Nevím jestli si někdo pročítá tyhle příspěvky, ale kdyby náhodou ano, tak bych měl potenciálnho čtenáře hned na začátku asi varovat :-)
To o čem bych chtěl psát není tak úplně jednoduché téma a pro některé i možná trochu nepříjemné. Na druhou stranu mám hrozně rád lidi co přemýšlí a koukají na svět z více perspektiv a třeba se někdo takový objeví i zde a bude mi to co tady chci psát vyvracet a přivádět mě k novým závěrům. To bych taky rád zmínil hned na začátku. Nejde mi o to, abych někomu předhazoval jak se věci mají a snažil se ho o tom přesvědčit. Spíš bych chtěl nadhodit téma s tím čeho jsem se zatím dopídil a nechal prostor k přemýšlení.
No a ještě jedna poznámka hned na začátku. Nějak se na internetu rozmohla kritika českého pravopisu pomocí které si někteří dokazují jak jsou oni vyjíměční a jak ti ostatní jsou neskutečně hloupí. Někdy mám pocit, že jim poněkud uniká smysl diskuse a psaní na internetu, které by mělo vést k obohacení ostatních o názory druhých a ne k tomu, abychom si nakonci všichni oznámkovali pravopisné hrubky. Nehledě na to, že je trochu rozdíl, když někdo něco píše, a když někdo něco po někom čte. Takze myly krytyci, sem technyk, dost často pišu v iném jazice a jsem posedlí prohayováním písmenek y a z. Následujici radky bi proto mohli u vas vivolat az infarktove stavi coz bych opravdu nerad atak bich vas chtěl dopredu varovat :-)
Už ani nevím kolik mi tenkrát bylo, když jsem se prvně probudil a nemohl se pohnout. Byl jsem úplně paralyzovaný bez možnosti pohnout jediným svalem na svém těle. Urputně jsem se snažil otočit alespoň hlavou na stranu, ale čím víc jsem se o to snažil, tím horší to bylo. Ten pocit bych opravdu nikomu nepřál zažít. Panika střídala pocity bezmoci. Jste doslova uvězněni ve svém těle.
Po nějaké době se mi to přeci jen povedlo. Byl jsem z toho všeho naprosto zmatený a vystrašený. Co to k sakru bylo? Nechápal jsem.
Naštěstí další den se nic z toho neopakovalo a s přibývající řadou dalších dní jsem postupně na celou věc zapomínal. Pak jednou brzy ráno jsem se z ničeho nic probudil a vstal z postele. Jakmile jsem to udělal probudil jsem se znova a k mému velkému překvapení jsem pořád ležel na té posteli. Opět jsem nechápal a opět byl poněkud zmatený. To se po nějaké době opakovalo a v jednom případě dokonce ve třech úrovních. Kdo něco takového nazažije, těžko asi pochopí jak reálná tahle probuzení ve snu doopravdy jsou. Nemáte absolutně ponětí o tom, že to co se kolem vás děje, to co vy děláte, je úplně mimo realitu a za nějakou dobu se do skutečné reality teprve probudíte. Nicméně když už se vám něco takového opravdu stane, začne vás to nutit k přemýšlení.
Jsou lidé, kteří říkají, že během spánku nemají žádné sny. Možná si je spíš jen nepamatují,nevím, ale co mě se týče, tak já mám za noc kolikrát takový nášup snů, že ani nevím jak to všchno za noc stihnu zkouknout :-) Někdy se mi ale stane, že se v tom snu probudím a vím, že jsem v něm. Není to ten případ, co jsem psal před tím. Tentokrát vím, že ve skutečnosti pořád spím, a že jsem si vlastně tento stav jen uvědomil. Když se vám zdá sen, jste jen divák. Pasivně pozorujete co je vám předhazováno, případně pokud se vás to přímo týká, tak i věci do určité míry vnímáte. Nejste ale schopni sen nikterak řídit. Nejste schopni myslet a jakkoli logicky uvažovat o tom, co za nesmysl se vám to právě zdá. Když se vám ale podaří uvědomit si, že jen sníte, je všechno úplně jinak. Najedou máte možnost logicky myslet, velmi silně se vám zostří smyslové vnímání a jste schopni si sen najednou sami řídit. Při tom víte, že ať uděláte cokoli, nic vám nehrozí, protože všechno je jen sen, ze kterého se zanedlouho probudíte. Opět je velmi těžké tohle povídat někomu, kdo něco takového nezažil. Asi těžko pochopí jak v daném okamžiku všechno kolem sebe reálně vnímáte a prožíváte. Z těchto snů se vám následně uchovávají podobné vzpomínky jako z reálného života. Teda jen s tím rozdílem, že v běžném životě jste omezování realitou, zatímco v těchto snech jste omezování jen svou fantazií. Ani nevím proč, ale když se do těchto stavů dostanete máte touhu létat. Možná proto, že to je věc, kterou nám příroda odepřela a při tom by nám to otevřelo nový rozměr svobody pohybu. A zde létat můžete. Můžete cokoli co chcete a co si odvážíte chtít prožít.
Od té doby co se mi tyhle věci začaly stávat, jsem začal pátrat po tom co je to všechno zač, proč se to děje a co to znamená. Poprvé jsem se dozvěděl o termínech jako je lucidní sen, OOBE, astrální cestování, stavy transu a jiné nestandardní stavy mysli. Začal jsem se zajímat o to co vlastně je vědomí, co jsem já. Kde je jeho centrum. Jsem skutečně jen směsící bilionu nervovych bunek? Síť jejich propojení?
Do té doby jsem byl velmi silně materialisticky založený. Jsem dost technický typ a tak vědecký pohled byl u mě vždy rozhodující. Byl jsem přirozeně velmi skeptický ke všem parapsychologickým a mystickým věcem a dával za pravdu vědě, která většinu dokázala vědecky vysvětlit. Chtěl bych tady proto pár z těchto věcí nadhodit. Dát k zamyšlení. Třeba někoho napadne něco co mě zase trochu nasměruje. I když ono i samotné zrození myšlenky je jedno velké tajemství a svým způsobem dílem náhody. Trochu mě překvapilo, když jsem se někde dočetl, že většina akcí v mozku začíná mnohem dříve než si je vůbec uvědomíme. To co si myslíme, že chceme udělat, to na co si myslíme, že jsme přišli a co jsme vymysleli... a nakonec zjistíte, že jste vlastně jen pozorovatel, nejste to vy kdo vymyslel geniální řešení v práci, vypočítal náročnou úlohu ve škole nebo chtěl oslovit někoho na ulici. Je to ta spousta nervových buněk, které tohle všechno dělají místo vás a vy jen dostáváte se zpožděním jejich výstup a kontrolujete jestli to co chtějí udělat opravdu udělat chcete. Dalo by se skoro řící, že vysmívat se hlupákovi, že je hloupý, je ekvivalentem vysmívání se chudákovi, že je chudý. Ten hlupák má prostě smůlu, že jeho vědomí nemůže kontrolovat pohotovější a komplexnější síť neuronů. Na druhou stranu, ten co se mu vysmívá, je na tom možná mnohem hůř, protože svou nabubřelou pohotovou síť kontrolovat nezvládá a spíš jí vše jen odkýve a veze se s ní.
(na pokračování...)