc se mi líbila jedna pasáž knize v De profundis od O.Wilde, kde se zmiňuje:
Litovat svých vlastních zažití je totéž, jako znásilnit svůj vlastní rozvoj, zapřít svá vlastní zažití je totéž, jako položit svému vlastnímu životu na rty lež. Není to o nic méně, než kdyby kdo chtěl zapřít svou duši.
i když Wilde píše o něčem trochu jiném, něž jsem přemýšlel já... nicméně si myslím že to platí na veškeré lidské bytí... jen ten kdo je hrdý na svou práci, na to co dělá, stojí si za svými názory a je schopen za ně nést kůži na trh, může být ve svém konání skutečně dobrý... sprominutím i kurva, když je hrdá na to co dělá, je lepší ve svém podnikání než kdejaký mnohý pseudopodnikatel... dělník, hrdý na odvedenou práci, je pro mě lepší než kdejaký mnohý imaginární manažer co neumí třeba ani zabučet na pozdrav...
a ještě jednou Wilde:
Mluvit pravdu je trapno, ale musit říkat lži je mnohem horší.